„Byla to poctivá interpretace, které ale chyběla výrazná osobitost.“

„Témata obou klavírních trií jsou pro hudebníky dokonalou příležitostí pro ryzí kreace.“

„Škoda, že v programu chyběl některý ze španělských skladatelů.“

Španělské klavírní Trio Bacarisse se poprvé představilo na českokrumlovském festivalu. V rámci komorní řady uvedlo naprostou klasiku, první klavírní tria Ludwiga van Beethovena a Felixe Mendelssohn-Bartholdyho. Kdo však čekal dramatickou interpretaci vycházející ze španělského temperamentu, musel být zklamán.

Byla to poctivá interpretace, které ale chyběla výrazná osobitost. Ačkoliv klavírista Gabriel Escudero, houslistka Laura Rodríguez Moreno i violoncellista Juan Pedro Torres del Río prokázali, že jsou zdatnými hudebníky, společně působili spíše chladně, stejně jako hudba, kterou interpretovali. Přitom témata obou klavírních trií jsou pro hudebníky dokonalou příležitostí pro ryzí kreace od teskných témat po jiskřivé momenty ve svižných větách. Hlavně Beethoven působil poměrně unaveně, zdlouhavě, bez zásadního náboje. Druhá část programu byla potom přitažlivější. V kontextu tohoto večera nebylo možné zapomenout na koncert Smetanova tria z předchozího ročníku festivalu, na originální, dramatickou a zářivou hudbu plnou těch nejjasnějších momentů.

Trio Bacarisse bylo založeno teprve nedávno, v roce 2010. Během tohoto krátkého období si vybudovalo pozici populárního interpreta skladeb ve škále od klasicismu po tvorbu 20. století především v domovském Španělsku s občasnými koncerty po Evropě. Svůj název trio odvozuje od Salvadora Bacarisse, obdivuhodné španělské osobnosti první poloviny 20. století. Tento skladatel a hudebník, který není v Čechách nikterak známý, kopíroval svým životním údělem osudy mnoha českých osobností, které stejně jako Bacarisse musely opustit svoji zemi z politických a ideologických důvodů. Před španělskou občanskou válkou propagoval Bacarisse novou hudbu a angažoval se ve skupinách bojujících proti hudebnímu konzervatismu. Po roce 1939 odešel do Francie, kde nadále komponoval pod vlivem novoromantismu (například Concertino pro kytaru a orchestr nebo čtyři klavírní koncerty).

Energický úvod první věty prvního Beethovenova Tria D dur op. 70 soubor otevřel spíš skoupě, bez přílišné potřeby oddělovat ho od dalšího celku. Obecně bylo Alegro kompaktnější, uhlazenější, bez přílišné dynamiky. Oproti širokému a obsáhlému Largu tak spíše zanikalo. Druhá věta potom vynikala ostřejšími kontrasty, i když zůstaly všechny tři nástroje v příjemném zvukovém souladu. Neustále se navracející hudební tématiku Trio Bacarisse dramaticky stupňovalo a otevíralo tak dlouhou střední část posluchači mnohem zábavněji. Závěrečné Scherzo potom zaznělo znovu v pomalejším tempu, spíše bez důrazů, chybělo sympatické brilantní rozzáření hry oproti ponuré tématice věty druhé.

Vrcholnou komorní kompozici Felixe Mendelssohna Bartholdyho v druhé části programu odehráli znovu spíš v klidnější atmosféře. Klavírní trio d moll op. 49 je romantickou hudební pokladnicí par excellence, plnou citů a široké radosti. Trio Bacarisse spíše vykreslovalo, než aby hru zbytečně zdramatizovalo. Hráči mezi sebou komunikovali sice poměrně hodně, ovšem jejich hráčský výraz spíš odkazoval na málo emociální povahu celé hry. Gabriel Escudero příjemně a citlivě rozehrál Scherzo, ale znovu víc s rozmyslem než radostně. Chyběla tolik potřebná brilance a lehkost. Stejně jako ve Finále, kde sice hráči nešetřili dynamikou, zvyšovali dramatičnost do úplného závěru, ale bylo trochu těžkopádné a bez viditelné a slyšitelné radosti z této ryzí nekomplikované hudby.

Bylo dobré slyšet v Čechách představitele z řad současné španělské komorní scény. Španělé mají co nabídnout, Trio Bacarisse se mezi ostatními umělci zcela jistě neztratí. Škoda jen, že v programu chyběl některý ze španělských skladatelů. Například neznámý Enrique Granados a jeho klavírní trio op. 50, které Trio Bacarisse se zápalem interpretuje ve video nahrávce na Youtube. Více takových skladeb a třeba i ve zcela klasickém prostředí Maškarního sálu na hradu a zámku v Českém Krumlově.

Foto: Libor Sváček