„Šťastná volba garanta festivalu přinesla ovoce v naprosto ojedinělém projektu – speciálně pro festival sestaveném smyčcovém sextetu, jehož složení by mohl Lípě Musice závidět leckterý z obřích světových festivalů.“

„Rychlé secvičení nemůže být dostatečně přesvědčivé? Čtvrteční koncert dokázal, že může.“

„Slyšet to všechno podané tak přirozeně a nadšeně bylo barvitým dobrodružstvím, které lahodilo duši posluchačů.“

Malebná německá obec Waltersdorf, ležící na svahu kopce Luž, při staré obchodní stezce mezi Čechami a Lužicí, se svými 1700 obyvateli neaspiruje na titul rušného centra, a přesto už počtvrté hostila koncert mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Příčinou je jak krásný kostel, který je útulnou a akusticky skvělou koncertní síní, tak dlouholetý cíl festivalu rozvézt hudbu do severočeského regionu i za německé hranice. Inspirován sympatickou decentralizací německé kultury, kde je běžné potkat špičkový koncert v malé obci či zapadlém klášteře, vydal se festival touto cestou, v Čechách ne zcela obvyklou, již před lety.

V Německu se ve čtvrtek 3. října slaví výročí sjednocení. Oficiální státní svátek byl tou nejvhodnější kulisou koncertu, který se ve Waltersdofru odehrál. Devětadvacet let po zrušení hranic mezi NDR a NSR citoval na úvod místní farář bývalého západoněmeckého kancléře Willyho Brandta: tímto krokem se nesjednocuje pouze Německo, ale celá Evropa. Symboličtější propojení Evropy, zejména té střední a východní, nemohlo ve Waltersdorfu nastat. Ve zcela zaplněném kostele se sešli místní i čeští posluchači, na pódiu pak hudebníci původem z Čech, Německa, Maďarska a Ruska. Všichni přijeli zcela svobodně do regionu na trojmezí Čech, Německa a Polska, který byl ještě před třiceti lety přísně hlídanou zónou bez možnosti volného pohybu a projevu. Jak se ten svět (naštěstí) změnil!

Zmínka o špičkovém koncertu je zde zcela namístě. Festival Lípa Musica sem umístil jeden z programů dramaturgicky postavených uměleckým garantem 18. ročníku, houslistou Josefem Špačkem. Šťastná volba garanta, mladého vynikajícího interpreta s mezinárodními kontakty, přinesla své ovoce v naprosto ojedinělém projektu – speciálně pro festival sestaveném smyčcovém sextetu, jehož složení by mohl Lípě Musice závidět leckterý z obřích, hvězdami běžně oplývajících světových festivalů. Včetně názvu – Lípa Musica Sextet.

Josef Špaček přizval ke spolupráci své vrstevníky (všichni narozeni před sjednocením v 80. letech) – německého houslistu Tobiase Feldmanna, ruského violistu Sergeje Malova, maďarského violistu Máté Szücze, českého violoncellistu Tomáše Jamníka a německého violoncellistu Gabriela Schwabeho jako záskok za nemocného Jualiana Steckela. Důkazem sjednocení budiž fakt, že většina z nich bez ohledu na národnost našla svůj domov a výchozí působiště v Berlíně. Především jsou ale všichni špičkovými hráči, vítězi světových soutěží a někteří už i pedagogy. Na popud Josefa Špačka se sešli k nazkoušení a provedení Schönbergova Sextetu op. 4 „Zjasněná noc“ a Dvořákova Sextetu A dur, op. 48. Těžko říct, zda to byl záměr či náhoda, že obě skladby napsali autoři také ve svém mladším věku (25 a 37 let).

Zastánci stálých komorních souborů těžících ze spolehlivé, dlouholeté sehranosti, by mohli namítat, že rychlé secvičení nemůže být dostatečně přesvědčivé. Čtvrteční koncert dokázal, že může, pokud se sejdou interpreti takových kvalit. Došlo ke spojení šesti individualit, jejich mladého elánu a hravosti, ale i dostatečné hudební vyzrálosti. Sexteto spolu nádherně frázovalo, komunikovalo, bavilo se drobnými souhrami jednotlivých nástrojů, jak to předepisovaly party. Když se rozeznělo naplno, vyvolalo dojem smyčcového orchestru. Jak by také ne – kromě vynikajících hráčů se totiž ten večer sešlo šest špičkových nástrojů v čele s houslemi legendárních italských nástrojařů Guarneriho z roku 1723 a Gagliana z roku 1769 nebo violoncell ze 17. a 18. století.

Schönbergův sextet je dlouho temný, v pomalém tempu, ale i v těchto polohách byl v podání festivalového ansámblu zvukově barevný, napínavý a plastický. Když se v závěru hudba rozjasní (Schönberg se inspiroval básní Richarda Dehmela, v níž dojde k šťastnému rozuzlení), jako by se rozzářil celý kostel. Pro Dvořákův sextet A dur si hráči vyměnili první a druhé party, což lehce změnilo i zvukový charakter souboru. Zde snad ještě více než v Schönbergovi dostali příležitost violisté – Dvořák, sám violista, jim dopřál vyniknout – a violoncellisté. Právě toto kvarteto bez houslí v úvodu poslední věty znělo skvostně. V celém sextetu hudebníci skvěle vystihovali přednosti Dvořákova hudebního mistrovství, jako jsou originální harmonické postupy, taneční charakter furiantu nebo neobvyklost ukrajinské dumky, ale především efektní a mnohdy vtipné gradace závěrů vět. Slyšet to všechno podané tak přirozeně a nadšeně bylo barvitým dobrodružstvím, které lahodilo duši posluchačů a na závěr bylo bouřlivě odměněno.

Lípa Musica Sextet byl originálním a neopakovatelným projektem. Přesahujícím region nejen severních Čech, ale i celé Evropy. Sjednocujícím, rozdávajícím radost a vzájemné porozumění a přesvědčujícím, že právě takové projekty mají smysl.

Foto: Lukáš Marhoul