„Linda Sítková, která koncertuje i na festivalech v Německu, se ujala náročné kompozice se ctí.“

„Mezzosopranistka Lucie Hilscherová disponuje neuvěřitelně širokým, barevným a nádherně posazeným hlasem.“

„Čistý, nosný a přitom jemný tón Jiřího Bachtíka krásně rozezněl inspirativní prostory Korandova sboru.“

Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni připravila v Korandově sboru k výročí Sametové revoluce pozoruhodný koncert, na kterém zazněly výlučně skladby českých autorů. Zajímavostí byla premiéra nového duchovního díla Te Deum Jana Bernátka. Jako sólisté byli přizváni mezzosopranistka Lucie Hilscherová, trumpetista Jiří Bachtík a varhanice Linda Sítková. S nimi výborně spolupracoval domácí Dívčí akademický sbor a Plzeňský akademický sbor pod vedením Romany Feiferlíkové.

Koncert se uskutečnil za přítomnosti zastupitele města Plzně Petra Náhlíka a průvodního slova se ujal Jiří Hlobil, programový pracovník Západočeské galerie v Plzni. Na úvod zazněla Fantasie na symfonickou báseň Vyšehrad Josefa Kličky. Přední česká varhanice mladší generace Linda Sítková, která koncertuje i na festivalech v Německu, se ujala náročné kompozice se ctí. Není totiž lehké se zhostit hned v úvodu koncertu díla, které de facto vychází z doslovného průběhu Smetanovy symfonické básně, a svou fakturou tudíž napodobuje symfonický orchestr. Sítková měla to štěstí, že hrála na nástroj Karla Urbana z roku 1933, který byl v evangelickém kostele teprve v září zkolaudován po třech letech restaurátorských prací.

Následující volba repertoáru byla bohužel trochu poznamenána současným trendem uvádění děl typu „nejlepší z…“, nicméně, i když zazněly nekompletní kompozice, spojovala je alespoň jednotná myšlenka duchovní hudby. Z tvorby Antonína Dvořáka zazněla část Kyrie z Lužanské mše a výběr pěti Biblických písní: Oblak a mrákota jest vůkol Něho, Hospodin jest můj pastýř, Bože! Bože! Píseň novou, Pozdvihuji očí svých k horám a Zpívejte Hospodinu píseň novou.

Zatímco v Dvořákově mši se představili plzeňští sólisté ve spolupráci s výborně připraveným Plzeňským akademickým sborem pod vedením Romany Feiferlíkové, výběr Biblických písní přednesla Lucie Hilscherová, absolventka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, rovněž ze třídy Romany Feiferlíkové. Mezzosopranistka, která hostuje mimo jiné v Národním divadle v Praze, v říjnu účinkovala i v Barbican Hall v Londýně s London Symphony Orchestra pod vedením Sira Johna Eliota Gardinera. Disponuje neuvěřitelně širokým, barevným a nádherně posazeným hlasem. Samozřejmostí je naprostá intonační jistota a dynamika jejího projevu. V kombinaci s poměrně bohatým vibratem a pečlivou výslovností, kterou posluchači ocenili zvlášť proto, že veškeré hudební dění koncertu se odehrávalo na kůru, se Hilscherová ukázala zejména jako ideální interpretka větších operních rolí. Nicméně přednes subtilnější duchovní literatury je jí neméně blízký.

V následující (bohužel jen první) větě ze Sonaty solemnis pro varhany Františka Musila mohli posluchači zaregistrovat, opět v přesvědčivé interpretaci Lindy Sítkové, zajímavou kompoziční práci se dvěma tématy: jakoby hrdinským s tečkovaným rytmem a delším zpěvným, lyrickým.

Jinou, modernější hudební řeč použil ve své kompozici Bratři ze Soluně pro mezzosoprán a varhany hudební skladatel, sbormistr a pedagog Petr Fiala. Skladba začala monumentálním varhanním sólem, aby se pak do piana varhan konečně ozval sólový hlas. Často se opakující sestup tónů „fis – e – d – c“ dodal kompozici působivý, až mrazivý charakter.

Ze čtyř Oken pro trubku a varhany podle Marca Chagalla skladatele Petra Ebena jsme měli možnost vyslechnout část Zlaté okno. Zde se v dobrém světle představil trumpetista Jiří Bachtík, který působí v Praze. Čistý, nosný a přitom jemný tón jeho nástroje krásně rozezněl inspirativní prostory Korandova sboru. K varhannímu partu hrajícímu spíše ostinátní figury se trubka připojuje v bitonálních tematických úryvcích. Bachtíkova spolupráce s varhanami však byla v poměrně náročné kompozici plné moderních harmonií bezproblémová.

Konečně jako vrchol večera byla ve světové premiéře uvedena skladba Te Deum pro mezzosoprán, trubku, ženský sbor a varhany. Jejím autorem je Jan Bernátek, skladatel a varhaník žijící v Olomouci, který má na kontě mnoho dalších, zejména duchovních skladeb. Přiměřeně dlouhá kompozice s bohatým harmonickým průběhem je velmi dobře napsána ve smyslu vyznění jednotlivých participujících složek. Je samozřejmé, že se nad tokem hudby prosadí sólová trubka, nicméně velmi dobře se prosadil i Dívčí akademický sbor. Skladba, končící na čistém Es dur akordu, sklidila u plzeňského publika zasloužené ovace. Přítomný autor nebyl bohužel žádným z interpretů ani sbormistryní publiku představen a vyzván k děkovačce, a tak zůstal ve skromnosti, své osobě vlastní, sedět v publiku. Až při závěrečném, dodatečně zaranžovaném focení si ti, kdo zůstali v sále i chvíli po koncertě a vstřebávali v sobě atmosféru večera, mohli nenápadného, ale velmi disponovaného autora všimnout.

Foto: Petr Novák, Wikipedia (Mgr. Milan Zahn – CC BY-SA 3.0), ZčU – Fakulta pedagogická