„Každá skladba se zastavila u jiného milníku života a jiných tváří lásky.“

„I malé chrámy by měly být připraveny na velké umění.“

„Je sympatické, že se Svatováclavský hudební festival neomezuje pouze na Ostravu.“

Zemlinského kvarteto, přední české komorní těleso, v úterý odehrálo v kostele sv. Vavřince v Paskově na Frýdecko-Místecku skvělý koncert končícího Svatováclavského hudebního festivalu. Ke slyšení byly vášnivé i lyrické tóny Janáčkovy a Dvořákovy hudby. Jedinou vadou na kráse byly vrzající židle.

Za bezmála čtvrtstoletí své existence se Zemlinského kvarteto stalo důležitou součástí české kvartetní scény. Je uznáváno u nás i v zahraničí a je laureátem a vítězem mezinárodních soutěží. V Paskově jsme v jejich podání mohli vyslechnout tři kompozice. Na programu byl proslulý Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“, písňový cyklus mladého Antonína Dvořáka Cypřiše, který zazněl v originální skladatelově transkripci pro smyčcové kvarteto, a Janáčkova suita Mládí pro dechové sexteto. Ta byla velmi citlivě a s obrovským respektem k původní předloze upravena pro kvarteto skladatelem Kryštofem Mařatkou.

Koncepce celého koncertu částečně vycházela z návrhu vedení Svatováclavského hudebního festivalu, které chtělo připomenout letošní kulaté janáčkovské výročí. Dramaturgická linie směřovala od „Kreutzerovy sonáty,“ vyzrálé psychologizující kompozice s výraznými mimohudebními vazbami, přes cyklus mladého zamilovaného Dvořáka až ke vzpomínkám na dětská a mladá léta stárnoucího Janáčka. Každá ze skladeb jako by se pozastavila u jiného milníku lidského života a jiných tváří lásky, která ho provází.

První Janáčkův kvartet vznikl z popudu Českého kvarteta roku 1923, tedy až ve skladatelových 69 letech. Láska, žárlivost, ale i lidská svoboda jsou výraznými literárními vazbami, kterými se Janáček ve svém díle zabývá. V této souvislosti je třeba zmínit dobře napsaný tištěný program, který tak byl velmi funkčním průvodcem mimohudebními souvislostmi kompozice.  Na hře souboru bylo znát, že se jedná o zažitý repertoár. Každý detail, dynamický plán a frázování byly přesně analyticky připraveny. Hluboké pochopení a prožitek z díla dokázalo Zemlinského kvarteto bezpečně přenést na posluchače – až k příznačnému pocitu „mrazení v zádech“.

V ostrém kontrastu vůči filozofující kompozici stárnoucího Janáčka stojí Cypřiše Antonína Dvořáka. Cyklus z roku 1865 je skladatelovým prvním písňovým dílem a jednou z jeho nejstarších kompozic vůbec. Už zde je jasně rozpoznatelná Dvořákova příznačná bohatá melodická invence. Mnohé motivy Cypřišů později umělec použil v jiných kompozicích. S více než dvacetiletým odstupem vybral pak Dvořák dvanáct písní a upravil je pro smyčcové kvarteto. Rozvláčná pomalá tempa mnoha částí cyklu mohla být slabinou programu, zkušený soubor jim však propůjčil potřebný lyrický výraz, který neunavoval. Výrazná a vroucí melodická linka violoncella v podání Vladimíra Fortina, kterou podpořil zbytek tělesa kontrastním pianissimem, skvěle připravila v části „Ó, duše drahá, jedinká“ nástup závěrečných rychlých temp Cypřišů. Publikum na dvořákovskou melodiku citlivě reaguje u nás i v zahraničí, cyklus budou Zemlinští hrát, spolu s dalšími ranými kvartety skladatele, během blížícího se amerického turné.

Dechový sextet Mládí vznikl v roce 1924, kdy Janáček slavil sedmdesátiny. Obsahem skladby jsou vzpomínky na mládí, kdy umělec působil jako choralista v klášteře na Starém Brně.  Příznačná je citace dřívější skladby Pochod Modráčků ve třetí větě. Přiznám se, že jsem tuto část očekával s určitým napětím, nebylo jasné, jak nahradí témbr houslí charakteristický zvuk pikoly. Zde se asi projevil nejvíce citlivý přístup Kryštofa Mařatky, který celé dílo přepsal pro smyčcové kvarteto s pokorou a respektem. Propůjčil mu sice jinou barvu, zároveň se mu ovšem povedlo zachovat kompaktnost zvuku původního komorního tělesa. Totéž platí o přístupu Zemlinského kvarteta. Interpretačně náročné transkripci Mládí dokázali vtisknout nový, ale přiléhavý tvar. Ostatně zmíněná Mařatkova úprava vznikla na přímý popud hráčů souboru.

Mnoho koncertů Svatováclavského hudebního festivalu nabízí vedle skvělého poslechového zážitku i zajímavou vizuální podívanou v podobě velkých těles a sborů. Komorní soubory jsou v tomto smyslu v mírné nevýhodě, o přízeň publika totiž musí bojovat pouze svou hudební profesionalitou. Zemlinského kvarteto je jedním ze souborů, které hrají na výjimečné úrovni. Nabízí křišťálově čistý zvuk čtyř hlasů, které frázují jako jeden. Všichni hráči podřizují svou hru celku, souhra kvarteta je kongeniální. První houslista František Souček se nesnaží na svůj part poutat zbytečně větší pozornost, než vyžaduje konkrétní interpretace, a citlivě tak doplňuje výsledný témbr. Sekundista Petr Střížek je důležitým spojovacím článkem výrazu celého souboru, jeho hluboký emocionální prožitek hudby je patrný i vizuálně. Svou spontaneitu a entuziasmus přenáší na spoluhráče i publikum. Viola Petra Holmana výborně pracuje se zvukem violoncella Vladimíra Fortina. Malou vadou na kráse celého vystoupení byly snad jen vrzající židle, na kterých hráči seděli. S trochou humorné nadsázky je možné poznamenat, že i malé chrámy by měly být připraveny na velké umění.

Paskovští posluchači měli dobrou příležitost slyšet technicky dokonalou komorní hudbu světové úrovně, plnou hlubokého prožitku. Je velmi sympatické, že se Svatováclavský hudební festival neomezuje pouze na Ostravu, ale nabízí vysoce kvalitní program i menším obcím v celém Moravskoslezském regionu. A navíc za více než přijatelnou cenu.

Foto: Svatováclavský hudební festival