„Píseň Benjamina Brittena Deo Gracias – to byl vrchol preciznosti, špičkové intonace i perfektního přednesu.“

„Doprovázen orchestrem, sbor zazpíval ve výtečné češtině Nesem vám noviny.“

„Večer byl zakončen částí Tollite hostias z Vánočního oratoria Camilla Saint-Saënse v naprosto špičkovém provedení.“

Není na světě jiné sborové těleso, které by se mohlo chlubit, že bylo založeno v roce 1498 a od té doby nepřetržitě existuje. Není asi na světě jiné sborové těleso, které by UNESCO prohlásilo za imateriální dědictví lidstva. Není asi na světě druhé sborové těleso, které by uskutečňovalo 300 koncertů ročně a kromě Antarktidy zpívalo na všech kontinentech. Není zcela jistě na světě jiné sborové těleso, které by se mohlo chlubit, že přímo pro ně psal Mozart, Salieri, Isaac, Schubert, ale také Gluck nebo Bruckner. Není zcela jistě na světě druhé sborové těleso, které se může chlubit, že je dirigovali takoví proslulí dirigenti jako Wilhelm Furtwängler, Herbert von Karajan, Riccardo Muti, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Pierre Boulez nebo Seiji Ozawa. Takové těleso je jen jedno na světě. Wiener Sängerknaben.

V rámci mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby měla Praha možnost 18. prosince v Rudolfově galerii Pražského hradu přivítat Wiener Sängerknaben – špičkový chlapecký sbor s programem nazvaným Tradiční Vánoce ve střední Evropě. Jeden ze čtyř souborů, které tvoří Wiener Sängerknaben, se představil pod vedením sbormistra Jimmyho Chianga. Jimmy Chiang se narodil v Hongkongu, od čtyř let studoval hru na klavír a svůj první koncert měl ve 13 letech. V 16 letech absolvoval slavnou Trinity College v Londýně, bakalářský titul má z USA a magisterský z Vídně. Kromě klavíru studoval i kompozici, violoncello a varhany. K dirigování ho přivedl Seiji Ozawa a jeho dirigentská kariéra se naplno rozvinula v roce 2007, kdy získal první cenu v mezinárodní soutěži Lovra von Matačiće pro mladé dirigenty. V roce 2013 byl jmenován sbormistrem u Wiener Sängenknaben. Pod jeho vedením chlapci připravili i pražský program.

Začali nástupem, při kterém zpívali šestihlasý kánon (šli ve čtyřech proudech a zpívali kánon, aniž by viděli na sbormistra!) Jubilate Deo Michaela Praetoria, německého skladatele přelomu 16. a 17. století. Jen co se seskupili na pódiu, přišel Jimmy Chiang, zasedl ke klavíru a od něj oddirigoval část Jubilemus, exultemus z moteta Françoise Couperina Veni, sponsa Christi. Pro chlapecký sbor je upravil Gerald Wirth, hudební ředitel sboru, jemuž vděčíme za většinu úprav, které jsme během koncertu slyšeli. Pak následovaly dvě skladby, které chlapci zpívali a cappella. První složil Hans Leo Hassler jako čtyřhlasé moteto Cantate Domino, druhou Jacobus Handl-Gallus jako čtyřhlasé moteto Haec dies pro dva sbory. Proto se sbor rozdělil a část chlapců přešla na konec sálu. Bylo fascinující slyšet, jak perfektně si oba sbory vedly.

Pak už si Jimmy Chiang opět sedl za klavír a v rychlém sledu jsme slyšeli díla Johanna Josepha Fuxe (Salve Regina), Franze Schuberta (Nachthelle), Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (Auf Flügeln des Gesanges) a Roberta Schumanna (Zigeunerleben). Speciálně pro pražské publikum byla určena píseň Když mne stará matka z cyklu Cikánské melodie Antonína Dvořáka. Pro chlapecký sbor ji upravil Jimmy Chiang a použil stejné postupy, jaké používá Gerald Wirth – sólo a čtyřhlasý sbor. Tahle Dvořákova píseň patří k těm nejupravovanějším. Zpívá jí kdekdo, od sopránu po bas, hrají soubory od kvarteta přes symfonický orchestr až k big bandu. Ne všechny úpravy jsou zdařilé. K těm méně zdařilým, bohužel, patří i ta, kterou jsme slyšeli na koncertě. První půli zakončil výběr ze Ceremony of Carols Benjamina Brittena. Celkem čtyři písně (Balulalow, As Dew in Aprille, This Little Babe a Deo Gracias). Sbor zpíval jako celek, předepsanou harfu nahradil klavír a zpěváčci předvedli famózní výkon. Poslední píseň Deo Gracias, to byl vrchol preciznosti, špičkové intonace i perfektního přednesu.

Po přestávce přišli zpěváčky posílit čeští hudebníci: smyčce vlevo, dechy vpravo, uprostřed klavír a sbor (soprány vlevo, alty vpravo). Jako první zaznělo Gaudete z finské sbírky Piae Cantiones z roku 1582. Následovala vánoční píseň ze Špýrského kancionálu z roku 1599 v úpravě Michela Praetoria Es ist ein Ros entsprungen, kdy orchestru, který byl složen jen ze smyčců a dechů, přišli na pomoc s malým bubínkem a tamburínou dva zpěváci. Laudate pueri Dominum Jana Dismase Zelenky jsme slyšeli v úpravě pro sólo, sbor, klavír a violoncello (Bledar Zajmi). Provedení bylo fantastické, podle mne absolutně vrchol večera.

Nic na tom nezměnilo ani následující Laudate Dominum Wolfanga Amadea Mozarta, v němž se výrazně uplatnily smyčce (Radka Preislerová I. housle, Anna Veverková II. housle, Gabriela Vermelho viola, Bledar Zajmi violoncello a Jiří Hudec kontrabas) a dva sólisté ve skvělém dvojhlasu. Jimmy Chiang zvolil pomalejší tempo, které dalo vyniknout orchestrálnímu doprovodu. Samozřejmě, obecenstvo jásalo. Při Heiligste Nacht Michaela Haydna se uplatnila flétna Miroslava Matějky a hoboj Jany Brožkové. Naprosto nejstarší píseň v úpravě pro dětský sbor a orchestr, s výraznými vstupy lesních rohů (Jana Švadlenková a Mikuláš Koska), byla píseň z Moosburgského graduálu Resonet in laudibus z roku 1360.

Pak přišly na řadu koledy. Dvě zpívané trojhlasně a cappella: tyrolská Es hat sich halt eröffnet a hornorakouská Es wird scho glei dumpa z pera Antona Reidigera. Česká přišla vzápětí. Doprovázen orchestrem, sbor zazpíval ve výtečné češtině Nesem vám noviny. Schlaf wohl, du Himmelsknabe du ze Slezska tentokrát doprovázel pouze klavír a housle v podání Jimmyho Chianga a Radky Preislerové. Johann Ritter von Herbeck složil pastorální zpěv pro sopránové sólo a sbor Pueri concinite, který sólovému chlapci ne tak zcela vyšel. Večer byl zakončen částí Tollite hostias z Vánočního oratoria Camilla Saint-Saënse v naprosto špičkovém provedení. Mnoho dam dojetím slzelo.

Hodnotit výkon tohoto sboru? Často je pověst předcházející umělce podstatně lepší než jeho výkon. V tomto případě byl výkon chlapeckého sboru ještě lepší než vynikající pověst, která jej předcházela.

Přišly dva slavné přídavky. Stille Nacht Franze Xavera Grubera, kde první dvě sloky zazpíval sbor v němčině a dvě následující sloky opět v perfektní češtině. A Narodil se Kristus Pán – opět česky. Marně ovšem dirigující Jimmy Chiang vyzýval obecenstvo, aby se přidalo, aspoň na ten refrén. Nepřidalo. Zato se část obecenstva vrhla ke dveřím, aby byla co nejdříve u šatny. Co na tom, že se sbor i orchestr ještě děkovaly, co na tom, že chlapci ještě neopustili pódium. Co na tom, že účinkující museli počkat, až se „zátka“ u dveří uvolní – pár lidí bylo u šaten skutečně první. Chlapci z Wiener Sängerknaben žijí všichni na internátě, mají vlastní školu až k maturitě a mají tvrdý režim. K němu patří i společenské chování. Snad si z časti našeho obecenstva nevezmou příklad.

Foto: Jan K. Čeliš  / Fb festivalu