KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

ANSemble Duettino v Praze. Konečně english

„Dva lahodné hlasy – kovovější s uhrančivými jistými výškami Nicoly Proksch a temněji zabarvený, sametovější soprán Simony Mrázové – se k radosti posluchačů krásně pojí.“

„K lyricky procítěné interpretaci Die Meere zazněla v opačné poloze veselá a energická Die Schwestern, v níž zpěvačky prokázaly svůj smysl pro humor a nadsázku.“

„V La Nuit Ernesta Chaussona zaujal svým doprovodem Alexandr Starý, který vytvořil snovou až impresionistickou atmosféru, do níž vplynuly vysoké rejstříky Nicol Proksch a ohebný a tvárný hlas Simony Mrázové.“

Dvě zpěvačky a klavírista. Sopranistky Nicola Proksch a Simona Mrázová a s nimi Alexandr Starý vystupují společně jako ANSemble Duettino od roku 2015. Vedle svých sólových kariér si pěvkyně cílevědomě budují nepřehlédnutelné postavení v oboru vokálních duetů. Že dospěly na své cestě daleko, o tom spolu s klavíristou přesvědčily ve čtvrtek 20. února v Rakouském kulturním fóru v Praze.

Dva lahodné hlasy – kovovější s uhrančivými jistými výškami Nicoly Proksch a temněji zabarvený, sametovější soprán Simony Mrázové – se k radosti posluchačů krásně pojí. Na pražském recitálu – za vydatné podpory klavíristy – o tom obě zpěvačky přesvědčily v písních Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Antonína Dvořáka, Johannesa Brahmse, Ernesta Chaussona, Gabriela Faurého a Camilla Saint-Saënse. Krásně znějící souzvuk dvou spolu příjemně ladících hlasů by jistě vyzněl v prostoru s příhodnější akustikou ještě lépe – sál v Rakouském kulturním fóru nabízí poněkud sušší akustiku –, ale obě pěvkyně se s těmito podmínkami zkušeně vyrovnaly a zaplněnému sálu nabídly vrcholný výkon.

V Mendelssohnových Šesti duetech op. 63, které již na počátku své spolupráce nahrály pro Český rozhlas Ostrava zásluhou jasnozřivosti redaktorky Renáty Spisarové, zpěvačky ukázaly, jak se dvě výborné sólistky shodnou na přístupu k interpretaci, frázování, dynamice, výrazu i přenechávání prostoru jedna druhé. Obě mají lahodné zdravé pohyblivé hlasy, z nichž proudí energie, něha i usebrání (slyšitelné například v Herbstlied). Ovšem i smysl pro komiku, žert a jevištní akci, jak předvedly například v poslední písni Mendelssohnova cyklu Maiglöckchen und die Blümelein.

V poslední době se se ANSemble Duettino soustřeďuje na interpretaci Dvořákových Moravských dvojzpěvů op. 32. Na koncertě zaznělo devět písní, pět napsaných Dvořákem pro dva soprány doplnily další čtyři – Holub na javoře, Voda a pláč, SkromnáZelenaj se, zelenaj. S jakým porozuměním a cituplně obě interpretky Dvořáka zpívají, bylo slyšet zejména ve Veleť ptáčku, V dobrým sme se sešli, kde dominoval lehký a zároveň dramatický soprán Nikoly Proksch, kterou bezpečně „jistila“ Simona Mrázová, ve Slavíkovském polečku zase zaujalo bezchybné frázování. Jedním z vrcholů večera byly Voda a pláč v souznějícím dialogu a především Skromná, v níž vynikly všechny přednosti hlasů obou pěvkyň. Ze závěrečné Zelenaj se, zelenaj obě pěvkyně vytvořily takřka scénické drama včetně heroického závěru. Za zmínku jistě stojí i vzorná výslovnost obou pěvkyň – u Nicoly Proksch, jejíž mateřštinou je němčina, je třeba vyzdvihnout cit pro akcenty, přičemž výslovnost českých hláskových skupin je pro ni samozřejmostí, u Simony Mrázové zase perfektní výslovnost němčiny.

Až kontrastně k Dvořákovi i navzájem mezi sebou působily písně Johannesa Brahmse Die Meere, Phänomen a Die Schwestern, kde k lyricky procítěné interpretaci Die Meere zazněla v opačné poloze veselá a energická píseň Die Schwestern, v níž zpěvačky s chutí předvedly svůj smysl pro humor a nadsázku. V La Nuit Ernesta Chaussona zaujal svým doprovodem Alexandr Starý, který vytvořil snovou až impresionistickou atmosféru, do níž vplynuly vysoké rejstříky Nicol Proksch a ohebný a tvárný hlas Simony Mrázové. Pěvkyně opět ukázaly, jak dovedou pracovat se svými hlasy v tichém pianu a jak silný zážitek dokážou posluchači předat. Vzájemným dialogem, při kterém si obě zpěvačky předávaly své party, a navíc opět oslnily samozřejmě zazpívanými vysokými tóny, byla Chaussonova Reveil. Na závěr zazněly Dva duety op. 10 Gabriela Faurého Puisqu’ici-bas toute Ame a Tarentelle, v níž pěvkyně zdůraznily všechny přednosti svého umění a v závěrečné tarantele oslnily bravurními koloraturami.

Promyšleně zvolený byl i přídavek – oslňující francouzská píseň Camilla Saint-Saënse El Desdichado zazpívaná uvolněně a stvrzující kvality všech účinkujících toho večera.

Foto: Petr Buček

Alena Sojková

Alena Sojková

Publicistka

Hudební publicistikou se zabývá pětadvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 byla redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem, který na konci června 2022 zanikl. Publikuje na KlasicePlus, v Harmonii, Medicíně a umění, byla stálou spolupracovnicí Hudebních rozhledů. Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že mladé, šikovné a zapálené hudebníky je třeba soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak jako rockovou a jazzovou muziku.



Příspěvky od Alena Sojková



Více z této rubriky