KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Svátky hudby přes několik generací english

„Ravelovu Cikánku Hudeček vygradoval do strhujícího tempa.“

„Květinový duet z opery Lakmé zahrály houslistky neodolatelně.“

„Miroslav Sekera, který byl skromně v pozadí, nesešel z pódia.“

Únorový koncert festivalu Svátky hudby byl v sále Pražské konzervatoře celý věnován houslím a sešli se na něm umělci různých generací. Václav Hudeček jako hostitel a interpret první skladby večera, Miroslav Sekera u klavíru a pak s houslemi Marek Pavelec a Duo Agape. Případné srovnávání starších a mladších dopadlo příznivě pro všechny zúčastněné.

Václav Hudeček s Miroslavem Sekerou na začátku s ohromnou energií zahráli Ravelovu Cikánku, skladbu ohnivou, plnou virtuózních prvků. Vygradovali ji v posvěceném okamžiku úctyhodným způsobem, až k hranicím hratelnosti, do opravdu strhujícího tempa. Hudeček pak pobavil publikum improvizovaným proslovem, v němž přiznal, že dlouho hrál kompozici s originálním názvem Tzigane jako „Cikána“, tak jak to říkají snad všichni čeští houslisté. Když však zjistil, že titul ve skutečnosti má ženský rod a že se tedy pod ním skrývá „ta“ Cikánka, musel samozřejmě dosavadní interpretační přístup „zcela přehodnotit“… Než předal pro zbytek úterního večera prostor na pódiu mladším, představil je. Marek PavelecDuo Agape, které tvoří Klára LeškováKateřina Krejčová, pocházejí z jeho „líhně“, to znamená, že sice studovali na různých školách, ale prošli luhačovickou Akademií Václava Hudečka.

Pavelec, který už dosáhl třicítky, zahrál Franckovu Sonátu A dur. Mladý houslista pocházející z Karlových Varů je absolventem plzeňské konzervatoře. Studoval také ve Vídni u Jana Pospíchala a v Curychu byl žákem Zachara Brona, koncertuje v Česku i v zahraničí. Rozmáchlou romantickou partituru interpretoval s jistotou, střízlivě, nepřepjatě; určitě ještě získá větší osobitost a přesvědčivost, určitě ještě víc rozsvítí tón, ale program náročným, známým a oblíbeným dílem ozdobil dostatečně.

Duu Agape patřila druhá polovina koncertu. Mladé houslistky hrály spolu i každá zvlášť. Klára Lešková studovala na konzervatoři v Praze a na Mozarteu v Salcburku, Hudečkovy luhačovické Akademie se zúčastňovala po léta. V roce 2017 tam získala nejvyšší ocenění, hlavní cenu a mistrovský nástroj. Zapojila se do Orchestrální akademie České filharmonie, s níž už se dostala na řadu významných evropských pódií. Kateřina Krejčová, studentka AMU, vybojovala první místo v Akademii v Luhačovicích v roce 2019. Rovněž je členkou Orchestrální akademie České filharmonie. Květinový duet z opery Lakmé zahrály společně neodolatelně. Leo Delibes jim poskytl prostor pro výraz odpovídající pomezí mezi operní a salonní hudbou. Využily ho. Během hry na sebe bezprostředně reagovaly, užívaly si výměny rolí, vzájemná komunikace byla vidět i slyšet. Nenáročné potěšení přinesly i v Šostakovičově valčíku z Pěti kusů pro dvoje housle a klavír.

Když hrály každá za sebe – jedna sólo ze Sukovy Pohádky, druhá Sukovu Píseň lásky – byly přece jen znát malé rozdíly, zejména v tvoření tónu; Krejčová mohla výrazněji frázovat a někdy jí chybělo maličko do dokonalosti intonace i krásy tónu; Lešková občas naléhá na smyčec až zbytečnou silou a na některých tónech by mohla spočinout déle… Byly to však detaily padající na vrub okamžiku; rozhodně jde o výborné instrumentalistky, schopné vyrovnat se v pěkných výkonech se všemi standardními úkoly.

Jak ukázaly posléze, jsou ovšem schopny i dalších interpretačních poloh: v úpravě Introdukce a ronda capricciosa od Camilla Saint-Saënse pro troje housle a klavír ani na chvíli nezkazily muzikantskou legraci, když se jako na orloji střídaly s Markem Pavelecem v dílčích extempore. Chvílemi hráli všichni tři dohromady, chvílemi si part předávali. Bylo to vkusné aranžmá, za kterým zřejmě stál sám Pavelec. Podobně ještě v trojici přidali Vivaldiho.

Miroslav Sekera byl skromně v pozadí, ale nesešel z pódia; ke všem komorním partnerstvím a doprovodům přidal ještě sólový Debussyho Svit luny. Hrál po celý večer kouzelně, pozorně, detailně, s obdivuhodnou mírou empatie, která mu dovoluje umísťovat i pouhé jednotlivé tóny přesně tam a přesně v takové podobě, jak je potřeba. Byl nesporným hrdinou večera.

Foto: Katka Šubínová 

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky