„Letošní Bachův festival v Lipsku nebude a se stejným programem se překládá na rok 2022.“

„Komorní provedení Janových pašijí vzniklo v dílně festivalu Podium Esslingen.“

„Záznam koncertu lze sledovat na televizi ARTE až do 9. 7. 2020.“

Před 296 lety poprvé zazněly na Velký pátek v Tomášském kostele Janovy pašije. Johann Sebastian Bach byl právě rok ve funkci kantora Tomášského kostela a k jeho povinnostem patřilo psát pravidelně skladby pro bohoslužebný provoz. Pro Velikonoce roku 1724 napsal novátorské dílo, které muselo posluchače hluboce zasáhnout. Proti tradiční podobě pašijí ve čtyřhlasé sborové podobě složil pašije ve formě oratoria se střídáním recitativů a árií. Spolu s Matoušovými pašijemi patří Janovy pašije k jeho vrcholným dílům a staly se součástí oslav Velikonoc po celém světě. Letos měly být provedeny v místě svého vzniku mezinárodním chórem 5 000 sboristů.

Město Lipsko je na Johanna Sebastiana Bacha, který v něm prožil posledních 37 let svého života a je v něm pochován, patřičně hrdé. Od roku 1908 pořádá na jeho počest s delšími či kratšími časovými odchylkami pravidelný Bachův festival. Od roku 1999 pověřil magistrát města Lipska jeho organizací Bachův archiv. Bachův archiv je příspěvková organizace města Lipska založená v roce 1950 při příležitosti 200. výročí Bachova úmrtí jako badatelská a producentská instituce. Vydává Bachův Magazín, organizuje Bachovu mezinárodní soutěž pro mladé interprety (prezidentem je Robert D. Levin), provozuje badatelské centrum, knihovnu, archiv a muzeum, v Letním sále svého sídla pořádá komorní koncerty z děl skladatelů 17. a 18. století a každoročně organizuje Bachův festival. Toho letošního se mělo zúčastnit 49 sborů z celého světa. Bylo naplánováno přes 150 vystoupení, z toho 15 mší, 18 koncertů a 66 sborových přednesů kantát. Vrcholem festivalu mělo být přednesení Janových pašijí 5 000 zpěváky dne 13. června 2020.

Jenže člověk míní, koronavirus mění. Letošní Bachův festival v Lipsku nebude a se stejným programem se překládá na rok 2022. Přesun o dva roky je z důvodů již hotové dramaturgie festivalu 2021, na níž by se nemělo nic měnit. Intendantu festivalu Michaelu Maulovi přišlo líto, že by celá ta skoro dvouletá příprava měla přijít vniveč, a napadlo ho dost netradiční řešení. Janovy pašije v komorním provedení. Komorní provedení Janových pašijí vzniklo v dílně festivalu Podium Esslingen a v roce 2019 získalo německou cenu Opus Klassik jako „Nejlepší inovativní koncert roku“. Pašije jsou aranžovány pro tenor, cembalo, varhany a bicí. K tomu patří virtuální sbor. V Esslingenu to vyřešili tím, že kdo chtěl, mohl si stáhnout noty, které byly na webové stránce festivalu, a mohl jednoduše zpívat spolu. Bachův festival měl výhodu – měl k dispozici celou řadu sborů z celé planety. Kromě toho i pro představení v Lipsku byly k dispozici díky sponzoringu vydavatelství Carlus Verlag noty, které si mohl kdokoliv zdarma stáhnout, a zpívat tak společně s pěvci v Tomášském kostele.

Islandský tenorista Benedikt Kristjánsson v tomto aranžmá celý příběh vypráví: přebírá roli evangelisty i všech zúčastněných, ale také řídí virtuální sbor. Skutečný sbor tvořilo pět sídelních umělců Bachova festivalu a děti z Thomanerchor Leipzig pod vedením současného tomášského kantora Gottholda Schwarze. K nim se ze svých obýváků přičlenili Bach Family Choir, sbor Bachova festivalu v Malajsii, sbor Nadace J. S. Bacha St. Gallen a Ottava Bach Choir. Tyto sbory si rozdělily jednotlivé chorály a vstupovaly do přenosu, dirigovány svými sbormistry. Orchestrální part provedli pouze dva hudebníci – Elina Albach na cembalo a varhany a Philipp Lamprecht na bicí. Sídelní umělce Bachova festivalu doprovázelo violoncello z chrámového orchestru Tomášského kostela. Koncert byl streamován do celého světa od hrobu Johanna Sebastiana Bacha v Tomášském kostele na Velký pátek v 15 hodin. Připojit se k němu mohl každý. Zároveň byl vysílán live na online televizních kanálech MDR Kultur a MDR Klassik. Ze záznamu jej pak odvysílala na svém kanálu televize MDR ten samý den o půlnoci. Následně jej převzala také televize ARTE. Záznam lze sledovat na online stránce ARTE až do 9. 7. 2020.

Jednalo se o velmi zajímavý experiment, který ovšem asi ne všechny milovníky Bachova díla nadchl. Marimba a xylofon jsou zcela jistě nástroje, které s barokní hudbou nemají moc společného. Aranžmá bylo ale uděláno velmi citlivě. Bicí doprovázely sólistu v okamžiku, kdy zpíval evangelistu, a oddělovaly tak vlastně jednotlivé postavy. Vše stálo na výkonu Benedikta Kristjánssona, který jeden a půl hodinový opus prakticky odzpíval sám. Jeho dramatický tenor je příjemný, výtečně frázuje a navíc svou roli doslova prožíval. Přístup jednotlivých vstupujících sborů byl různý. Dle mého názoru se nejlépe uvedl sbor a orchestr Bachova festivalu Malajsie pod vedením Davida China s chorálem „O hilf, Christe, Gottes Sohn“. To byl krásný čistokrevný Bach.

Výtečný byl i přednes domácího ensemblu Bach Family Choir s chorálem „Ach großer König“. Nadchli mne chlapci z Thomannerchoru s chorálem „Wer hat dich so geschlagen“. Je vidět, že Thomannerchor stále udržuje tradici a patří k nejlepším chlapeckým sborům v Evropě. Dobře se uvedl i kanadský sbor, specializovaný na Bacha, s chorálem „O große Lieb‘, o Lieb‘ ohn‘ alle Maße“. Naopak mne moc neoslovilo provedení švýcarského kvarteta s chorálem „Dein Will‘ gescheh‘, Herr Gott, zugleich“. Zajímavým experimentem v experimentu byl zpěv a cappella, kdy Elina Albach a Philipp Lamprecht opustili své nástroje a stoupli si vedle Benedikta Kristjánssona, aby přednesli závěrečný chorál „Ach Herr, lass dein‘ lieb‘ Engelein“ . V závěru zaznělo pašijové moteto Jacoba Galla „Ecce, quomodo moritur justus“ v provedení sólistů Bachova festivalu Tona Koopmana, Klause Mertense, Rudolfa Lutze, Miriam Feuersinger a Martina Petzolda v nastudování a pod vedením tomášského kantora Gottholda Schwarze.

Bylo zajímavé slyšet Bacha jinak. Letošní Bachův festival měl motto „BACH – We are FAMILY!“ . Komorní provedení Janových pašijí ukázalo, že Bachova rodina je skutečně široká.

Foto: archiv MDR a archiv Bachfest Malajsia