středa, 10 říjen 2018 12:50

Úctyhodný spolek a jeho rezidenční kvarteto

Autor:

"Přednost tohoto souboru spočívá v tvrdé práci i v obdarování a intuici."
"Dílo rozezněli z úplného ticha - a s dynamikou výrazně pracovali po celý večer."
"Vnímavého posluchače nemohou na koncertě nechat chladným."

 

DSC5662

 

Pro současnou sezonu je rezidenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu Pavel Haas Quartet. Evidentně mezinárodně nejsledovanější tuzemské smyčcové kvarteto. První z jeho letošních spolkových koncertů ukázal, proč tomu tak je. Čtveřice hrála v pondělí v Rudolfinu zajímavě, dokonale, jedinečně, uhrančivě. 

Český spolek pro komorní hudbu počítá své sezony pořadovou číslovkou o dvě vyšší než Česká filharmonie. Ta letošní je stočtyřiadvacátá. Vznikl pro České kvarteto a od té doby pořádá koncerty tuzemských souborů, po generace nových a nových a obnovovaných, umírněně zve zahraniční hosty, udržuje zřetelné hodnoty a jasně dané tradice a je jimi sám udržován, oslovuje a zve ty, kteří slyší na krásy komorní hudby - a právě ty setrvale nabízí. Koncert Haasova kvarteta 8. října 2018 měl pořadové číslo 2587... 

Ideálem komorní hudby je vzájemné naslouchání, směřování k harmonii. Pavel Haas Quartet - Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Peter Jarůšek a s nimi nově violista Jiří Kabát - ukazují, že to lze vědomě vytvořit a nacvičit a že lze současně nechat takové momenty spontánně vznikat a rozvíjet je. A jasně je nechat na vnímavé publikum působit. Přednost tohoto souboru spočívá v kombinaci obojího, v tvrdé práci i v obdarování a intuici, v cílevědomosti i v bohaté představivosti, v sebevědomí i v citlivosti.

 

DSC5632

     
  
Dvořákův Smyčcový kvartet As dur, započatý skladatelem v Americe a dokončený v Čechách,  měl premiéru v roce vzniku České filharmonie. Haasovci zralé a krásné dílo rozezněli z úplného ticha - a s dynamikou výrazně pracovali v celé skladbě, po celý večer. Souvisela a souzněla krásně s agogikou, s proměnami temp, s výrazovými vrcholy a opadáváním intenzity. U Dvořáka používali častá až vlasově jemná piana, nechávali z pozastavení krásně vyrůstat nová pokračování. I v druhé větě, tanečnější a kontrastně rapsodičtější, ale šetřící s plným zvukem a vášněmi, přišla na řadu místa v nádherně nízké dynamice. Obdiv zde patřil dialogu primu s violoncellem i celkové přehlednosti a průzračnosti zvuku, který nikdy nebyl pouhým součtem čtyř nástrojů, ale jejich neustále kontrolovaným kontrapunktem. Střídmé espressivo třetí věty, přemítavé a jen místy rozvíjené do výraznějších emocí, korespondovalo s přesně odvažovnou zdrženlivostí. Osobitost pojetí skladby charakterizuje i práce s časem a umění využít náhlé střihy. K tomu finále, korunující intenzitou i náladou celé půlhodinové dílo... Haasovo kvarteto nehraje tohoto Dvořáka prvoplánově pozitivního, roztančeného a hravého, klasicky zkázněného. Jejich vidění partitury je romantizující, hodně osobní. V plném zvuku neforzírované, ve ztišených místech dokonale kontrolované, hodně detailní a docela jemné, ponořené až do intimity.

 

DSC5680

   

Druhou polovinu večera, dramaturgicky vzácně sjednoceného, tvořil Klavírní kvintet f moll Johannesa Brahmse. Přes uměřenost, ke skladateli patřící, jde o dílo mnohem vášnivější a rozevlátější. Přesto bylo možné vycítit ducha obdobného předchozímu pojetí Dvořákova kvartetu - ducha jemnosti a šetření s dynamikou. S tuzemskou čtveřicí spoluúčinkoval Boris Giltburg, pozoruhodný rusko-izraelský umělec, vítěz bruselské Soutěže královny Alžběty z roku 2013. Podílel se s Haasovci už na nahrávce Dvořákova Klavírního kvintetu op. 81. Zcela zřetelné bylo na póidu vzájemné porozumění a shodné naladění, sahající od podobného názoru na celek a od sjednocení frází až do detailů artikulace. Klavírista jako kdyby se snažil přizpůsobit smyčcům i v tvoření tónu. Bylo to od prvních tónů magické, dokonalé. Na řadu přišly náhlé tempové kontrasty i klidná a tichá místa, melancholie, krásná soustředěnost, výrazná rytmizace, efektní unisona, drsnější polohy na hlubokých strunách, strhující acceleranda... Giltburg byl jedném z pěti rovnocenných, nedominoval, nemizel. Brahmsův kvintet, to byla komorní hudba par excellence - po kompoziční i po interpretační stránce. 

Pavel Haas Quartet hraje už  patnáct let. Za tu dobu čtveřice posbírala řadu mezinárodních ocenění. Gramophone Award, cenu odborného britského časopisu,  získal česko-slovenský soubor už šestkrát, naposledy před pár týdny - za CD s Dvořákovými kvintety. Jen málokomu se daří vracet do londýnské koncertní síně Wigmore Hall, pro komorní hudbu pro Evropany skutečné mekky. Haasovo kvarteto je tam pravidelným hostem... U publika i u kritiků bodují Haasovci nesmírně angažovaným způsobem hraní. Dýchají spolu, do hudby se pokládají. Hrají až vášnivě. Vnímavého posluchače proto nemohou na koncertě nechat chladným. 

Celý večer předznamenal proslov tajemníka spolku Ludvíka Kašpárka, adresovaný vzácné osobě v publiku - Zdeňku Koníčkovi, zakládajícímu členovi a jedno desetiletí violoncellistovi Kvarteta města Prahy, který však potom od roku 1968 do roku 2005 žil a umělecky působil v Kanadě. Oslavil nedávno sto let a je zcela jistě nejstarším návštěvníkem spolkových koncertů. Směřoval k němu potlesk a květiny. Vědomí, že se narodil v době plné slávy Českého kvarteta, v roce, kdy Česká filharmonie premiérovala Sukovo Zrání, vzbuzuje respekt k plynutí času, k hodnotám, které úctyhodné instituce připomínají a drží, i ke konkrétnímu poslání každého člověka na tomto světě.

 

DSC5615

 

Foto Zdeněk Chrapek

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.