„Je svátkem, když ticho zní a hraje. Podobně jako bylo svátkem celé vystoupení stipendistů Akademie komorní hudby v kolínské synagoze.“

„Klarinetisté Anna Sysová a Marek Švejkar zaujali v Kramářově koncertu krásnou tvorbou tónu, přirozeně vyzpívanými melodiemi, jistou technikou, dynamickými proměnami a perfektní souhrou.“

„Kultivovaná hra všech muzikantů se projevila v přesném přebírání jednotlivých témat, všichni spolupracovali dokonale, hráli s vervou, ale maximálně pozorně a hlavně – s viditelnou i slyšitelnou pokorou.“

Do páté sezony vstoupila Akademie komorní hudby, která vznikla s cílem poskytnout mladým talentovaným muzikantům hlubší vzdělání v oboru komorní hry. Na závěrečných koncertech letošního soustředění, které se uskutečnily od středy 8. července na hradě Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou, v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, v synagoze v Kolíně a na nádvoří zámku v Nelahozevsi, vystoupilo dvanáct stipendistů akademie. Píšeme o koncertě v kolínské synagoze v sobotu 11. července, kde byl – podobně jako den předtím v Kutné Hoře – komorně orchestrální program doplněn intimním nokturnem.

Akademii komorní hry umělecky vede violoncellista Tomáš Jamník. Její činnost se daří rozvíjet i díky spolupráci s německou nadací Villa Musica Rheinland-Pfalz. V posledních letech našli stipendisté i jejich lektoři klidné útočiště na zámku Nelahozeves díky podpoře rodiny Lobkowiczů, není ovšem slušné zapomínat ani na tradiční podporu města Kutná Hora. V Kolíně uspořádala Akademie komorní hudby koncert poprvé. Synagoga se postupně zaplnila a mladí muzikanti měli vnímavé a poučené publikum. S prvními takty bylo jasné, že v akademii se sešli nejlepší z nejlepších. Však také zájemci procházejí tvrdým konkurzním řízením! Jeden vedle druhého jsou ověnčeni úspěchy v soutěžích, většina z nich studuje na zahraničních školách a sbírá zkušenosti ve významných českých i evropských orchestrech.

Úroveň mladých hráčů se ukázala hned v úvodním Koncertu pro dva klarinety č. 2 Es dur Františka Kramáře, který pro dva sólové klarinety a osm doprovodných nástrojů upravil skladatel Jiří Kabát. Jako sólisté se představili vynikající klarinetisté Anna Sysová a Marek Švejkar, kteří zaujali krásnou tvorbou tónu, přirozeně vyzpívanými melodiemi, jistou technikou, dynamickými proměnami a perfektní souhrou – zejména unisono trylků bylo obdivuhodné. Za stylovostí a technickou bravurou sólistů nijak nezaostával osmičlenný Orchestr Akademie komorní hudby, který v tomto případě pomyslně vedla houslistka Eliška Kukalová. Naopak – jeho členové hráli s chutí, drajvem, velmi pozorně, a přitom uvolněně, což se projevilo ve výtečné souhře smyčců a dechů. Nepřeslechnutelný byl zaujatý a oddaný výkon Elišky Kukalové, výrazně upoutali hornista Tillmann Höfs a flétnistka Sylvie Schelingerová.

Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 Eroica Ludwiga van Beethovena (arr. Natalia Ensemble, což je skupina mladých muzikantů, kteří se potkali v Orchestru mladých Gustava Mahlera a zůstali spolu i nadále) posluchačům vyrazila dech. Devět (sic!) hráčů – a tentokrát se sluší je vyjmenovat: houslistka Klára Lešková, violistka Theresa Burggaller, violoncellista Tomáš Jamník, kontrabasista Zdeněk Pazourek, fagotista Petr Sedlák, hornista Tillmann Höfs, klarinetista Marek Švejkar, flétnistka Sylvie Schelingerová a hobojistka Barbora Trnčíková – zahráli velmi těžkou partituru tak, že Eroica zněla jako v podání orchestru v plném obsazení a současně vynikla jinak, zajímavě, jednotlivá témata.

Kultivovaná hra všech muzikantů se projevila v přesném přebírání jednotlivých témat, kdy vynikly jednotlivé hlasy, všichni spolupracovali dokonale, hráli s vervou, ale maximálně soustředěně a hlavně – s viditelnou i slyšitelnou pokorou. V proslulé třetí větě nebylo místo pro selhání, hráči věděli, že nesmějí udělat chybu, která by v tomto složení mohla být fatální. Neudělali ji a podali oslnivý výkon, který dal zcela zapomenout, že nehraje filharmonie ve velkém obsazení. Svým nasazením a koncentrací připravili posluchačům jedinečný zážitek. Ve čtvrté větě to mladým muzikantům pěkně pochodově „šlapalo“, do tanečního rytmu se krásně vehrála houslistka Klára Lešková. Vím, že je nespravedlivé vyzdvihnout v tomto případě jen některé hráče, ale opět mě upoutali flétnistka Sylvie Schelingerová a hornista Tillmann Höfs, kteří hrají nádherně měkkým tónem, jenž nepřehlušuje ostatní, a přitom jsou v ansámblu nepřeslechnutelní (čili nejvyšší kvality orchestrálního hráče).

Podobně jako večer předtím posluchači v Kutné Hoře, dostali po skončení komorně orchestrálního koncertu i kolínští návštěvníci darem krátké Nokturno, složené ze tří skladeb. V setmělé synagoze, osvětlené jen lampičkami na pultech hráčů, bez potlesku mezi jednotlivými skladbami, vznikla mezi interprety a posluchači tak silná vazba, jaká se zažije málokdy. V Idyle pro lesní roh a smyčce b moll Alexandra Glazunova jako sólista znovu exceloval hornista Tillmann Höfs za vydatné pomoci smyčcového kvarteta. Zklidněnou atmosféru podpořilo smyčcové kvinteto s flétnistkou Sylvií Schelingerovou ve skladbě Noční kus amerického autora Arthura Footea. O sólo v Kol Nidrei pro violoncello a orchestr německého romantika Maxe Brucha se Tomáš Jamník štědře rozdělil s Vilémem Vlčkem. Na závěr nokturna zazněla tato „nevídaně krásná skladba“, jak se píše v programu koncertu, v úpravě pro osm nástrojů od skladatele Arie van Hoeka. Inspirována úvodem modlitby večerní bohoslužby Yom Kippur a básní z Hebrejských melodií Lorda Byrona zněla v prostoru ještě dlouho po posledním taktu. Je svátkem, když takto ticho zní a hraje. Podobně jako bylo svátkem celé vystoupení stipendistů Akademie komorní hudby v kolínské synagoze.

Foto: Petra Hajská