pondělí, 20 červenec 2020 13:55

Petr Nouzovský s Kristinou Fialovou v Horním Bukovsku

Autor:

„Viola s violoncellem tvoří specifické nástrojové duo, které se nemůže opřít o velké množství originálně komponovaných skladeb, volí se tudíž časté transkripce, úpravy.“

„Bylo zřejmé, že představení soudobí skladatelé napsali své skladby přímo pro souhru violy s violoncellem, tak říkajíc na tělo.“

„Provedení Skoumalovy skladby charakterizovalo spontánní, bezprostřední muzicírování, ale také schopnost navázat jejím prostřednictvím bližší kontakt s publikem.“

 

2

 

Další koncert 15. ročníku Jihočeského komorního festivalu byl v sobotu 18. července situován do půvabného místa – kostela svatého Štěpána v Horním Bukovsku, v oblasti Pšeničných Blat, na severním okraji Třeboňské pánve, poblíž Veselí nad Lužnicí. Představil se řadou mezinárodních úspěchů ověnčený violoncellista Petr Nouzovský spolu s violistkou Kristinou Fialovou. Manželé koncertují společně v této netradiční nástrojové symbióze pod názvem Duo Humoresque.

Komorní prostředí kostelíčku je pro daný typ koncertování nadmíru příjemné. Po vstupním festivalovém koncertu Českého filharmonického sboru Brno v Hluboké nad Vltavou byl tento koncert volen v rámci přehlídky jako čistě komorní, intimní, až domácky příjemně laděný. Nutno uvést, že si zde podaly ruce dva regionální festivaly, které se propojily v jednom koncertu: Jihočeský komorní festival spolu s 11. ročníkem festivalu duchovní hudby Veselské ozvěny.

Program byl rozdělen ze stylového hlediska adekvátně na tři smysluplné celky, v nichž dostali ve vstupní části prostor skladatelé reprezentující styl vrcholného baroka a klasicismu (Bach, Vivaldi, Beethoven), ve druhé třetině programu naopak skladatelé romantického slohu (Dvořák a Saint-Saëns). Třetí část programu byla dramaturgicky naplněna zajímavými ukázkami soudobé české hudby (Haas a Skoumal). Viola s violoncellem tvoří specifické nástrojové duo, které se nemůže opřít o velké množství originálně komponovaných skladeb, volí se tudíž časté transkripce, úpravy, což jistě ničemu nevadí. Je to časté i u sborů dětských či ženských, pokud se volí kompozice třeba z období renesance. O to více ale vyniknou díla, kdy autoři píší skladbu přímo „na tělo“ daným smyčcovým nástrojům, zejména když exaktně vystihnou a smysluplně využijí polohu a rozsahové možnosti obou témbrově tak zajímavých hudebních nástrojů.

 

3

 

Violoncellista Petr Nouzovský se ujal průvodního slova, přibližoval i upřesňoval vybrané skladby, které byly v programu uvedeny jen rámcově. Koncert zahájila Dvouhlasá invence č. 2 a 4 Johanna Sebastiana Bacha, která dobře posloužila k akustické aklimatizaci v daném prostředí. Sonáta e moll italského mistra baroka Antonia Vivaldiho zaujala plnou koncentrací, zaujetím pro interpretaci. Violistka se blýskla zejména v Largu třetí věty krásným tónem dlouhodechých, plasticky tvarovaných frází. Ve čtvrté části - Allegru - brilancí své prstové techniky. Oba interpreti pak hlubokým pochopením a citem pro styl Vivaldiho skladby. Velmi přesvědčivě jim vyznělo v souhře i způsobu frázování a členění frází Beethovenovo Duo „S obligátními brýlemi“ - pro violu a violoncello.

Střední část koncertu vyplnila díla romantiků, která jsme dříve nazývali příznačně vyšším populárem. Jak Dvořákova tolik slavná Humoreska, tak i často hraná skladba Labuť francouzského romantického mistra Camilla Saint-Saënse jsou skladby známé patrně i poučeným laikům (byť o tom dnes již trochu pochybuji, že mnou použité adjektivum jest až natolik poslechově samozřejmé...). Pro daný účel koncertů je takto koncipovaná dramaturgie naprosto adekvátní a jistě i potřebná, jen v úpravách pro dané nástrojové duo nevyznívá tak vysoce atraktivně jako v originálu či v efektních orchestrálních verzích.

Pokud mne opravdu v neobyčejně příjemném večeru něco doopravdy vnitřně nadchlo, byla to celá třetí, finální část koncertu. Bylo totiž zřejmé, že představení soudobí skladatelé napsali své skladby přímo pro souhru violy s violoncellem, tak říkajíc „na tělo“. Nápaditá skladba mladého autora Romana Haase Duo číslo 1 pro violu a violoncello se vyznačuje porozuměním pro znělé polohy obou smyčcových nástrojů. Dovede je výtečně vyhmátnout a využít. Skladba je plná temperamentu, pregnantních rytmických oživení, zároveň je ale koncipována tak, aby byla srozumitelná širšímu typu publika. Byla přednesena interprety se zjevnou chutí a radostí z kumštýřského tvoření.

 

4

 

Finální skladbou koncízně laděného programu, hraného bez přestávky, se stala opět skladba dedikovaná sympatickému duu soudobým skladatelem Adamem Skoumalem, opět nazvaná ryze technicky Duo pro violu a violoncello. Dedikovaná dokonce pro účel svatby interpretů coby zajímavý dar, jak bylo z pódia doplněno a upřesněno interprety v domácky laděném večeru. Jak oba prozradili, skladba má intimnější název Kráska a zvíře, což se v programu neuvádělo. Její provedení charakterizovalo neobyčejně spontánní, bezprostřední muzicírování, ale také schopnost navázat jejím prostřednictvím bližší kontakt s publikem. Violistka Kristina Fialová, dcera vynikajícího brněnského sbormistra Petra Fialy, se zde rozehrála k technicky bravurně a výrazově přesvědčivě laděnému výkonu, s krásně vyznívajícími vysokými polohami svého nástroje. Zřetelněji se rozezněly v dané příznivé akustice i svrchní alikvoty, dokreslující lehkost techniky hry. Což jest vždy úkaz vysoce pozitivní!

Publikum si na interpretech večera vynutilo přídavek, jímž se nestala oproti mému očekávání skladba autora českého, nýbrž argentinského - Ástora Piazzolly. Koncert představil dva výtečné interprety svého oboru, ověnčené řadou výrazných úspěchů v umělecké kariéře, od nichž se vždy očekává výkon příslušné kvalitativní třídy. Koncert tohoto charakteru v kostelíčku na severním pomezí Pšeničných Blat plnil jeden další, leč velmi podstatný rozměr. Totiž rozměr propedeutický, osvětový, v onom nejlepším a zcela nepateticky míněném smyslu slova. Jeho význam bývá mnohem větší, než jsme si namnoze ochotni připustit. A po dlouhé koronavirové pauze je to i efekt socializační. Mnoho aut ze širokého okolí, směřujících na daný podvečer v Horním Bukovsku, toho bylo zřetelným důkazem. Vzdor mimořádně deštivému počasí daného dne, v němž se víc vybavil román Karla Klostermanna Mlhy na Blatech než pocit typického dne těsně za polovinou července.

 

1

 

Foto: archiv festivalu, Wikipedie

Jiří Fuchs

Sbormistr, vysokoškolský pedagog a hudební publicista. Je autorem článků a recenzí pro regionální tisk, Cantus, hudební časopisy a hudební portály, zejména recenzí týkajících se sborových festivalů, koncertů, operních představení a CD.

Doc. Mgr. Jiří Fuchs je absolventem Hudební fakulty AMU v Praze v oborech zpěv a dirigování sboru. V letech 1971 - 73 hostoval jako student vícekrát na scéně Národního divadla (Figarova svatba a Prodaná nevěsta). Od roku 1972 do roku 1982 byl sólistou opery v Plzni. Současně začal od roku 1977 pracovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde vedl Akademický ženský sbor a úzce spolupracoval s plzeňským dirigentem Antonínem Devátým a na jeho doporučení se sbormistrem Josefem Veselkou. Od roku 1982 působil na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Založil a vedl tam úspěšně Jihočeský vysokoškolský sbor, se kterým dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů - předních umístění v řadě prestižních soutěží Evropy. Provedl řadu novinek ze soudobé sborové hudby. V rozhlase natočil se sborem na 60 studiových snímků. V roce 1993 se habilitoval v oboru dirigování sboru. Je členem národních i mezinárodních porot soutěží v oblasti sborového zpěvu. V oboru sborového řízení byl na krátkodobých zahraničních stážích, přednášel na několika mezinárodních sympóziích o problematice sborové hlasové výchovy. Věnoval se též práci kulturně organizační, byl předsedou Jihočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů, organizoval sborové festivaly a koncerty sborů. Za svou rozsáhlou hudební činnost byl oceněn Cenou Františka Chodury (1993) a Cenou Bedřicha Smetany (2013).

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.