„Jde o první a dosud jediný festival zaměřený na tvorbu tohoto barokního génia.“

„Zelenkovy skladby pro orchestr rozhodně nepatří k interpretačně nejjednodušším dílům.“

„Celkově nemohl letošní ročník Zelenka festivalu začít lépe.“

Zelenka festival Praha – Drážďany, který letos už popáté pořádá Ensemble Inégal, začal v úterý 16. října. Festival otevřela Musica Florea Zelenkovými instrumentálními skladbami, druhý festivalový večer patřil souboru Musica Aeterna a Zelenkově osobní hudební sbírce, ze které interpreti vybrali vokální a instrumentální skladby jeho současníků.

Už od založení v roce 2014 má Zelenka festival pevné místo v pražském kulturním životě. Jako první a dosud jediný festival zaměřený na tvorbu tohoto barokního génia se stará o znovuoživení Zelenkova odkazu a přivedení i jeho méně známých děl zpět do koncertních síní. Festival před třemi lety opustil výhradně české vody a spojil se s německými Drážďany, Zelenkovým dlouholetým domovem. Od roku 2016 v každém ročníku, včetně toho letošního, probíhá koncert ve spolupráci s jedním z německých souborů, který zazní jak v Praze, tak v partnerských Drážďanech.

Do Drážďan se ale festival přenese až na zakončovací koncert, první dva festivalové večery se odehrály v Praze v historickém prostředí Rytířského sálu Velkopřevorského paláce na Maltézském náměstí, kde se posluchač díky barokní přestavbě, původním obrazům a autentické atmosféře skvěle přenese do Zelenkovy doby.

Koncert 16. října se zaměřil na Zelenkovu instrumentální hudbu, která sice v kontextu jeho díla není nijak početná, ale je stejně zajímavá a originální jako Zelenkovy známější duchovní vokální kusy. Zelenkovy skladby pro orchestr rozhodně nepatří k interpretačně nejjednodušším dílům. Musica Florea s uměleckým vedoucím Markem Štrynclem se ale úkolu s grácií zhostila a zcela naplněnému sálu se postarala o skvělý hudební zážitek.

Všechny tři skladby, které soubor pro zahajovací koncert festivalu zvolil, vznikly v roce 1723 v době Zelenkova pobytu v Praze, kdy se podílel na přípravách oslav korunovace císaře Karla VI. českým králem. V té době byl už proslulým hudebníkem na dvoře drážďanského kurfiřta a vlivy specifické tamní hudební kultury jsou ve skladbách dobře zřetelné, stejně tak ale i Zelenkovy vlastní jedinečné kompoziční postupy.

První skladba koncertu Sinfonia a moll ZWV 189 dala díky svému koncertantnímu charakteru vyniknout jednotlivým hráčům souboru, kteří se do jednoho ukázali jako skvělí sólisté. Suitový taneční charakter italského typu je vyvážen pomalejšími netanečními částmi a celkově vytváří harmonický celek.

V pořadí druhá skladba s netradičním názvem Hipocondria ZWV 187 patří ke známějším ze Zelenkova instrumentálního díla, a to především díky svému velmi originálnímu charakteru. Název skutečně odkazuje k „hypochondrii“, ovšem ne zcela v moderním slova smyslu, v Zelenkově době se jednalo nejen o stížnosti ohledně tělesného zdraví, ale i zdraví duševního a celkovou melancholii. První část je plná nečekaných přechodů z durové do mollové tóniny, kvůli kterým hudba působí neukotveně, jako by skladatel chtěl naznačit nedostatek sebevědomí a nerozhodnost. Druhá část zas ukazuje Zelenkovo kontrapunktické mistrovství ve složité fuze. Celkový veskrze originální a netradiční dojem ze skladby Musica Florea skvěle podtrhla svou expresivní a výraznou interpretací, která dala velkým kontrastům v díle vyniknout.

Jako poslední s jistotou a elegancí přednesla Suitu F dur ZWV 188. Proti první skladbě, kde se značí italská stopa, je v Suitě F dur zřetelný vliv Francie, především Jean-Baptisty Lullyho, jež velmi ovlivnil celou drážďanskou hudební kulturu.

S velkou interpretační obtížností skladeb si soubor poradil výborně, podle mého by byl zážitek ještě víc umocněn, kdyby zvláště v Sinfonii a moll zvolil o něco pomalejší tempo, aby mohly vyniknout komplikované ornamentální pasáže. Obecně, byť je prostor Velkopřevorského paláce velmi příjemný a stará hudba se v něm skvěle vyjímá, jeho akustika neodpustí ani nejmenší zaváhání a disonanci, čemuž se ale při hře na originální nástroje, které Musica Florea používá, nelze vyhnout. Není to ale na škodu, naopak to dopomáhá autentickému zážitku. 

Festivalový koncert 17. října 2018 měl zcela jiný charakter. Tentokrát na něm totiž zcela netradičně nezazněla jediná Zelenkova skladba. Všechna díla ale pocházela ze Zelenkovy osobní sbírky převážně vokálních světských skladeb, které shromažďoval pro pravidelné komorní koncerty pořádané v drážďanském královském paláci, jejichž zaštiťování patřilo k jeho povinnostem. Součástí této sbírky jsou díla nejvýznamnějších skladatelů té doby, jako Hasseho, Händela, Lottiho nebo Vivaldiho. Právě Vivaldiho díla tvoří vrchol Zelenkovy sbírky a v obsažených skladbách jsou zastoupeny všechny Vivaldiho jedinečné skladatelské metody. Úvodní slovo před koncertem pronesl kromě dirigenta Ensemble Inégal a pořadatele festivalu Adama Viktory také islandský muzikolog Jóhannes Agústsson, který se Zelenkovou hudební sbírkou dlouhodobě zabývá.

Na koncertu vystoupil slovenský soubor Musica Aeterna s uměleckým vedoucím Peterem Zajíčkem spolu se sopranistkami Gabrielou Eibenovou a Lenkou Cafourkovou, které se účastnily i předchozích ročníků festivalu. Obě přispěly k výjimečnosti večera. Musica Aeterna koncert energicky zahájila Vivaldiho Sinfonií z opery Farnace a po ní následovaly dvě Vivaldiho árie, každá v podání jedné ze sólistek. Strhující a výrazný projev plný dynamických kontrastů Lenky Cafourkové si v ničem nezadal a něžnějším, ale velmi procítěným přednesem Gabriely Eibenové. Musica Aeterna v úvodní skladbě a v dalších dvou instrumentálních kusech v průběhu koncertu předvedla své mistrovství spočívající v plném a vyváženém zvuku a brilantně zvládnutých obtížných pasážích. Prokázala ale také, že neméně umně a s citem dokáže doprovázet sólový zpěv. Kromě Vivaldiho zazněla díla i od Leonarda Vinciho, Giacoma Giacomelliho, Francesca Araji a Michele Caballoneho. Vrcholem koncertu byly dozajista dva duety, obzvláště závěrečný kus od neapolského skladatele Giuseppe Sellittiho, v němž se snoubila strhující energičnost a emocionální vypjatost vrcholného baroka. Chytlavý nápěv, který byl ještě zopakován v přídavku, si po cestě domů zpíval nejeden z návštěvníků koncertu.

Celkově nemohl letošní ročník Zelenka festivalu začít lépe. Díky tomu, že oba koncerty proběhly bez přestávky, si mohli posluchači vychutnat skladby bez přerušení, což pomohlo k intenzivnějšímu prožitku. Poněkud netradiční zaměření dvou prvních koncertů na světskou instrumentální a vokální hudbu, která je přece jen pro Zelenku méně typická, bude vyváženo dvěma závěrečnými koncerty věnovanými české premiéře Zelenkovy mše Missa Sancti Spiritus ZWV 4 v Praze 19. října a o den později v Drážďanech. Velký potlesk, kterým byli umělci odměněni na obou prvních festivalových koncertech, se bude jistě opakovat i při této speciální příležitosti.

Foto: Hana Blažková