„K provedení nemohli pořadatelé pravděpodobně vybrat lepší prostor – kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi se vyznačuje vynikající akustikou a neopakovatelnou atmosférou.“

„Varhanice Michaela Káčerková interpretuje Labyrint pravidelně a takřka vždy s Markem Ebenem, který je v současnosti pravděpodobně nejlepším recitátorem Komenského filozofického textu.“

„Ebenova hudba je od Prologu drsná, disonantní, příkrý kontrast přijde až po nejdramatičtější části, kdy v Návratu k Bohu znějí čisté chorální melodie v klasické harmonizaci.“

Pardubické hudební jaro bylo zahájeno ze známých důvodů až první zářijovou sobotu v krásném chrudimském kostele, který tvoří dominantu východočeského města – tzv. Athén východních Čech. Připomíná katedrálu, jedná se však o hlavní kostel Chrudimi, okresního města Pardubického kraje. Na programu byl varhanní cyklus Labyrint světa a ráj srdce českého skladatele Petra Ebena, který se inspiroval stejnojmenným dílem Jana Ámose Komenského. Recitace textu se nezhostil nikdo jiný než Marek Eben, známý moderátor a syn skladatele. Na varhany hrála Michaela Káčerková. Těsně před začátkem koncertu byl chrám zaplněn.

K provedení Komenského/Ebenova Labyrintu nemohli pořadatelé pravděpodobně vybrat lepší prostor. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi se vyznačuje vynikající akustikou a neopakovatelnou atmosférou sakrálního místa, a to díky svým rozměrům, kamenným stěnám a vysoko umístěnému stropu. Dobrá akustika podporuje a napomáhá správnému šíření zvuku varhan, které mají v tomto cyklu dominantní úlohu. Na vysoko umístěném kůru se nacházejí velké třímanuálové varhany, jež ve čtyřicátých letech 20. století začal budovat Josef Mölzer; dokončit je však ani zdaleka nestačil. Dokončení díla se ujal až o mnoho let později pražský varhanář Petr Fischer. Třetí manuál má píšťaly umístěné až v kněžišti, jak původně zamýšlel i sám Mölzer.

Varhanice Michaela Káčerková interpretuje Labyrint pravidelně, například již před rokem taktéž na Pardubickém hudebním jaru a i jindy – a takřka vždy s Markem Ebenem, který je v současnosti pravděpodobně nejlepším recitátorem Komenského filozofického textu plného neobvyklých archaismů. Celý text je pro současného člověka neobvyklý, ale proto poutavý. Jeho podstata tkví ve sporu mezi světským a duchovním, mezi dobrem a zlem, mezi peklem a Bohem. Poutník, který putuje po světě, provázen dvěma průvodci, nakonec pochopí, že smysl života člověka je ve víře v Boha a v souladu s ním. Uvědomí si také, že to pozemské je marnivé, ale božské věčné. A to se právě snaží ilustrovat Ebenova hudba, která představuje čtrnáct improvizačních ploch, jejichž kořeny spadají do šedesátých let 20. století, kdy na Komenského (ostatně jako i na jiné básníky a texty, a dokonce i obrazy) Petr Eben improvizoval ve svých improvizačních pořadech uskutečňovaných například Lyrou Pragensis. Definitivní podobu dílo dostalo po letech vývoje roku 2003, kdy bylo prvně vydáno. Eben měl velký improvizační dar, který na varhanách dovedl mistrovsky uplatnit.

Celé dílo začíná Prologem, varhanním sólem, následuje přednes úryvku textu a na něj navazující improvizace, ve které lze slyšet až zvukomalebné prvky: letící šípy, zdeformované obličeje. Eben často vkládá hudební témata z Komenského zpěvníku, například Studně nepřevážená, ba dokonce i lidovou Ó lásko, lásko, čímž upevňuje vztah hudby a dříve recitovaného textu. Mistrovský přednes a deklamace Marka Ebena posluchače ten večer přímo vtahovaly do poutníkovy cesty a byly jakoby dalším koncertem v samotném koncertu varhanním. Ebenova hudba je od Prologu drsná, disonantní, příkrý kontrast přijde až po nejdramatičtější části Zděšení a mdloba, kdy v Návratu k Bohu znějí čisté chorální melodie v klasické harmonizaci. Hudba je po chvílích střídána slovem, až přejde do náznaku melodramu – hudba a text znějí společně. Celé dílo uzavře jemné, meditativní varhanní sólo – Epilog.

Varhanice Michaela Káčerková se snažila dostat z nástroje mnoho zajímavých a kontrastních barev, což nebylo vždy jednoduché, vzhledem ke stavu ladění některých rejstříků. Přesto měli posluchači možnost slyšet zvukově velmi zajímavé momenty i celé plochy. Dala přednost spíše volnější – fantazijní hře a volila mírnější tempa, ale díky tomu bylo alespoň mnoho věcí zřetelněji slyšet a odlišné díly se do sebe nemohly zvukově „slít“.

Labyrint světa a ráj srdce představuje repertoárovou stálici mnoha varhaníků. Spojení hudby a slova není v tomto odvětví až tak běžné, ale právě proto je poutavé. Geniální hudba a geniální text vždy zajistí u publika (jako i v tomto případě) úspěšné přijetí a jeho další reprízování a nové nastudování.

Foto: Fb festivalu Pardubické hudební jaro