čtvrtek, 17 září 2020 10:26

Petr Nekoranec jako hvězda abonentních koncertů pardubické filharmonie

Autor:

„První půlka večera patřila operní hudbě Wolfganga Amadea Mozarta.“

„Druhý samostatný orchestrální vstup představovala Třetí suita pro smyčce ze Starých tanců a árií italského Ottorina Respighiho, který se rád nechal inspirovat melodiemi starých mistrů.“

„Celý večer se vyznačoval výtečným pěveckým provedením, přesvědčivým přednesem a vizuální komunikací s posluchači.“

 

14

 

Pardubická komorní filharmonie zahájila svou koncertní sezónu v polovině září sérií tří abonentních koncertů. Hlavní hvězdou programu byl tenorista Petr Nekoranec, absolvent Konzervatoře Pardubice, dnes již světově uznávaný a cenami ověnčený zpěvák, který účinkuje ve slavných operních domech (od září 2018 ve Stuttgartu). V roce 2019 vydalo vydavatelství Supraphon jeho CD, kde jej doprovází Česká filharmonie, s názvem French Arias. Orchestr vedl jeho šéfdirigent Stanislav Vavřínek.

Dramaturgie orchestru, jehož letošní započatá sezóna je již dvaapadesátá, přizvala k účinkování na svých prvních abonentních koncertech světoznámého tenoristu Petra Nekorance, rodáka z Polné a absolventa pardubické konzervatoře ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové. Jeho zdejší vystoupení můžeme považovat za jakýsi pomyslný návrat do místa, ze kterého vzešel. První půlka večera patřila operní hudbě Wolfganga Amadea Mozarta. Úvodní skladbou koncertu byla árie z Mozartovy opery Idomeneo, a to Fuor del mar ho un mar in seno. V ní Nekoranec představil svůj vyzrálý projev jak po stránce pěvecké, tak i výrazové. Orchestr spolu s dirigentem ho pečlivě doprovázeli a ten, kdo našeho tenoristu ještě neslyšel, si mohl udělat dobrou představu o jeho kvalitách.

 

2

 

Následující baletní hudba ze stejnojmenné opery byla jedním ze dvou instrumentálních vstupů orchestru, který měl jinak funkci doprovazeče. V ní se filharmonie představila ve skvělé formě a byl slyšet i kvalitativní posun oproti předcházejícím obdobím. V jednotlivých kontrastních částech si dal dirigent záležet na zřetelné dynamice a přiměřené agogice vhodné pro éru klasicismu. Obzvláště vynikal ušlechtilý zvuk smyčcové sekce orchestru. Následovala Paminova árie z Mozartovy Kouzelné flétny – obzvlášť působivé byly flétnové „odpovědi“ vycházející z protilehlé části Sukovy síně. (Publikum se otáčelo a očima hledalo onoho „neviditelného“ hráče.) Poslední, lyrická a táhlá árie (opět od Mozarta) z Dona Giovanniho, kterou zpívá Don Ottavio, byla decentním zakončením nedlouhé první půlky příjemného večera.

Druhou půli zahájili aktéři komickou scénkou – na programu byla árie hraběte Almavivy z Rossiniho Lazebníka sevillského. Dirigent přišel, stoupl si na stupínek a chtěl začít dirigovat, nicméně Petr Nekoranec ho upozornil, že nyní má být Rossini. (Zatím jsme ničemu nerozuměli.) Posléze pan dirigent Vavřínek pohotově donesl našemu sólistovi kytaru a on sám se na ni doprovodil, protože tak to mělo správně být. V následující křehké Písni indického kupce z ruské pohádkové opery Sadko od Nikolaje Rimského-Korsakova již opět orchestr sólistu doprovázel. Píseň působila až melancholickým a mírně orientálním dojmem. Druhý samostatný orchestrální vstup představovala Třetí suita pro smyčce ze Starých tanců a árií italského skladatele Ottorina Respighiho. Tento autor se rád nechal inspirovat melodiemi starých mistrů, které dovedl stejně mistrně zpracovat. Opět se zde „blýskla“ smyčcová sekce v poutavém nastudování a provedení Respighiho hudby italského naturelu. Škoda, že v programu nebyly rozepsány jednotlivé věty. Závěr večera patřil populární Peppeho árii z Leoncavallových Komediantů a árii Mylia z opery Král z Ysu francouzského Édourda Lala ‒ obě byly špičkově předvedené. Poslední jmenovaná se nachází právě na zmíněném Nekorancově debutovém CD. Jako přídavek si umělci připravili známou část z opery Orfeus a Eurydika Christopha Willibalda Glucka Che farò senza Euridice.

 

17

 

Nekoranec nás přesvědčil, že je právem vyhledávaným sólistou mladé generace, který má před sebou ještě řadu úspěchů, angažmá a natočených CD. Publikum ocenilo jeho výkon potleskem ve stoje. Plnému zaplnění sálu zabránily snad jen obavy z koronaviru. Celý večer se vyznačoval Nekorancovým výtečným pěveckým provedením připravených árií, přesvědčivým přednesem a vizuální komunikací s posluchači ‒ vše za podporujícího doprovodu filharmonie.

 

1

 

Foto: Ilustrační - Fb KFP, archiv KlasikyPlus

Petr Vacek

Absolvoval Konzervatoř Pardubice v oborech hra na varhany a dirigování a JAMU v Brně taktéž ve dvou hlavních oborech, a to ve hře na varhany a dirigování orchestru. V rámci toho se věnoval i dirigování sboru, a to u předních českých sbormistrů. Je koncertně činný jako sólista (Teplické varhanní léto, Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové, Bachův varhanní podzim, Litoměřické varhanní léto), doprovází také sólisty i pěvecké sbory, diriguje orchestry a sbory (Královéhradecký komorní orchestr, Smíšený pěvecký sbor Josef Bohuslav Foerster Přelouč). Obdržel cenu Sbormistr-junior v roce 2013 od Unie českých pěveckých sborů za přínosnou sbormistrovskou činnost. Velmi ho baví také hudební pedagogika, jíž se věnuje na ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové. V minulosti účinkoval ve hře Petera Schaffera Amadeus ve Východočeském divadle Pardubice, kde hrál menší roli. Dálkově se věnuje studiu Muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.