pondělí, 21 září 2020 11:52

Collegium 1704 a Händelův Mesiáš – tentokrát na zahájení sezóny v Praze

Autor:

„Händelovým představám přesně odpovídá Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704.“

„Také jste zvyklí na provedení 120členným symfonickým orchestrem a stočlenným filharmonickým sborem? Za to „vděčíme“ pozdějším úpravám.“

„Cembalo bylo v bassu continuu nahrazeno theorbou – a vůbec to nevadilo.“

 

4

 

Collegium 1704 patří k našim nejvýznačnějším souborům, které se věnují poučené interpretací starší hudby. Spolu s ním vystupuje i Collegium Vocale 1704. Obě tělesa po nucené koronavirové přestávce opět koncertují. Tři velká města – Liberec, Ostrava a Praha – měla po Kroměříži možnost slyšet při zahájení sezóny jedno z nejpůsobivějších děl, které mají oba soubory v repertoáru: Händelovo oratorium Mesiáš. V Rudolfinu zaznělo v sobotu. Provedení nemělo slabé místo. 

Oratorium jako hudební forma má jasnou předepsanou strukturu. Skladba by měla mít především dějovou linii, měla by mít vypravěče, který posouvá děj přesnou citací Písma svatého, a text vlastního děje, který je ponechán na libovůli libretisty, samozřejmě pokud je na duchovní téma. Vývoj oratoria byl značně ovlivněn vývojem italské opery. Oratorium si z ní vzalo nejen recitativy, ale i árie. Pouze místo profánního obsahu mělo obsah náboženský. Italská opera v 17. a na počátku 18. století ovládala celou Evropu a skládali ji skladatelé všech národností. Mezi jinými i Georg Friedrich Händel. Přestože psal opery od roku 1705 pro Hamburg a poté v Itálii, skutečný úspěch měl až po svém příchodu do Londýna v roce 1711. Na svém kontě má neuvěřitelných dvaačtyřicet oper! V operním podnikání měl ale stále menší a menší štěstí, vkus publika se změnil. Italská opera netáhla. Händel na to reagoval tím, že prakticky přestal opery skládat a zaměřil se na novou formu, která přicházela do módy – oratorium. Pro úspěch bylo rozhodující i to, že texty byly v angličtině. Navázal také na anglickou tradici sborového zpěvu. A úspěch se dostavil.

 

9

 

Největší slávu mu přineslo až šesté oratorium v pořadí – Mesiáš. Libreto mu nabídl amatér v tom nejlepším slova smyslu – landlord Charles Jennens, jehož koníčkem byla literatura a hudba. Sestavil ho z citací z Bible krále Jakuba a z Knihy žalmů, tak jak je používala (a v modernější podobě stále používá) anglikánská církev. Tak jak bylo libreto sestaveno, se značně lišilo od tehdy běžně provozovaných oratorií. Chyběl vlastně děj. Nebyl-li děj, nebylo co dramatizovat. Toto oratorium je vlastně jakýsi přehled všeho, co můžeme ve Starém i Novém zákoně číst o příchodu Mesiáše, od starozákonních proroků až po všeobecné vzkříšení a život věčný. Z italské opery si Händel vzal rozdělení na tři části. Připsal ouverturu a do první části vložil pifu, pastorelu – jediné dvě čistě orchestrální čísla, zbytek se dělí na recitativy, árie sólistů a sbory.

Také jste zvyklí na provedení stodvacetičlenným symfonickým orchestrem a stočlenným filharmonickým sborem? Za to „vděčíme“ pozdějším úpravám. Händel byl daleko skromnější. Händelova instrumentace byla psána pro malý orchestr i sbor, tak aby bylo možno oratorium provozovat v tehdejších podmínkách. Händelovým představám přesně odpovídá Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Händelova instrumentace je v rukopisu často nedotažena, což umožňovalo hudebníkům určitou volnost v obsazení nástrojů a jejich kombinaci. Toho využilo i Collegium. Basso continuo nebylo obsazeno, tak jak bývá všeobecně zvykem, cembalem, violoncellem a kontrabasem. Cembalo bylo nahrazeno theorbou – a vůbec to nevadilo. Václav Luks, hybatel obou souborů a dirigent, zná barokní hudbu do poslední noty. To se musí samozřejmě projevit i v provedení. Jeho technika dirigování je fyzicky velmi náročná, to už jsem v jedné recenzi kdysi psal, ale díky ní dokáže Luks perfektně vést sólisty, orchestr i sbor. Text „napovídá“ nejen sboru, jak je u všech sbormistrů zvykem, ale i sólistům. Celou skladbu má perfektně propracovanou, snad by ani nepotřeboval partituru, vede hudebníky ke špičkovému výkonu. Provedení nemá slabá místa. Orchestr je co do počtu hráčů malý, ale dokáže nejen jemná pianissima, ale rozburácet sál i ve fortissimech, dokáže citlivě doprovázet sólisty i plně se rozvinout při doprovodu sborů. Skvěle zvládá tempové změny, melodii modeluje s velkou přesností.

 

11

 

Jestliže v dřívějších provedeních oratoria sólové party zpívali zahraniční pěvci, díky pandemii jejich místa zaujali sólisté čeští. Nebylo to vůbec na škodu. Sopránový part zpívala Tereza Zimková, která se jako sólistka na koncertních pódiích teprve zabydluje. Má čistý, jemný soprán, výtečnou artikulaci, dobré vibrato, na své mládí skvělý přednes. Její vystoupení bylo milým překvapením. K vrcholům jejího vystoupení patřila árie I know that my Redeemer liveth. Mezzosopranistka Markéta Cukrová zpívala alt. Patří k našim nejvšestrannějším pěvkyním a s Collegiem dlouhodobě spolupracuje. Slyšet v jejím podání árii He was despised byl skutečně požitek. Tenorového partu se zhostil Jaroslav Březina se suverenitou, na jakou jsme u něho zvyklí. Mladý barytonista Roman Hoza se uvolil zpívat basovou roli. Má skvělý hlas, výtečnou artikulaci, ale co naplat, hluboké tóny byly neznělé. Je to škoda, jinak byl jeho projev výtečný. Collegium Vocale 1704 nastoupilo v sedmnáctičlenné sestavě. To ovšem nijak nepoznamenalo jeho suverénní výkon. Sbor zněl naprosto jednolitě, dynamika byla perfektní, krásná legata, vypracované ozdoby. Zněl vášnivě i jemně, dramaticky i citově. Since by man came death – to bylo až nadpozemsky krásné.

Koncert trval tři hodiny, publikum ale čas nevnímalo. To, co zažilo, byl skutečný vrchol interpretačního umění. Však také potlesk a standing ovation nebraly konce. A tak jako poděkování publiku zazněl přídavek. Co by to mohlo být jiného než závěr druhé části – slavné Aleluja. V provedení, které ještě dlouho každému vibrovalo v duši.

 

2

 

6

 

5

 

8

 

10

 

Foto: Zdeňka Hanáková

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.