„Zvláštním problémem Studeného půvabné inscenace Smetanova Tajemství je až fatální pronásledování koronavirovými vlnami.“

„Dirigent Martin Peschík vedl představení se zájmem, snažil se pozorně a soustředěně o symbiózu všech složek.“

„Peter Malý vytvořil spolu s jevištně půvabnou Blaženkou pěvecky disponované Lucie Kašpárkové milenecký pár, kde mládí je prvořadou a ničím nezastupitelnou hodnotou.“

Opera Jihočeského divadla v Českých Budějovicích uvedla inscenaci Smetanova Tajemství, jehož premiéra proběhla v březnu, leč nastupující první vlna koronaviru uzavřela brzy poté provoz divadla. Vydařená inscenace režiséra Tomáše Studeného a dirigenta Martina Peschíka, na scéně Davida Janoška tedy neměla šanci dočkat se očekávaných repríz. Podstatný titul ze Smetanova odkazu se tak objevuje po dlouhé pauze až nyní v září, ve dvou reprízách po sobě.

Titul byl zvolen jako zahájení operní sezóny 2020/2021, do které vstupuje v pozici nového šéfa opery Tomáš Ondřej Pilař, dosavadní šéf plzeňské opery. Dne 26. září, při sledovaném představení, se představil publiku. Dosavadní šéf Tomáš Studený bude pokračovat v roli dramaturga opery. Zvláštním problémem Studeného půvabné inscenace Smetanova Tajemství je až fatální pronásledování koronavirovými vlnami. V březnu odstartovala v čase premiéry první vlna, při reprízách v září se nečekaně objevuje vlna druhá, s níž jsme již v létě možná vůbec nepočítali. Smetanův nadčasový příběh o věčné touze po mamonu, o hodnocení člověka a jeho společenském respektu podle míry majetku, jenž určuje důležité aspekty života, je stále aktuální! Proti rodičům ale demonstruje bez kompromisů mladá dvojice Víta a Blaženky. Jakoby snad Eliška Krásnohorská situovala libreto do doby současné společnosti, navíc obdobně rozeklané jako Smetanův svět příznivců konšelů Kaliny a Maliny, rovněž ostře rozhádaný pro zdánlivé banality. A to ještě Kalinovci a Malinovci ve své době neměli před volbami… Jak se nám ten svět ryze psychologicky vzato příliš od 19. století nemění.

Na repríze 26. 9. zároveň mělo proběhnout plánované vyhlášení jihočeských Cen Thálie za uplynulou sezónu v rámci operních a muzikálových produkcí. Pro onemocnění nominovaných je vyhlášení resumé posunuto nově na 23. října, kdy bude premiéra Nedbalovy Polské krve. Připomenu jména nominovaných, z nichž bude zvolen hlavní vítěz. V pomyslném zlatém pásmu se nalézají u mužských výkonů Aleš Briscein i Josef Moravec za přesvědčivé výkony v titulní roli Smetanova Dalibora, ve hře je též Lukáš Randák v roli muzikálové. V ženských výkonech jsou nominovány Lucie Kašpárková v roli Milady a Lenka Pavlovič coby Jitka Smetanova Dalibora, za titulní roli Evity ve stejnojmenném muzikálu Michaela Gemrotová. Jméno vítěze z pomyslného zlatého pásma nominovaných výkonů za uplynulou sezónu se dozvíme tedy až 23. října 2020.

Smetanovo Tajemství je hudebně vynikající dílo, ostatně všechna Smetanova operní díla jsou kompozičně vzácně vyrovnaná. Co se týče námětů a libret, pokud pominu vysoce nadčasovou a světově proslulou Prodanou nevěstu, je právě Tajemství cenné v tom, že je námětem silně aktuální! Touha po majetku za každou cenu, hodnocení druhých podle míry majetku, to je přece současnost! K tomu nesmlčet žádné tajemství, vše vyžvanit, roznášet drby coby namnoze polopravdy – není snad i tento motiv opery rovněž dnes typický? Výstižně je tento leitmotiv artikulován prostřednictvím Skřivánkova půvabného resumé: „Přísahám, že smlčím celé tajemství! A složím o tom písničku, to bude něco na jarmark!“ Není toto vše kouzelně nadčasové?

Tajemství se „díky“ koronaviru vrací až po půl roce. Jistě, že pauza půl roku je zaznamenatelná, po denním tahu hlavních zkoušek a generálek je celkem logické, že míra sehranosti a kompaktnosti v orchestru i souhře mezi orchestrem a jevištěm byla na premiéře o trochu dále, nicméně dirigent Martin Peschík vedl představení se zájmem, snažil se pozorně a soustředěně o symbiózu všech složek. V globálu se mu to dařilo. Tempicky volí zlatý střed bez jakýchkoliv extrémů, jak je interpretace v Čechách za mnoho let zakotvená legendárními dirigenty od Ostrčila přes Talicha, Krombholce, Kuchinku či Vajnara. Jde více po celku než po vypracovaných detailech v tempech a dynamice.

Pěvecké obsazení doznalo oproti premiéře, kterou jsem glosoval 9. března tohoto roku, dvě změny. V roli Skřivánka musel pohotově zaskočit tenorista Petr Levíček, v roli lyrického Víta se představil domácí tenorista Peter Malý, jenž v březnových produkcích neúčinkoval, ač byl v jediné alternaci opery obsazen. Krom lyrické tenorové role Víta se hraje dílo jen v jednom obsazení.

V popředí jevištních výkonů stál opět – jako na březnové premiéře – barytonista Svatopluk Sem v roli Kaliny. Roli zpíval pěvecky i výrazově suverénně, s krásným témbrem svého nosného, ve všech polohách voluminózního barytonu. Vytváří přesvědčivě roli, v níž se ctí navazuje na plejádu výborných českých barytonistů, kteří tuto roli v historii prezentovali. Z nich si dovolím přece jen jmenovat za sebe výtečného Václava Bednáře, jehož jsem ještě „stihnul“ vidět a slyšet ve studentských časech v Praze. Jsem vděčen panu Semovi za jeho interpretaci této krásné barytonové partie, koncipované Smetanou pro Josefa Lva, významného barytonistu Smetanovy epochy. Je mu ve všech polohách velmi dobře rozumět, má výraznou dikci.

Změny jsem zaznamenal v klíčových tenorových partech. Půvabnou buffo roli Skřivánka ztvárnil pohotově host – Petr Levíček z Brna – neb Ján Rusko uvíznul kvůli karanténě v Německu. Pan Levíček je prvooborový tenorista, dobře si vybavím jeho pěvecky zdařilého Smetanova Lukáše v brněnské inscenaci. Je to dobře cítit v měkce nasazovaných, lehkých a znělých vyšších polohách role Skřivánka. Celkově to byl vydařený výkon. Roli dobře zná z jevištní praxe, jak bylo z jeho výkonu zřejmé. V roli Víta, což je nádherná, čistá a ryzí lyrika, jaká nemá v českých dílech obdoby, vystoupil mladý domácí tenorista Peter Malý. Vytvořil spolu s jevištně půvabnou Blaženkou pěvecky disponované Lucie Kašpárkové milenecký pár, kde mládí je prvořadou a ničím nezastupitelnou hodnotou. Kromě nádherné lyriky jejich scén představuje dvojice podstatnou opozici vůči majetkovým prioritám obou otců, kterou vřele podpoří i panna Róza osvědčené mezzosopranistky Šárky Hrbáčkové.

Opětovně bych rád vyzdvihnul komplexně působící jevištní výkony, jak jsem učinil již v březnu. Malina Františka Brantalíka je pěvecky výborně disponován, herecky je přesvědčivý, neb zcela jevištně přirozený. Jeden z nejlepších interpretů postavy, jehož mi bylo v životě dopřáno v této roli vidět a slyšet. Josef Škarka vytváří postavu Bonifáce jinak, než bylo obvyklé v české interpretační tradici. To není vůbec ona obvyklá buffo figurka s často přehrávanou komikou. Proto mne velmi zaujal! Působí v partii neobyčejně seriózně, leč jevištně přesvědčivě, až se trochu divím, že ho Róza odmítá… Pěvecky zvládá Bonifáce s nadhledem.

Rád zaznamenávám sympatickou figurku Mistra zednického Tomáše Maliniaka a pěvecky rovněž dobře disponovaného Petera Palečka v roli Ducha frátera Barnabáše. Jirku představoval Přemysl Filous. V souvislosti s jeho scénkou na konci prvního dějství jsem si znovu uvědomil režijně krásně panem Studeným ztvárněnou jevištní polyfonii, podtrhující toto hudebně geniální Smetanovo místo, které ústí ve vítězící unisono Víta a Blaženky – „Ó sladké tajemství“ – nad všemi přízemními tajemstvími ostatních zúčastněných. Bravo!

Inscenace Tajemství vykročila do nové, zřejmě problematické sezóny, již bude provázet všudypřítomný koronavirus coby idée fixe. Věřme, že ho budeme překonávat šťastně, že snad Jihočeské divadlo odolá scénáři plzeňské Prodané nevěsty, kdy se muselo hrát bez sboru, a dokonce se sedmi nutnými hosty. Na jihu Čech se tak nestalo, tedy přesněji, zatím se nestalo… Tajemství by se bez sboru vůbec realizovat nedalo, pointa díla by vymizela. S nadsázkou si řekněme, že možná jihočeské ovzduší, prosycené vlhkým vzduchem z četných rybníků a v dotyku Blanského lesa s dominantou Kleti, je snad zdravější a rozběh operního souboru Jihočeského divadla nezastaví.

Co bude dále obsahovat sezóna v operním souboru na jihu Čech, odhalí rozhovor s novým operním šéfem, panem Tomášem Ondřejem Pilařem, který bude na těchto stránkách v příštích dnech zveřejněn.

Foto: Petr Zikmund