sobota, 03 říjen 2020 18:37

Hned čtyři premiéry v Brně na konci týdne

Autorka:

„Vojnovičovo provedení obou skladeb přesvědčivě reflektovalo jeho vnitřní souznění s tímto skladatelem.“

„Svůj dramaturgicky i interpretačně pozoruhodný počin Viktor Vojnovič ještě dále podtrhl přizváním pěvkyně Heleny Hozové.“

„Filharmonie Brno i publikum se evidentně bavili, ovace přítomnému skladateli byly srdečné, často i vestoje.“

 

DSC08296

 

Jakkoliv jsou mimořádná opatření vyhlašovaná v souvislosti s koronavirem stále přísnější, přece jen se podařilo v Brně uspořádat na konci týdne dvě akce, na jejichž pořadu byly hned čtyři původní, tedy světové premiéry! Jedna událost byla ve čtvrtek na JAMU, druhá v pátek v Besedním domě.

 

vezVojnovi

 

První z nich se konala na Hudební fakultě JAMU ve čtvrtek 1. října. Byl jí zahajovací koncert sezony, na němž vystoupil posluchač doktorského studijního programu pianista Viktor Vojnovič. V první půli svého recitálu přednesl Devět preludií Karola Szymanowského a Sonátu č. 4, Fis dur Alexandra Skrjabina. Oběma dílům propůjčil žádoucí pianistickou razanci i poetičnost a jeho výkon plně přesvědčil. Ve své teoretické práci se Vojnovič věnuje klavírní tvorbě Pavla Haase a jí věnoval i druhou polovinu koncertu, v níž představil výsledky svého archivního bádání. V hudebním oddělení Moravského zemského muzea totiž objevil dosud neznámé Tři skladby pro klavír Pavla Haase z roku 1919, které provedl na tomto recitálu ve světové premiéře. Haas je vytvořil ve svých dvaceti letech: jsou výrazně pianisticky cítěné, stejně jako o dvacet let pozdější skladba Allegro moderato, poslední Haasovo dílo pro klavír, přinášející dobově progresivní prvky v užití polyrytmiky i modality. Vojnovičovo provedení obou skladeb – i druhá skladba měla původní premiéru – přesvědčivě reflektovalo jeho vnitřní souznění s tímto skladatelem.

 

Hozov-ilustran

 

Svůj dramaturgicky i interpretačně pozoruhodný počin Viktor Vojnovič ještě dále podtrhl přizváním pěvkyně Heleny Hozové a dramaturgii večera oba obohatili o jiné nasvětlení Haasovy kompoziční dráhy: v tomtéž roce jako Tři skladby pro klavír napsal Pavel Haas také svůj první opus – Šest písní v lidovém tónu a z roku 1939 pochází jedno z jeho posledních děl psaných na svobodě, Sedm písní v lidovém tónu, op. 18. Helena Hozová má krásně barevný soprán, perfektní pěveckou techniku a dokonale srozumitelnou výslovnost: dohromady s Vojnovičem předvedli Haase „moravsky“ invenčního a rytmicky průrazného, kterému právem patří častá označení za nejlepšího žáka Leoše Janáčka.

 

vezHozov-Vojnovi

 

Obecenstvo nešetřilo potleskem – i když jej nebylo příliš slyšet, neboť koncert se konal „z důvodu mimořádných opatření proti koronaviru bez veřejnosti v režimu platném pro vysoké školy“, jak bylo napsáno v programu. Onen vysokoškolský režim připustil pouze deset lidí v místnosti, a to včetně účinkujících…

Filharmonie Brno naštěstí nemusela počet posluchačů na svém druhém abonentním koncertě 1. a 2. října v Besedním domě takto drasticky omezovat, nicméně i jí se dotkl koronavirus změnou programu: namísto původně ohlášené skladby Andělé smutku vloni zesnulého gruzínského skladatele Giji Kančeliho, na níž měl participovat brněnský dětský sbor Kantiléna (jak už je známo, zpívat se nesmí), zařadila Symfonii G dur Wolfganga Amadea Mozarta, kterou v programu následovala Symfonie č. 49 f moll, La Passione Josepha Haydna. Tato změna programu přinesla posluchačům příjemný zážitek z profesionálně odvedeného výkonu filharmoniků řízeného šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem, ničím neurazila, ale ani nepřekvapila.

 

DSC08489

 

Světové premiéry přišly po přestávce: rakouský skladatel Kurt Schwertsik, slavící letos jubileum 85 let, se už před více než deseti lety inspiroval nedokončeným románem Franze Kafky Amerika ve svém baletu i v orchestrální suitě Pan K. objevuje Ameriku (Herr K. entdeckt Amerika), uvedenými v Linci. Pro brněnskou premiéru přikomponoval k původně čtyřdílné suitě tři další části a skladba v této verzi zazněla jako světová premiéra. Jde o dílo vtipně využívající kontrastů „zlobivých“, občas disonantně znějících žesťů a „uklidňující“, tonálněji vedené smyčcové skupiny. Skladatel, sám někdejší orchestrální hráč na lesní roh, pracuje zejména s dechovými nástroji s důvěrnou znalostí jejich možností a jeho skladba jim poskytuje optimální prostor k prezentaci – například v efektním závěru.

 

DSC08948

 

Podobného charakteru byla i Scvrklá symfonie (Schrumpf-Symphonie), která zazněla v české premiéře, půvabné a vtipné šestiminutové dílko z roku 1999, připomínající základní principy čtyřvěté klasické symfonie ve zhuštěné – „scvrklé“ podobě. Instrumentalisté i publikum se evidentně bavili, ovace přítomnému skladateli byly srdečné, často i vestoje.

 

DSC08337

 

DSC09046

 

Foto: Jiří Jelínek, Monika Holá, Fb H. Hozové - ilustrační

Jindřiška Bártová

Prof. PhDr. Jindřiška Bártová (*1942) vystudovala hudební vědu a češtinu na brněnské univerzitě a po několikaletém působení v hudebně-historickém oddělení Moravského muzea a v brněnské odbočce Svazu československých skladatelů přešla na pedagogickou dráhu, nejprve na brněnské konzervatoři a od roku 1989 na JAMU, kde v současnosti působí jako vedoucí Centra pro výzkum brněnské kompoziční školy. Kritické činnosti v denním a odborném tisku se věnovala až do 90. let pravidelně, poté občasně. Publikovala více než sto studií v odborných časopisech a sbornících. Knižně vydala publikace věnované skladatelům Janu Kaprovi (1994), Miloslavu Ištvanovi (1997), členům sdružení Camerata Brno (2003), dirigentu Františku Jílkovi (2014), režisérovi Václavu Věžníkovi (2016, muzikologu Jiřímu Vysloužilovi (2018) a hudebnickému rodu Veselků (2019). Redigovala dva díly kolektivní monografie Osobnosti Hudební fakulty JAMU (2017, 2020), do nichž přispěla studiemi věnovanými sbormistru Josefu Veselkovi, pěvkyni Anně Barové, skladateli Miloslavu Ištvanovi a muzikologu Janu Trojanovi.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.