„Výrazné programové změny se dočkali i návštěvníci gounodovského představení, naštěstí bylo ale toto v jejich prospěch.“

„V podání interpretů vyniklo skladatelovo rozkročení mezi světem sakrální a světské tvorby.“

„Právě v této situaci, kdy bude nejen v chrámech omezen zpěv a hudba, si můžeme uvědomit, jakou hodnotu pro nás hudba vlastně představuje.“

Program sedmadvacátého ročníku olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby je aktuálně ve své polovině. Nad tou druhou se sice, ostatně jako snad nad všemi ostatními kulturními a jinými akcemi u nás, vznáší otazník, sobotní koncert v majestátním prostředí dómu sv. Václava se ale naštěstí mohl uskutečnit. Možná na tom má podíl také patronka hudby svatá Cecílie, které byla věnována prezentovaná mše Charlese Gounoda.

Nouzový stav, který vejde v platnost v pondělí a podle jehož architektů je zpěv z hlediska šíření koronaviru jednou z nejrizikovějších aktivit, se ale na akci přesto podepsal. Byl jednoznačně hlavním tématem rozhovorů mezi návštěvníky a nedalo se mu vyhnout ani v úvodních slovech pomocného biskupa olomoucké arcidiecéze Mons. Josefa Nuzíka a předsedy pořadatelského spolku Musica Viva Jiřího Uhlíře. Ten doporučil návštěvníkům kvůli dalšímu vývoji sledovat oficiální internetovou prezentaci festivalu, vyjádřil ale zároveň přesvědčení, že proběhnout by měl i následující koncert, který je naplánovaný na 10. října, i když je pravděpodobné, že jeho program bude pozměněný.

Výrazné programové změny se dočkali i návštěvníci gounodovského představení, naštěstí bylo ale toto v jejich prospěch. Jednalo se totiž o neohlášené zařazení vůbec nejznámější kompozice tohoto francouzského skladatele, a to jeho bachovské Ave Maria, známé v bezpočtu interpretací světových vokalistů i instrumentalistů. V tomto případě ji z kůru katedrály za decentního varhanního doprovodu zazpívala sopranistka Michaela Šrůmová. Skladba přitom nezazněla jako přídavek, ale naopak celý koncert zahajovala.

Dramaturgicky dával tento krok smysl. Ave Maria totiž Messe solennelle en l’honneur de Sainte-Cécile předchází i v soupisu děl Charlese Gounoda, i když jen o dva roky. Mše samotná byla zkomponována a premiérována v roce 1855, kdy bylo skladateli sedmatřicet let a kdy zažíval první větší úspěchy. Ty sklidila právě i tato kompozice k poctě svaté Cecilie, která je dodnes řazená k vrcholům jeho duchovní tvorby. Její interpretace (respektive interpretace jedné z jejích přepracovaných verzích, ve které oproti původní chybí nejen varhany, ale také part tehdy módního oktobasu) se v Olomouci pod vedením dirigenta Jaromíra M. Krygela ujala Moravská filharmonie Olomouc, smíšený pěvecký sbor Ars Brunensis a sólisté Ondřej Koplík (tenor), Jan Šťáva (bas, nahrazující tak původně avizovaného Jiřího Přibyla) a zmiňovaná Michaela Šrůmová.

V jejich podání vyniklo skladatelovo rozkročení mezi světem sakrální a světské tvorby. Ve vstupním Kyrie bylo možné zaslechnout odkazy k tradicím gregoriánského chorálu, instrumentální Offertorium se zase nese v kontemplativním duchu, který byl jinak pro Gounodova duchovní díla typický. Zejména některé pasáže v Credu ale mohly svou zpěvností připomenout sbory z děl velké francouzské opery, jejíž efektnost a monumentalitu tu přitom skladatel dokázal podat i bez proslulé jevištní techniky pařížské Grand Opery. Však se také jedná o poslední skladatelovu mši na bezmála dvacet let a zaměřil se spíše na symfonie a právě opery, jako byl Faust nebo později Roméo et Juliette.

Přednes pěveckého sboru Ars Brunensis byl paradoxně působivější v lyrických momentech spíše než v četných majestátních forte pasážích. Ty totiž v prostorách katedrály často splynuly ve zvukovou masu, ve které přestávalo být možné vnímat jakékoliv detaily. O ty přitom jinak nebyla nouze, protože hráči Moravské filharmonie dokázali skvěle pracovat s hudebním výrazem a dynamikou. Pomyslnou vadou na kráse jim přitom byla jen rytmická sekce, která často působila nejistě.

Když po závěrečném slavnostním Domine Salvum řada posluchačů tleskala ve stoje, bylo to možná nejen zasloužená reakce na skvělé výkony hudebníků, svou roli mohl hrát i fakt, že se mohlo jednat o poslední podobný koncert na dlouhou dobu. Tato situace je bezesporu těžká pro pořadatele, interprety i diváky, přesto si neodpustím na závěr tohoto textu parafrázovat myšlenku úvodního slova biskupa Nuzíka: Právě v této situaci, kdy bude nejen v chrámech omezen zpěv a hudba, si můžeme uvědomit, jakou hodnotu pro nás hudba vlastně představuje.

Foto: Fb festivalu