„Krásné procítěné téma v podání Jiřího Houdka mělo obrovský náboj a bylo jasným důkazem o emočnosti barokní hudby.“

„Vše umocnil jemný, a přitom technicky brilantní nástup sólistky, klarinetistky Anny Paulové.“

„Velmi bych vyzdvihl krásnou komunikaci pana dirigenta, který se naladil na stejnou notu s orchestrem i sólistkou a vše ještě zvýraznil a podpořil svojí vnitřní pozitivní energií.“

Opravdu nevšední hudební zážitek si v pondělí připravili pro své posluchače symfonikové Českého rozhlasu v čele s dirigentem a cembalistou Vojtěchem Spurným a dvěma skvělými sólisty Annou Paulovou a Jiřím Houdkem.

Celý koncert začal slavnou předehrou k Händelově opeře Acis a Galatea v mozartovské instrumentaci. Velmi živý, optimistický a energický začátek předehry doplněný o skvělou orchestrální souhru a pozitivní energii byl velmi dobře zvoleným dílem k upoutání pozornosti diváka i přes „online“ provedení.

Následovala Händlova Suita in D pro trubku a orchestr HWV 341, kde se představil první sólista večera Jiří Houdek. Tato suita o několika částech začala Overturou, která měla slavnostní svěží charakter a kde spodní harmonické linky skvěle podpořila přítomnost cembala, na které doprovázel dirigent Vojtěch Spurný. V dalších částech ukázal sólista znamenitou technickou úroveň a vynikající souhru s celým tělesem. Velmi zajímavé bylo volnější pojetí závěrečného pochodu, které skvěle dalo vyniknout majestátnosti trubky jako sólového nástroje.

Před další kompozicí byla malinká přestávka na přeladění nástroje a vznikl tak prostor na krátký rozhovor. Velmi sympatické vystoupení pana dirigenta Vojtěcha Spurného a dialog s ním byly velmi pěkným a příjemným zpestřením večera, včetně jeho pohledu na prožívání barokní hudby jako takové a spolupráci dirigenta a zároveň cembalisty s celým ansámblem. Nezapomněl také zmínit zásadní úlohu a pomoc prvního houslisty a violoncellisty.

Slavný Vivaldiho Koncert pro trubku a orchestr B dur patří do repertoáru velkého množství trumpetistů a orchestrů po celém světě. Má velmi slavnostní a vznešený začátek. Zazní dobře zapamatovatelné téma, které si po sólistovi krásně vypůjčují smyčce. Velmi pěkné bylo pojetí plné stupňovitých gradací. Ve druhé části zaznělo pěkně procítěné téma v podání Jiřího Houdka, které mělo obrovský náboj a bylo jasným důkazem o emočnosti barokní hudby. U závěrečné části si orchestr mistrně hrál s dynamikou a velkou pozornost na sebe poutaly technické pasáže sólisty.

Na závěr si orchestr připravil opravdovou lahůdku klasické hudby, a to Koncert A dur pro klarinet a orchestr K. 622 Wolfganga Amadea Mozarta. Toto jedinečné dílo bylo napsáno roku 1791 a jedná se o jediný Mozartův koncert pro klarinet. Symfonikové se zhostili interpretace tohoto díla naprosto skvěle. Od prvních tónů byla slyšet hravost, která je mozartovské hudbě vlastní, a vše ještě umocnil jemný, a přitom technicky brilantní nástup sólistky, klarinetistky Anny Paulové. Její podání jednotlivých pasáží bylo, jako kdyby vyprávěla příběh, na nás bylo, abychom si už jen představili děj a prostor. Vzhledem k citovosti její hry se pro mě jednalo o jednu z nejosobitějších interpretací, obzvláště ve druhé větě, která je mnohými odborníky považována za opravdový melodický poklad. Velmi bych vyzdvihl krásnou komunikaci pana dirigenta, který se naladil na stejnou notu s orchestrem i sólistkou a vše ještě zvýraznil a podpořil svojí vnitřní pozitivní energií.

Doufám, a velmi bych si přál, abychom mohli brzy zhlédnout podobný koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu opravdu „živě“.

Foto: Vojtěch Brtnický