neděle, 11 červenec 2021 10:09

Na varhany od siciliany po kanonádu

Autor:

„Svět velkých romantických varhan pařížských kostelů…“ 

„Alžběta Vomáčková měla hlavní úkol v Písni Rút od Petra Ebena, mimořádně naléhavě krásném díle s podmanivou melodií.“

„Kabeláčovo dílo s výrazným lapidárním hlavním motivem má z hlediska varhanního repertoáru potenciál nesmrtelnosti.“

 

FotoFrantiekRenzaSL2021-6342

 

Pardubický varhaník a manažer Pavel Svoboda měl na festivalu Smetanova Litomyšl chytlavý recitál, zajímavý jak výběrem sólových varhanních děl, tak několika skladbami, ve kterých varhany doprovázely. Spoluúčinkovaly mezzosopranistka Alžběta Vomáčková a houslistka Iva Kramperová a všichni tři dohromady vytvořili hodinový program, který lidé ve zcela zaplněném kapitulním a proboštském chrámu Povýšení sv. Kříže přijali vděčně a vstřícně, potěšeně a v samém závěru ohromeně a pobaveně.

 

FotoFrantiekRenzaSL2021-6262

 

Pavel Svoboda završil totiž koncert hyperefektním přídavkem, jaký je na varhanních koncertech možné slyšet zřídkakdy. La marche des Marseillois, zhruba čtyřminutová kompozice točící se kolem melodie revoluční Marseillaisy, je přitom regulérní položka repertoáru hudby osmnáctého století. Napsal ji Claude-Bénigne Balbastre. Je to však skladba přes klasicistní formální ustrojení lehce výstřední. Střílí se v ní z kanonů… Když varhaník krátce zahraje lokty „cluster“, tedy blíže nevypsaný hustý shluk tónů, a když má registry naplno, ozve se nepopsatelný hluk. Při přijetí zákonů iluze, která k hudební stylizaci patří, si můžeme představit skutečný výstřel z děl, kanonádu. Ozve se ve skladbě víckrát. A varhany hlavního litomyšlského kostela umožňují výstřely opravdu impozantní...!

Recitál však byl předchozích šedesát minut přece jen o vážnějších věcech. Směřoval od Bacha k Widorovi, od Dvořáka ke Kabeláčovi, od BizetaEbenovi. Do recitálu vstoupil Svoboda Bachovou impozantní Toccatou zvanou Dórská podle církevní tóniny, v niž je ukotvená. Následovalo klidně a čistě zahrané Siciliano z Bachovy Sonáty c moll pro housle s doprovodem a pak Dvořákova méně známá duchovní hudba – skladby napsané koncem sedmdesátých let při pobytech u přítele Aloise Göbela na Sychrově: Ave Maris Stella, Ave Maria a Hymnus k Nejsvětější Trojici. Nijak charakteristické, spíše příležitostné, ale poklidné a rozjímavé sólové vokální miniatury. K nim ještě přibylo drobné varhanní Preludium D dur, spíše studijní práce.

 

FotoFrantiekRenzaSL2021-9378

 

Mezzosopranistka Alžběta Vomáčková měla hlavní úkol v následující položce programu, v Písni Rút od Petra Ebena, mimořádně naléhavě krásném díle s podmanivou melodií a vemlouvavým textem. Jeho podstata „…kamkoli půjdeš ty, tam půjdu i já…“ je vyjádřením věrnosti, ať už ve své starozákonní podobě přiznání k Bohu Izraelitů, nebo třeba přeneseně v novozákonním smyslu s Ježíšem jako adresátem.

 

FotoFrantiekRenzaSL2021-6444

 

Zaznělo také Bizetovo Agnus Dei a v podání Ivy Kramperové ještě dvě čísla z příjemně melodických a přiměřeně pro kostel ušlechtilých Šesti kusů pro housle a varhany pozdně romantického bavorského skladatele Josepha Rheinbergera. Varhaníkovo sólové hraní vyvrcholilo Allegrem ze 6. varhanní symfonie Charlese-Marii Widora, monumentálně koncipovaným, efektním, bravurním. Svět velkých romantických varhan pařížských kostelů…  

Litomyšlské varhany, dílo Vladimíra Grygara z Prostějova, koncipované jako univerzální, s výrazným vybavením odpovídajícím takovému romantickému zvukovému ideálu, jsou v kostele Povýšení sv. Kříže od konce devadesátých let dvacátého století a vyplňují prostor zvukově víc než dost. Umožnily Pavlu Svobodovi, registrujícímu a hrajícímu s jistotou a zkušeným nadhledem, vytvořit nejen v případě Widorovy hudby, ale už předtím u Fantazie d moll od Miloslava Kabeláče mohutnou, naléhavou, až zdrcující zvukovou podobu skladby. Kabeláčovo dílo s výrazným lapidárním hlavním motivem má z hlediska varhanního repertoáru potenciál nesmrtelnosti... A umožnily mu vypointovat i zmíněný přídavek… Bylo dobře, že se recitál vyhnul nejhranějším varhanním skladbám. Sestavou, která zazněla, potěšil naprosto rovnocenně.  

 

FotoFrantiekRenzaSL2021-6430

 

Foto: František Renza - Smetanova Litomyšl

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.