sobota, 24 listopad 2018 10:54

Ovace pro Pavelce, Sudjiće i Plzeňskou filharmonii

Autorka:

„S přibývajícím časem hrál orchestr čím dál uvolněněji.“

„Nejenže zahrál kadenci technicky bravurně, ale mohl si dovolit vytvořit autonomní ´skladbu ve skladbě´.“

„Nelze než souhlasit s názorem, že by se skladba Sylvie Bodorové mohla jmenovat ´Jinosvětská´.“

 

4650858228346363565622758353578104999903232o

 

Co bylo hlavním programovým magnetem koncertu Plzeňské filharmonie 22. listopadu v tamější Měšťanské besedě, na to měl jistě každý návštěvník svůj názor. Večer orámovaný Schubertovou Nedokončenou a Mozartovou symfonií č. 41 C dur Jupiter musel přilákat všechny věrné i příležitostné posluchače. Mezi těmito oblíbenými symfoniemi se však rozprostíral skvost, kvůli němuž nebylo možné tento koncert pominout. Concerto dei Fiori pro housle a smyčce Sylvie Bodorové v podání Marka Pavelce.

 

4652045128346367732289002864099748791451648o

 

Plzeňskou filharmonii řídil srbský dirigent Bojan Sudjić, který od prvních taktů upoutal velmi elegantním, spíše měkčím, oblým, ale zřetelným a pro hráče čitelným gestem. Jak bylo uvedeno v programu, Sudjić je nejvýznamnějším srbským dirigentem současnosti, od roku 1992 je šéfdirigentem srbského Rozhlasového a televizního symfonického orchestru a je vedoucím katedry dirigování na Fakultě múzických umění bělehradské univerzity. Dirigoval více než čtyřicet orchestrů a k sólistům, s kterými spolupracoval, náležejí například Maxim Vengerov, Nigel Kennedy, Plácido Domingo, Shlomo Mintz… Za pozornost stojí, že tento dirigent absolvoval mistrovské kursy u Ilji Musina a Otmara Suitnera.

 

4651112228346369498955492882153038229798912o

 

Své dovednosti prokázal již v úvodní Symfonii č. 7 h moll Nedokončené Franze Schuberta. Dlužno ovšem dodat, že mu v tom byli – jako ostatně po celý večer – velmi nápomocni hráči Plzeňské filharmonie. Jistě a citlivě hrající smyčce bezezbytku naplnily onu líbeznost hlavního tématu první věty, v níž na sebe upoutali pozornost také hobojistka i po celý večer výborně hrající flétnista. Lehkému zaváhání horen není nutné věnovat větší pozornost. Co však bylo slyšitelné, byly až přehnané kontrasty jednotlivých témat. Schubertova symfonie je vystavěna na kontrastech, ale o to větším uměním je zahrát je tak, aby nebyly patrné „švy“, předěly mezi nimi. S přibývajícím časem hrál orchestr čím dál uvolněněji a druhá věta se mu povedla náramně, včetně výborně vygradovaného závěru.

 

467569802834636329895611634798794868785152o

 

Po návnadě jménem Schubert přišel onen „hlavní chod“ – Concerto dei Fiori pro housle a smyčce Sylvie Bodorové v podání Marka Pavelce. Devětadvacetiletý houslista, který patří k nejvýraznějším talentům své generace, studoval na plzeňské konzervatoři u profeorky Holotové, ve Vídni u profesora Pospíchala a v Curychu u Zakhara Brona. Skladba Sylvie Bodorové zazněla poprvé v roce 1997 na Pražském jaru, rok poté ji v USA představil Pavel Šporcl. Marek Pavelec ji v Plzni zahrál vskutku dech beroucím způsobem. Od počátku bylo zřejmé, že má tuhle těžkou skladbu dokonale nastudovanou, promyšlenou, technicky i mentálně obsáhnutou. Záludnost – a zároveň krása – kompozice spočívá v jejím vystavění do dvou linií: sólové a orchestrální, které plynou jakoby nezávisle na sobě, občas se přiblíží, okamžik jdou společně a zase se oddálí… To klade nepředstavitelné nároky na sólistu i orchestr: nic nesmí znít násilně, a přitom je třeba dosáhnout souznění.

 

4672868028346369632288816869725715219087360o

 

Velmi těžké musí být pro sólistu i orchestrální hráče vyrovnat se se složitým temporytmem skladby. Posluchač si tuto obtíž dobře uvědomoval, a zároveň úlevně kvitoval, s jakou samozřejmostí se s ní interpreti vyrovnali. Zapeklité a současně vrcholně virtuózní místo pro sólistu určitě představuje poměrně rozsáhlá kadence (předepsaná autorkou). Marek Pavelec se jí zhostil výtečně. Nejenže ji zahrál technicky bravurně, ale díky tomu, že skladbu hrál zpaměti, si mohl dovolit kadenci vystavět – se zámlkami, pohrát si s tempem, předvést svou techniku i muzikálnost, vytvořit autonomní „skladbu ve skladbě“. Concerto vrcholí v citaci bachovského kontrapunktu, v němž se konečně hlasy sólisty a orchestru stávají jednou řekou, jedním tělem. Tento vrchol má takovou sílu a působivost, že nelze než souhlasit s názorem Marka Pavelce, že by se tato skladba mohla jmenovat „Jinosvětská“. Po bouřlivém potlesku houslista přidal další virtuózní skladbu – Tanec kostlivců Camilla Saint-Saënse.

 

4651676428346363398956107520061202093834240o

 

Večer uzavřela jedna z nejkrásnějších, nejsyntetičtějších a také interpretačně nejnáročnějších  Mozartových symfonií – Symfonie č. 41 C dur Jupiter. Dirigent Bojan Sudjić zkušeně vedl Plzeňskou filharmonii k tomu, aby předvedla své nejlepší stránky: výbornou souhru, cit pro jemné odstíny, zřetelná, a přitom křehká pianissima, rychlé a nenásilné přechody v dynamice, skvěle znějící smyčce a vynikající dřevěné dechy. Vrcholem interpretace byla čtvrtá věta, syntéza fugy a sonátové formy, kde vedle výše zmíněných orchestrálních sekcí výtečně zahrál fagotista. Pod dojmem takové interpretace tak náročné skladby nelze než konstatovat, že Plzeňská filharmonie je vynikajícím tělesem, kterému stojí za to věnovat soustavnou pozornost.

Foto: FB Plzeňské filharmonie

 

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.