„Celý koncert byl kombinací varhanní hudby a mluveného slova, kterého se ujal herec Jan Potměšil.“

„Program byl vystavěn z rozsáhlých děl dvou pilířů varhanní literatury, Johanna Sebastiana Bacha a Oliviera Messiaena.“

„Daniela Valtová Kosinová zahrála skladbu s velikou chutí a temperamentem, vystavěla s velikým pochopením její velkorysé linie a začlenila je do logického celku Bachovy hudební architektury.“

Závěrečný koncert „Svatovítských varhanních večerů“ převzala Daniela Valtová Kosinová. Předvedla se jako temperamentní, energická a velmi jistá hráčka, která nešetřila velkým zvukem, a její přístup k interpretovaným skladbám lze označit za velkorysý a velmi přesvědčivý. Znamenitě se vyrovnala s chrámovou akustikou a při spíš svižnějších tempech nezapomínala na zřetelnost jednotlivých hlasových postupů. Její muzikální interpretační přístup byl pro posluchače velmi dobře navštíveného koncertu velkým zážitkem.

Daniela Valtová Kosinová je absolventkou varhanní hry na konzervatoři v Pardubicích u Václava Rabase a na hudební fakultě AMU v Praze ve třídě Jaroslava Tůmy. Své vzdělání v oboru si ještě rozšířila na Vysoké hudební škole v Hamburku u Wolfganga Zerera. Už patnáct let je vedoucí skupiny klávesových nástrojů v Symfonickém orchestru hlavního města FOK jako sólová varhanice, cembalistka, klavíristka v mnoha obtížných orchestrálních partech i hráčka na celestu. Svoje hudební působení dělí mezi sólová vystoupení a hru s orchestrem. V nadcházející koncertní sezóně ji čeká mimo jiné sólový varhanní part v Janáčkově Glagolské mši s Českou filharmonií a ve Třetí symfonii c moll „Varhanní“ Camilla Saint-Saënse u jejího orchestru FOK.

Pro závěrečný koncert „Svatovítských varhanních večerů“ zvolila skutečně festivalový program, vystavěný z rozsáhlých děl dvou pilířů varhanní literatury, Johanna Sebastiana Bacha a Oliviera Messiaena, doplněný improvizací. Preludium a fuga e moll BWV 548 patří k nejvelkolepějším skladbám Bachova vrcholného lipského období. Významný bachovský badatel 19. století Philipp Spitta je nazývá „varhanní symfonií“. Mohutné preludium není jen předehrou k následující fuze, ale svébytnou skladbou, zpracovávající dvě témata. Je rovnocenné fuze na podivuhodné chromatické téma, která kombinuje fugovou výstavbu s koncertantními partiemi, aby se v závěru fugová expozice opakovala a ústila do velkolepého závěru. Daniela Valtová Kosinová zahrála skladbu s velikou chutí a temperamentem, vystavěla s velikým pochopením její velkorysé linie a začlenila je do logického celku Bachovy hudební architektury.

Celý koncert byl kombinací varhanní hudby a mluveného slova, kterého se ujal herec Jan Potměšil. Proto u dvou následujících drobných chorálových předeher z cyklu „Orgelbüchlein“ (Varhanní knížky) zazněly napřed duchovní texty. Christ lag in Todesbanden (Kristus ležel v poutech smrti) je z doby postní církevního roku a Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ (Volám k tobě, Pane Ježíši Kriste), jediná tříhlasá skladba sbírky, je určena pro neděle a svátky.

Chorálové předehry tvořily vítaný zvukový kontrast k následujícímu prvnímu čtyřvětému cyklu předního francouzského skladatele a varhaníka 20. století Oliviera Messiaena L’Ascension (Nanebevstoupení). Skladba vznikla v roce 1933 a o rok později ji autor přepsal pro varhany a nově zkomponoval třetí část. Cyklus pětadvacetiletého skladatele prozrazuje ještě impresionistické vlivy jeho předchůdců, ale námět, podložený ještě citáty z Písma před jednotlivými částmi, patří už do osobitého Messiaenova světa křesťanských meditací, který rozvíjí v celém svém dalším díle. Před jednotlivými větami se opět recitovaly příslušné duchovní texty. Interpretka se soustředila na „nebeské“ délky jednotlivých hudebních frází v pomalé první a čtvrté části a využila sugestivní chrámové akustiky k jedinečnému zážitku. Ve druhé, rytmicky obtížné části plynula hudba naprosto přirozeně a v plenové třetí sólistka uplatnila veškerou svoji virtuozitu.

Koncert byl zakončen avizovanou improvizací na chorál Svatý Václave. Zařazení do programu vysvětlila Daniela Valtová Kosinová v úvodním slovu blízkým svátkem svatého Václava a vzpomínkou na Václava Havla. Vlastní chorál má dva nápěvy – středověký a barokní, který se v kostelích běžně zpívá. Improvizace začala při recitaci chorálu ke svatému Václavu za podmalování jeho barokním nápěvem. Po skončení recitace byl spíš citován než improvizován středověký nápěv. Po něm následoval návrat k barokní verzi, která sice uzavřela rychle koncert v plenu, ale improvizace s nápěvy téměř nepracovala, a pokud ano, byla značně nenápaditá a v harmonizaci velmi konvenční. Závěr koncertu se tedy příliš nezdařil a vrhl zbytečný stín na výborný výkon sólistky v předcházejících skladbách.

Foto: Ilustrační – Fb D. Valtové Kosinové, Fb CRO 2, archiv FOKu , L. Sojka