„Koncert měl vyladěnou dramaturgii, která představila interprety nejen společně, ale také v různých kombinacích.“

„European Guitar Quartet je skutečně mimořádný soubor díky neortodoxnímu pojetí skladeb i dramaturgické koncepci koncertů.“

„Není divu, že se o European Guitar Quartet píše jako o ‚zářící hvězdě na koncertní obloze‘.“

Mezinárodní kytarový festival a interpretační kurzy Brno 2021 se letos koná potřicáté. Jubilejní rok není pro žádného pořadatele jednoduchý. Zvláště, když se odehrává v době, kdy je kvůli protikoronavirovým restrikcím cestování velmi ztížené. I proto na brněnský festival nakonec nemohl přijet proslulý uruguayský kytarista Eduardo Fernández. European Guitar Quartet naštěstí takový problém neměl. Evropské kytarové kvarteto hvězdných kytaristů ve složení Zoran Dukić, Pavel Steidl, Thomas Fellow a Reentko Dirks se představilo v zaplněném Červeném kostele.

Myslíte si, že umíte hrát na kytaru? Po návštěvě koncertu European Guitar Quartet svůj názor možná přehodnotíte. Současně ale dostanete obrovskou chuť vzít do ruky kytaru a hrát, co vaše nehty vydrží! Magie tohoto tělesa a osobnostní aura, která z něj vyzařuje je sama o sobě úžasná. Ale pojďme pěkně popořádku.

Na úvod se musíme vyrovnat s jedním problémem. Akustika Červeného kostela není pro kytarové koncerty ideální. Má příliš velký hall, který rozmazává konkrétnosti, a díky vysoké klenbě stoupá lokálně do prostoru, místo aby se šířila k posluchačům. I z toho důvodu se hned po první skladbě European Guitar Quartet dost diváků přesunulo do postranních lodí, aby bylo souboru trochu blíž. Kostely mají ještě jednu typickou nevýhodu. Sedadla jsou konstruována tak, že pokud nejste na kraji řady, nevidíte prakticky vůbec nic jiného než hlavy před vámi. S tímto diskomfortem se někteří návštěvníci koncertu dokázali bez problémů vyrovnat a užili si ho bezezbytku. Jen bych si příště býval rád tento soubor poslechnul jinde a za výhodnějších podmínek. A nyní k věci.

European Guitar Quartet překonal veškerá očekávání. Kvarteto je složeno z největších osobností klasické kytary posledních desetiletí – co jméno, to legenda. Koncert měl vyladěnou dramaturgii, která představila interprety nejen společně, ale také v různých kombinacích. Nejčastěji soubor zahrál pochopitelně jako kvarteto. V tomto složení kytaristé nabídli proslulé kompozice Ástora Piazzolly, ale i energické skladby Reentka Dirkse Rafa a Danza non Danza. Ostatně, vlastní tvorba německého bouřliváka Dirkse je latinsko-americkou hudbou a jmenovitě největším argentinským skladatelem Piazzollou zjevně inspirována.

Už během úvodních skladeb se ukázaly všechny exkluzivity tohoto tělesa. Je to především neuvěřitelně hladká a pružná souhra, která ani při extrémní náročnosti kytarových partů nikde nevázla. Během koncertu European Guitar Quartet nemáte pocit, že jste na klasickém koncertě. Součástí jejich herního projevu je spontánní rytmizace: tleskání, zpěv, podupávání nohama do rytmu a často i velmi rafinovaná perkusivní hra na rozličné části kytary, která je specialitou nejmladšího člena Dirkse.

Melodickou linku má nejčastěji na starosti Pavel Steidl, který je pověstný svou neuvěřitelně širokou tónovou paletou. Steidl se také představil dvěma sólovými kompozicemi, které sklidily jednoznačně nejbouřlivější potlesk publika. Není se čemu divit, jeho hra byla naprosto fenomenální a vyniká nedostižnou lehkostí, barevností a muzikalitou. Sólově se představil také Dirks, který se možná trochu zbytečně předváděl jako nejagilnější hráč. Purple Haze Jimiho Hendrixe německý dravec zahrál s obrovským drajvem za použití nejmodernějších kytarových technik a vyznal se z obdivu k americké kytarové legendě.

Jeden z nejsilnějších zážitků připravily autorské skladby Thomase Fellowa Agrippina a Medusa inspirované antickou mytologií a římskou historií. V nich si Fellow zahrál po boku Steidla a jejich souhra byla mistrovskou přehlídkou empatie a hráčské symbiózy. Naprostým vrcholem koncertu pro mne osobně byly dvě kompozice Franka Zappy Oh No a Father O’Blivion, ve kterých se sešlo celé kvarteto. Oslovily mne nikoli exkluzivními technikami hry, ale silou hudebních myšlenek a kvalitou aranžmá.

Nesmíme zapomenout ani na Zorana Dukiće, jehož smysl pro souhru a dynamickou korelaci je naprosto dokonalý. Přitom to je sólista, který patří k absolutní světové špičce. V tomto ohledu mám k místy trochu sebestředné dynamice Dirkse, kdy v doprovodech trochu zastiňoval své kolegy, mírné výhrady.

Moderátorské slovo měl na starosti Thomas Fellow, který dokázal bez většího úsilí při představování jednotlivých členů kvarteta i rozesmát a obohatit o zajímavé informace. European Guitar Quartet je skutečně mimořádný soubor díky neortodoxnímu pojetí skladeb i dramaturgické koncepci koncertů. Blíž současnosti je nejen feelingem a komplexním vnímáním kytary jako nástroje neomezených témbrových a perkusivních možností, ale i bezprostředním kontaktem s lidmi, nenuceností a vytvořením laskavé atmosféry. Co má proti většině podobných souborů navíc, je prožívání hudby, spolusdílení a energie, která prýští z každého tónu. Jejich vášeň a emoce jsou prostě nakažlivé a možná se během koncertu i přistihnete, že se vám chce tančit do rytmu!

Není divu, že se o European Guitar Quartet píše jako o „zářící hvězdě na koncertní obloze“. Jejich koncert v rámci Mezinárodního kytarového festivalu Brno byl jasným důkazem, že tato charakteristika není ani trochu přehnaná. Neznám v současnosti kytarový ansámbl, který by dokázal něco podobného.

Foto: Michal Růžička