„Jan Fišer je houslistou, který ctí zápis skladatele, je ukázněný, využívá zpěvnost svého nástroje, umí zahrát lehce i vřele, má cit pro přesné dávkování emocí.“

„Orchestr, v němž převládá mladá muzikantská generace, hraje uvolněně a s nadšením. Jistě na tom má podíl i jejich umělecký šéf.“

„Kaspar Zehnder s hráči stvořili drama plné krásného zvuku, detailů, plastičnosti, přesnosti a zřetelnosti, vyzpívané lyričnosti i vášnivého furiosa.“

Je správné mluvit o koncertních mistrech České filharmonie jako o sólistech. V neposlední řadě to zvyšuje i prestiž orchestru, který má ve svém čele takové muzikanty. Ať to je Josef Špaček, Jiří Vodička, Jan Mráček, nebo nedávno v pozici koncertního mistra ČF potvrzený Jan Fišer. Právě on zahrál Dvořákův Houslový koncert a moll na slavnostním koncertu Filharmonie Hradec Králové ve sváteční den 28. října. Domácí těleso však za sólistou nezůstalo svým výkonem pozadu.

Samotnému slavnostnímu koncertu ke Dni vzniku samostatného československého státu předcházel slavnostní akt – předání medailí města Hradec Králové. Oceněny byly osobnosti, například Michal Thomes, zakladatel a ředitel Rock for People, nebo tenistka Kateřina Siniaková, či instituce jako Fakultní nemocnice Hradec Králové nebo Krajská hygienická stanice. Co jméno nebo instituce, to významná práce pro krajské město.

To hlavní ale zaznělo v následujícím koncertu Filharmonie Hradec Králové, kterou ten večer řídil její šéfdirigent Kaspar Zehnder. Člověku se vybavilo jeho působení u Pražské komorní filharmonie po odchodu Jiřího Bělohlávka (2005–2008) a volba sólisty večera to navíc potvrdila. Vždyť Jana Fišera pojí s PKF mnohaletá spolupráce rovněž na pozici koncertního mistra. Jaká byla jeho interpretace Houslového koncertu a moll, op. 53 Antonína Dvořáka? Stručná odpověď – fišerovská. Co tím mám na mysli? Jan Fišer je houslistou, který ctí zápis skladatele, je ukázněný, využívá zpěvnost svého nástroje, umí zahrát lehce i vřele, má cit pro přesné dávkování emocí. Navíc je vybaven perfektní technikou. Na pódiu je velmi soustředěný, je spíše introvertním typem hráče. Vynahrazuje to však excelentní hrou, za kterou je posluchači aplaudován. A jaká byla souhra s Filharmonií Hradec Králové? Výborná. Ze začátku v dynamice trochu nejistě působící orchestr se záhy rozehrál – lyrické téma v první větě bylo nádherné. Poznámka ke třetí větě: Orchestr i sólista ji zahráli lehce, furiant vyzněl uvolněně, tanečně, s odpichem, ale ne rozjuchaně, zaslechla jsem v něm i náznak melancholie. Závěr se neodehrál ve zběsilém tempu, přesto vyzněl velmi efektně. Dvořákovo dílo Janu Fišerovi sedí, dokonale ho zná, v jeho interpretaci nezazní žádná hvězdná schválnost. V jeho podání je to český vroucný Dvořák. Však to také léta dokazuje i jako člen Dvořákova klavírního tria (spolu s Ivem Kahánkem a Tomášem Jamníkem).

Zatímco v Dvořákově houslovém koncertu volil Kaspar Zehnder spíše uměřená gesta a orchestr inspiroval k doprovodu sólisty, v následujícím programu svými přesnými, už rozevlátějšími gesty dovedl orchestr k velkolepému zvuku. To svědčí o hudební inteligenci hráčů, kteří po uměřeném výkonu v houslovém koncertu dokázali v dalším programu rozehrát oslňující ohňostroj barev. Vybízely je k tomu nejen samotné skladby, ale i domovský sál s výbornou akustikou. Pro slavnostní koncert po Dvořákově houslovém koncertu zvolil Kaspar Zehnder autorovy tři koncertní předehry: V přírodě, op. 91, Karneval, op. 92 a Othello, op. 93.

Už v první z nich – V přírodě – zaujaly jak temně znějící i svítivé smyčce, tak dobře artikulující dechy, které ve všech Dvořákových skladbách odvedly velmi dobrý výkon. Pochválit je třeba i skupinu bicích. Tato koncertní předehra vyzněla velmi přesvědčivě, přechody z projasněnosti do rozbouřených živlů byly propracované, nenásilné, s o to větším účinkem na posluchače. V Karnevalu nasadil orchestr s ohromujícím švihem a rytmickou přesností, smyčce jen zářily. V krátkém sólu se v dobrém světle ukázal koncertní mistr Václav Zajíc, který po celý večer vedl orchestr spolehlivě a s viditelným entuziasmem. Vedle jiskrných smyčců stojí za vyzdvižení dechy, zejména hobojistka a flétnistka. Orchestr svým Karnevalem zaplavil celý sál, bylo to provedení hodné renomovaných těles, zahrané s obrovskou chutí a zápalem. V Othellovi se střetává něha s vášní, láska s žárlivostí. Pro orchestr příležitost ukázat všechny výrazové i technické dovednosti. Kaspar Zehnder s hráči stvořili drama plné krásného zvuku, detailů, plastičnosti, přesnosti a zřetelnosti, vyzpívané lyričnosti i vášnivého furiosa. Smyčce i dechy výborně odstiňovaly dynamiku opakovaných témat, opět je třeba vyzdvihnout hráče na flétnu, hoboj, klarinet a trubku.

Dirigent hráče po celý večer podnětně vedl, vůbec se ukázalo, že Dvořák je Zehnderovi hudebně velmi blízký a umí si vedle bezpečně vystavěného celku vychutnat i detaily. Jeho spolupráce s Filharmonií Hradec Králové viditelně i slyšitelně uspokojuje obě strany. Orchestr, v němž převládá mladá muzikantská generace, hraje uvolněně a s nadšením. Jistě na tom má podíl i jejich umělecký šéf.

Foto: Fb Města Hradec Králové