„Celý koncert byl prodchnut radostnou naivitou, tryskající z textů barokní poetiky.“

„Jako příklad nešťastného osudu kantorů slouží Jakub Jan Ryba, jehož Česká mše vánoční zní dnes na každém vánočním koncertě.“

„Raritou se stala tuba pastoralis, na kterou s přehledem hrál Richard Šeda, který si pro zvýraznění stylu oblékl kožešinový kabát a beranici.“

Vánoční čas přináší předvánoční koncerty, některé navodí niternou zbožnost, tentokrát se zbožnost baroka snoubila s radostí ze života. Czech Ensemble Baroque uvedl jako čtvrtý koncert v rámci svého již desátého cyklu staré hudby Bacha na Mozarta v úterý 21. prosince v brněnském Besedním domě koncert s názvem Vánoce českých kantorů.

V našich zemích patřilo působení kantorů především 18. století. V chudých podmínkách, odkázáni na pomoc svých svěřenců, byli jedinými nositeli vzdělání i kultury. Jako příklad nešťastného osudu kantorů slouží Jakub Jan Ryba, jehož Česká mše vánoční zní dnes na každém vánočním koncertě. Byli tu ale i jiní, o kterých dnes téměř nic nevíme, a tento večer pastorel patřil právě jim. A o nich také vedli dialog na každém koncertě přítomní Johann Sebastian Bach v podání Luďka Randára a Radovan Král, který opět vystoupil jako Wolfgang Amadeus Mozart. Nutno je pochválit, že udrželi vkusně předvánoční atmosféru i styl večera.

Czech Ensemble Baroque Orchestra předstoupil před publikum pod vedením dirigenta Romana Válka v zúženém obsazení, analogicky k tomu, jaké podmínky k provozování na českých kúrech byly. Koncertní mistr Peter Zelenka měl k sobě druhé housle, a k nim violu, violoncello, kontrabas, barokní nebo zobcovou flétnu, fagot, theorbu, pozitiv a tympány. Raritou se stala tuba pastoralis, na kterou s přehledem hrál Richard Šeda, který si pro zvýraznění stylu oblékl kožešinový kabát a beranici. Tuba pastoralis se vyvinula viditelně z fujary, je kratší, ale má také tvar prohnuté hole. Má překvapivě jasný zvuk, který si nezadá s trubkou. Využívá zejména rozložené akordy v jedné tónině D dur.

Stejně tak zpíval v zúženém obsazení i Czech Ensemble Baroque Choir. V každé hlasové skupině po dvou, tedy osm zpěváků, kteří jako obvykle vystupovali i jako sólisté. Překvapení se konalo hned u prvního sopránu, kdy nastoupila na místo v programu avizované Markéty Klaudové (Böhmové) sopranistka Pavla Radostová. Až po koncertě vyšlo najevo, že Markéta Klaudová den před koncertem onemocněla. Nicméně si záměny mnozí v publiku ani nevšimli, dívky jsou si podobné a Pavla Radostová vše zvládla s odzbrojujícím úsměvem a jasně zářícím pevným sopránem. Další sopranistkou byla sbormistryně souboru Tereza Válková a altové sólové party si rozdělily se sametovým témbrem Lucie Netušilová Karafiátová a příjemně znějícím altem Lucie Kořínková. Tenorová sóla zpíval menším, ale znělým hlasem Jakub Kubín a partnerem mu byl Jan Kožnar. Basová sóla zněla sonorně Jiřímu Miroslavu Procházkovi, doplnil ho příjemným hlasem Jan Faltýnek.

Celý koncert byl prodchnut radostnou naivitou, tryskající z textů barokní poetiky. Za zakladatele a tvůrce české barokní poezie je považován Bedřich Bridel, dalším autorem byl Václav Jan Rosa, ale mnohé texty si vytvářeli kantoři sami. Nápadná je jednoduchost hudební, kvintové prodlevy, rozložené kvintakordy, jednoduchá harmonie, která sloužila především úrovni amatérské produkce. Do tohoto období patří bezesporu Adam Michna z Otradovic i Šimon Brixi a samozřejmě Jakub Jan Ryba. Díla žádného z těchto známých skladatelů ale na koncertě nezazněla.

Tomáš Norbert Koutník byl v první polovině 18. století učitelem a regenschorim v Chocni. Jeho skladby na české texty jsou jednoduché a jejich instrumentace a náročnost vycházejí z místních podmínek. V ansámblu používá tubu pastoralis spolu s houslemi a varhanami. Vedle jednoduché zpěvnosti využívá jako skladebnou techniku tehdy běžnou polyfonii. Pastorella Gloria: Hej, hej, jeden i druhej, čtyřdílná kantáta je o meditaci pastýře Vávry (bas) a o andělském plesání. Aria pastorella je duetem tenoru a basu, něžný, houpavý rytmus a jednoduchá harmonie. Efektní je fugatový závěr, kde hlasy popisují, co Ježíškovi přinášejí: „…kozlátko strakatý, jehně kudrnatý…“. Následovalo Tempore Adventus „Ó vinšovaná hodina“, duet pro soprán Terezy Válkové a alt Lucie Netušilové Karafiátové.

Další skladba byla instrumentální, František Ignác Tůma a jeho Partita pro flauto traverso C dur byla příležitostí pro barokní flétnu Lucie Duškové. Krásný, měkký zvuk s překvapivě čistou intonací byl hendikepován menší nosností oproti ostatním nástrojům, přesto všechny tři části skladby – vstupní Intráda, houpavé Adagio a svižná, virtuózní Burlesque – vyzněly velmi příjemně.

Následovaly opět skladby Tomáše Norberta Koutníka, nejprve Pastorella Hanatica, která paradoxně v textu mluví o Valaších, ale ono se to tenkrát tak přísně nespecifikovalo. Dvoutaktový rytmus doprovázený cifrovaným basem byl doplněný, podle ohlášení dirigenta, „fanfrnochovým kvartetem“. Čtyři členové sboru obsluhovali lidový nástroj zvaný fanfrnoch. Pochází z Chodska, je to hliněný džbán nebo plechová nádoba potažená kůží, z které vyčnívá svazek žíní. Za ty se tahá navlhčenými prsty a třením vzniká drnčivý zvuk, výška je daná velikostí nástroje. Tempore Adventus „Maria dej dovolení“ byla příležitostí pro soprán Pavly Radostové a alt Lucie Kořínkové. Po této skladbě započal neobvyklý ruch, který na začátku koncertu avizovala publiku Tereza Válková. Po celou dobu pořad natáčela kamera České televize Brno a čekalo se na vstup do vysílání. Teď tedy byla ta chvíle, kdy Tereza Válková vystoupila jako „kmotra“ a pokřtilo se CD skladeb Antonína Jana Nepomuka Brosmanna, konkrétně Mše a moll a Oratorium O vos omnes, které soubor čerstvě natočil a které mělo po koncertě autogramiádu.

Po této vynucené přestávce zaznělo ještě Koutníkovo Offertorium Pastorale („Nuž tedy pastýřové“) se vstupem fanfár sólové tuby pastoralis. Čtyři sloky, proložené krátkou instrumentální mezihrou, byly příležitostí pro radostné zpívání celého sboru spolu s orchestrem.

Bez přestávky následovala druhá část večera, Missa pastoralis ex D Václava Jana Kopřivy, který působil v Cítolibech na Lounsku a stal se zde zakladatelem hudebního rodu. Text jeho vrcholného díla vychází z latiny, ale skladatel mezi latinské části vsouvá česky zpívané glosy s názvem Pastorelly. Krátké části latinské tvoří základní osu: Kyrie – Gloria – Gratias – Domine Deus – Sanctus – Credo – Crucifixus – Et resurrexit – Sanctus – Ossana – Agnus. Jsou vlastně jen úvodem a jsou rozvedené českým textem, který je, stejně jako hudba, radostný a oslavný. Občas, jako varování, vykoukne ke konci proložené slovo „mortuorum“. Hudebně je už faktura složitější, základní tóninou je D dur, což je ideální pro použití tuby pastoralis. Instrumentace je již plná a jsou použity jak lidové prvky, jako cifrovaný bas, tak polyfonní postupy, jako je fuga. Jásavé finále ve fortissimu bylo vyvrcholením celého večera a jako přídavek zazněl znovu rozverný závěr z Árie pastorely Tomáše Norberta Koutníka. Radostnost, optimismus a energii do předvánoční doby potřebovali načerpat opravdu všichni.

Foto: Ilustrační – Fb souboru