Hudební pocta Zuzaně Růžičkové
„Anna Paulová díky své všestrannosti zahraje na vysoké úrovni klasicistní skladby právě jako modernu.“
„Do melodií i rytmu vetknul Martinů optimismus, tanečnost, hravost, lehkost a Anna Paulová s Danielem Wiesnerem je ztvárnili s nadhledem zkušených muzikantů.“
„Aleksandr Rublev potvrdil, že je velkým talentem, který bychom si měli zapamatovat.“
Na koncertě k nedožitým pětadevadesátým narozeninám cembalistky Zuzany Růžičkové vystoupili v pondělí 10. ledna v Sále Martinů pražské HAMU česká klarinetistka Anna Paulová a ruský trumpetista Aleksandr Rublev. Oba jsou laureáty Ceny Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který večer uspořádal. O významu Zuzany Růžičkové svědčí i fakt, že záštitu nad koncertem převzal primátor Plzně a současný ministr kultury Martin Baxa. Umělkyně se narodila v Plzni 14. ledna 1927.
Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové tento manželský pár založil na přelomu milénia, aby se dále podporovalo provozování díla skladatele Viktora Kalabise a zachoval se odkaz uměleckých výkonů cembalistky Zuzany Růžičkové. Fond tak v posledních letech činí také prostřednictvím speciálních cen pro mladé hudebníky na soutěžích jako Pražské jaro nebo Concertino Praga. Tuto soutěž pro nejmladší interprety pomáhal manželský pár v roce 1966 založit.
V první půlce večera se představila osmadvacetiletá klarinetistka Anna Paulová. Cenu Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové získala jako nejlepší studentka HAMU v Praze roku 2020. Anna Paulová je laureátkou soutěže Pražského jara 2015 a vítězkou soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2016. Nadaná interpretka vloni dokončila studia na Musikhochschule v Lübecku, pokračuje v doktorském studiu na pražské HAMU a od loňska je studentkou Alessandra Carbonareho na Accademii Nazionale di Santa Cecilia v Římě. K významným úspěchům Anny Paulové patří účast v soutěži ARD v Mnichově v roce 2019, kde postoupila z třiašedesáti účastníků mezi šest semifinalistů.
V současné době patří Anna Paulová k české klarinetové špičce. Díky své všestrannosti zahraje na vysoké úrovni klasicistní skladby právě jako modernu. Na nadačním koncertě přednesla s klavíristou Danielem Wiesnerem Kalabisovu Suitu pro klarinet a klavír, op. 55, Fantazijní kusy pro klarinet a klavír, op. 73 Roberta Schumanna a Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356 Bohuslava Martinů. Kalabisova Suita pro klarinet a klavír byla napsána v roce 1981 a vedle nehladivého, místy drásavého obsahu poskytuje oběma interpretům prostor předvést jejich schopnosti. Zmíním-li kvalitu tónu Anny Paulové, jeho zaoblenost, hladkost, mnohotvárnost, zní to už takřka jako klišé, ale u některých interpretů se zřejmě klišé nevyhneme. Tón Anny Paulové je vskutku mimořádně kultivovaný. Nelze však zůstat jen u jedné jeho charakteristiky. Klarinetistka využívá celou emocionální škálu – od skřeků, výkřiků, staccatových loupnutí až po dlouhé rovné tóny. S Danielem Wiesnerem jsou výborně sehraní, oba vynikající sólisté mají dar strhnout posluchače, vzájemně se skvěle doplňují, a přestože posluchač tu oceňuje krásný tón klarinetu, na jiném místě se zase soustředí na mistrovsky zahraná piana klavíristou. A jak oba prokázali ve třetí větě Kalabisovy sonáty Vivo, ani hudební humor jim není cizí. V Schumannových Fantazijních kusech, napsaných v roce 1849, uplatnila klarinetistka svůj vřelý, zpěvný tón i obdivuhodnou virtuozitu. V melodických obloucích její nástroj vyprávěl, hráčka rozehrála široký dynamický rejstřík až k závěrečné ohnivosti.
Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356 dokončil Martinů v roce 1956 a postupně se stala nejčastěji provozovanou českou skladbou 20. století pro toto obsazení. Volně rozvíjená témata směřují stále kupředu, důležitou složkou je rytmická stránka – oblíbené Martinů synkopy, inspiroval se i charlestonem – i střídání tónin. První větu Moderato, Allegro otevírá vroucný klavír, k němuž se vzápětí připojuje hravý klarinet. Oba interpreti hráli s radostí a lehkostí, se vzrušenou energií. Intonační čistota a technická zběhlost klarinetistky byly nadmíru patrné. Druhou větu Andante naplnil skladatel smutkem, pochmurností, steskem, ale i touhou a nadějí. Sugestivní podání, jakého jsme byli svědky, nenechalo posluchače chladnými. Spolehlivá intonace a zvuková vyrovnanost spolu s procítěností se podílely na silném posluchačském zážitku. Třetí věta Poco allegro jako by shrnovala důvody obliby této Martinů skladby. Do melodií i rytmu vetknul skladatel optimismus, tanečnost, hravost, lehkost a Anna Paulová s Danielem Wiesnerem je ztvárnili s nadhledem zkušených muzikantů, s velkým smyslem pro souhru a nakažlivou jiskrou.
Šestnáctiletý ruský trumpetista Aleksandr Rublev na sebe upozornil na Concertinu Praga 2020, kde získal třetí cenu a Cenu Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové. Moskevský rodák hraje na trubku od svých pěti let, v současné době studuje na Ruské akademii hudby Gněsinových. Zdobí ho řada laureátských titulů z mezinárodních soutěží, je členem mládežnického orchestru The Youth Symphony Orchestra pod vedením Yuriho Bashmeta. Na narozeninovém koncertu přednesl Kalabisův Koncert pro trubku a orchestr Le Tambour de Villevieille, op. 36. Přesvědčivě, byť bylo znát, že ho nemá tak zažitý jako další skladby programu. Rublev je velmi nadaný, muzikální, v Kalabisově skladbě rozpoznal vážnou linku i ironii, technicky je velmi zdatný, výborně se zhostil rytmických záludností, krásně vystavěl kantilénu. Má velký cit pro barvy nástroje a to v této skladbě náležitě uplatnil. Klavírní part je podstatný, Maxim Averkiev dostal příležitost zejména ve druhé větě ukázat své mistrovství.
V kompozici Rustiques francouzského skladatele Eugène Bozzy, který žil v letech 1905–1991, působil Rublev mnohem jistěji. Zajímavě rozvíjená témata a jejich vzájemné přebírání oběma nástroji dala vyniknout oběma hráčům, trumpetista opět zaujal svým pěkným tónem i virtuozitou. Hebkost tónu i citovost uplatnil pak v úpravě jedné z Čajkovského Romancí, op. 47, č. 6 a v závěrečných Variacích na téma z opery Norma Vincenza Belliniho od Jeana-Baptisty Arbana, 1825–1889, se s lehkostí zhostil rytmicky i tempově obtížné skladby. Aleksandr Rublev zaujal české publikum již svým vystoupením na Concertinu Praga. Na koncertě věnovaném Zuzaně Růžičkové potvrdil, že je velkým talentem, který bychom si měli zapamatovat.
Foto: Fb – Kalabis & Růžičková Fund
Příspěvky od Alena Sojková
- Nora Lubbadová a mladí konzervatoristé ozdobou Svátků hudby
- Danilo Mascetti okouzlil hloubkou výrazu a brilantní technikou
- Danilo Mascetti: Miluju Brno! A nejradši mám Voříška
- Když dva jsou jeden. Mahan Esfahani a Hille Perl rozmazlovali Rudolfinum
- Interpretační porozumění na komorním večeru PKF – Prague Philharmonia
Více z této rubriky
- Mistrovství Lukáše Vasilka při galavečeru slavných operních sborů
- Národně laděný komorní pořad na pražské HAMU
- Apartní housle Julie Fischer s Komorním orchestrem České filharmonie
- Komorní večer v podání Diversa Quartet a přátel
- Pavel Šporcl také letos hlavní tváří Kocianovy houslové soutěže i přidruženého festivalu