„Petr Wagner zemřel před dvěma lety v plném životním a uměleckém běhu po krátké a nečekané nemoci ve svých padesáti letech.“

„Nejsem z těch, kteří podlehnou textu, aniž by si uchem ověřili skutečnost, ale faktem je, že celý cyklus kantát vyšel umělcům opravdu niterně.“

„Velikým překvapením pro mě byl tenorista Ondřej Holub, jehož hlas a projev je pohlazením po duši.“

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK připravil večer k poctě vynikajícího českého hráče na violu da gamba, hudebního pedagoga a dirigenta Petra Wagnera. Na programu byl soubor kantát pod pojmenováním Membra Jesu Nostri raně barokního skladatele Dietricha Buxtehudeho. Kompozice sedmi kantát zazněla v podání Ensemble Tourbillon. V pěveckých partech vystoupili sopranistky Céline Scheen a Barbora Kabátková, altista a dirigent Damien Guillon, tenorista Ondřej Holub a basista Jaromír Nosek.

Stalo se tak právě v úterý 15. února v kostele svatých Šimona a Judy na Praze 1, kde Petr Wagner mnohokrát vystupoval. Theorbista Přemysl Vacek, který v daný večer také vystoupil, v programu koncertu připomněl, že Petr Wagner coby sólista, kapelník, dirigent a organizátor působil po celé Evropě a spolupracoval s řadou rozmanitých a věhlasných veličin, zejména na poli moderního provozování staré hudby. „Mimo to byl skvělý přítel, parťák, kolega a diskutér, jehož přítomnost vždy přinášela vysokou společenskou dynamiku a blahodárně rozpohybovala mozkovou aktivitu,“ vzpomíná Přemysl Vacek. Petr Wagner zemřel před dvěma lety v plném životním a uměleckém běhu po krátké a nečekané nemoci ve svých padesáti letech.

„S několika společnými přáteli muzikanty jsme se dohodli, že uspořádáme na jeho počest někdy na začátku loňského roku koncert. Měla to být spíš privátní akce, nicméně bylo třeba zvolit vhodný prostor. Bohužel, pandemická situace v té době znemožnila pořádání veřejných akcí a tehdy jsme navázali kontakt s dramaturgií FOK, odkud přišel návrh provést na Petrovu počest něco podstatnějšího, než co jsme původně zamýšleli,“ pokračuje Vacek s tím, že se umělci nakonec shodli na cyklu kantát Dietricha Buxtehudeho, ke kterému měl Petr Wagner zvláštní vztah, nejen pro jeho kompoziční dokonalost nebo poměrně vzácné angažmá konsortu viol da gamba, ale především díky neopakovatelné bolestné a sladké melodice této hudby plné melancholické kontemplativnosti. „Membra Jesu Nostri se u nás provádí poměrně zřídka. Pro vnímavého posluchače, který k podstatnému vnímání hudby nepotřebuje okázalost, na odiv stavěné prudké vášně a emoce, blýskavé kostýmy nebo mainstreamovou publicitu ‚zaručující‘ neoddiskutovatelnou kvalitu produkce, může být Buxtehudeho opus hlubokým a bohatým zážitkem,“ uzavírá svou předmluvu Přemysl Vacek.

Přemysl Vacek přesně vystihl, jaký tento úterní večer byl. Nejsem z těch, kteří podlehnou textu, aniž by si uchem ověřili skutečnost, ale faktem je, že celý cyklus kantát vyšel umělcům opravdu niterně.

Sedmidílná kantáta Membra Jesu Nostri Patientis Sanctissima (Nejsvětější údy našeho trpícího Ježíše) je součástí sbírky švédského hudebníka Gustafa Dübena. Vznikla v roce 1680 a je jedinou svého druhu – Buxtehude ji napsal v latině. Textem je sedm pašijových básní Salve Mundi, Salutare cisterciáckého opata Arnulfa z Lovaně, který žil ve třináctém století. „Sedm kantát, sedm rozjímání nad údy Ježíšova ukřižovaného těla (chodidla, kolena, ruce, bok, hruď, srdce, tvář) otevírá postupně před posluchačem celou scénu utrpení, avšak s důrazem na její vykupitelský význam,“ uvádí v doprovodném textu Dina Šnejdarová.

Pěvečtí sólisté se předvedli velmi dobře. Soprán Céline Scheen je velmi barevný, pro provádění staré hudby skoro neobvyklý a naznačuje svým objemem, že by umělkyně mohla zpívat i hudbu pozdější. Velmi dobře se barevně pojil s hlasem druhé sopranistky, Barbory Kabátkové, která zpívá hlasem jemnějším, zato plným alikvótů, takže se její tóny krásně nesly celým prostorem kostela. Altista a zároveň dirigent tohoto koncertu, Damien Guillon, používá techniku založenou zejména na falzetu, jeho tóny jsou intonačně jisté, ale zasloužily by zpevnit, více ukotvit. Jako dirigent se Guillon projevil nevtíravě, s pokorou, někdy mohl být konkrétnější, například v třídobých taktech nemusel přecházet příliš brzy na jednu dobu a udržel by tak tempové „rozjezdy“ a změny. Velikým překvapením pro mě byl tenorista Ondřej Holub, jehož hlas a projev je pohlazením po duši. Krásný mladý tenor s pečlivou dikcí, vázanými tóny, barevný v celém svém rozsahu, znělý dostatečně, s přesnou intonací. Podobným způsobem shledávám i výstup basového kolegy Jaromíra Noska, u něhož, vzhledem k akustice kostela, by bylo vhodné, kdyby nestál za instrumentálním ansámblem, raději spíše blíže k publiku. Není to dáno způsobem zpěvu, ale skutečně pouze akustikou daného prostoru. Místy na můj vkus pěvec otevírá do šířky příliš vokál „a“, mohl by znít kulatěji.

Instrumentálními hráči Ensemble Tourbillon byli houslisté Dagmar Valentová a Vojtěch Semerád, hráči na violu da gamba Julia Karpeta, Justyna Rekść-Raubo, Michal Raitmajer, na violon hrál Lukáš Verner, na varhanní pozitiv Jiřina Marešová a na theorby Marek Kubát a už zmiňovaný Přemysl Vacek. Všichni předvedli velmi kvalitní výkon. Celé dílo zaznělo bez přestávky, aby nebyl narušen jeho charakter.

Dramaturgický počin umělců a FOK (předpokládám osobní vklad dramaturga Martina Rudovského) byl po právu publikem oceněn, stejně jako výkony všech zúčastněných. Celkový dojem je natolik citlivou vzpomínkou na našeho významného hráče Petra Wagnera, že jsem si dovolil méně „recenzovat“ a spíše jsem se věnoval jeho osobnosti. Ostatně, koncert natáčel Český rozhlas, takže ti z vás, kteří mají zájem, si mohou dílo o Velikonocích vyslechnout na stanici Vltava. Zároveň ho Český rozhlas nabídne 20. dubna do sítě EBU, a to v rámci Velikonočního dne Euroradia.

*******

Foto: Petr Dyrc