„Brauner používá jednoduchá, čitelná gesta.“

„Sopranistka Markéta Klaudová má nádherně zabarvený hlas.“

„Závěrečný Sabat čarodějnic s citací Dies irae vyzněl velmi přesvědčivě.“

Bývá tradicí, že kromě zahajovacího a závěrečného symfonického koncertu festivalu Smetanovské dny v Plzni, který pořádá Plzeňská filharmonie a na kterém také účinkuje, se v průběhu festivalu objeví zajímavý symfonický koncert hostujícího orchestru. Plzeňské publikum tak mělo možnost slyšet i Gewandhausorchester z Lipska. Letos byl přizván Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, který řídil Tomáš Brauner.

Symfonický orchestr FOK řídil v Plzni jeho šéfdirigent Tomáš Brauner. Plzeňskému publiku není neznámý, v letech 2013 až 2018 působil totiž jako šéfdirigent Plzeňské filharmonie. S orchestrem však spolupracoval i předtím jako hlavní hostující dirigent. Dramaturgie plzeňského vystoupení pražského orchestru byla zajímavá. V první polovině večera zazněla díla Josefa Suka a Bohuslava Martinů, ve druhé Hectora Berlioze.

Každý orchestr má svůj charakteristický zvukový projev. FOK hraje v o něco větším obsazení než orchestr Plzeňské filharmonie. Na pódium plzeňského velkého sálu Měšťanské Besedy se vešel tak akorát. Osobně mi připadal celkový zvuk orchestru velmi homogenní. Přesto, že je samozřejmě tvořen vynikajícími jednotlivými hráči, nikdo zvukově nevyčníval. Dirigent si spolupráci s orchestrem evidentně užíval. Brauner používá jednoduchá, čitelná gesta a už první uvedenou kompozici, Fantastické scherzo op. 25 Josefa Suka, dovedl pevně koncepčně uchopit. Hráče provedl všemi tempovými změnami bez jakéhokoli problému v souhře. Nadchl měkký zvuk smyčců. Sukova partitura je bohatě obsazená, je přítomna harfa, pikola, anglický roh, basový klarinet a více bicích nástrojů. Barevnost instrumentace v podání FOK vynikla.

Dramaturgicky skvělým počinem bylo zařazení málo uváděného písňového cyklu Kouzelné noci pro soprán a orchestr Bohuslava Martinů. Hudebně velmi zajímavé dílo mladého autora je ovlivněno východní kulturou. Tři písně na čínské texty mají naštěstí český překlad, nicméně slova byla rozumět jinak hlasově vynikající Markétě Klaudové až od poloviny druhé písně. Sopranistka má nádherně zabarvený hlas a byla vždy nad orchestrem. Ten mohl doprovázet smělým způsobem. Jediným momentem, který intonačně vyrušil, bylo místo před opakovaným nástupem sóla ve druhé písni Jarem nedotčená, kdy znělo unisono fis v dřevech a violách.

Jako vrchol programu zazněla monumentální programní Fantastická symfonie Hectora Berlioze. Zde naopak intonačně zazářil závěrečný čistý akord C dur v první části Sny. Vášně. Ve druhé části Na plese Brauner s orchestrem skvostně vystihl její taneční charakter. V úvodu následující Scény na venkově posluchače zaujal dialog mezi anglickým rohem a Berliozem umístěným hobojem za scénu. Hráč byl pravděpodobně až v zákulisních chodbách sálu, což vyvolalo díky dozvuku ještě větší efekt. Úsměvné bylo, že i renomovanému orchestru se můžou přihodit určité rytmické nepřesnosti jednotlivců, čímž se z nich nechtěně stávají sólisté. Nicméně nádherný průrazný zvuk žesťů i dřev v následujícím Pochodu na popraviště už nedal jakýmkoli nepřesnostem šanci. I závěrečný Sabat čarodějnic s citací Dies irae vyzněl velmi přesvědčivě včetně fugata na jeho konci. Celkově byl zážitek z provedení symfonie velkolepý a posluchači jej odměnili dlouhotrvajícím potleskem.

*******

Foto: Filharmonie Plzeň