„Meditativní stránku díla Michele Campanella vyjádřil dokonale.“

„Byli jsme svědky vynikající práce s agogikou, nepřehnaných (takřka neznatelných) rubat, ztišené dynamiky i exponované dramatičnosti.“

„Attacca připojené Il penseroso, rytmicky až svíravě přesné, upoutalo plynulými dynamickými přechody na malé ploše a oblým úhozem.“

Zvykli jsme si, že na festivalu Prague Music Performance, který zahrnuje jak koncerty, tak vzdělávací projekty, potkáváme zajímavé světové interprety v neoposlouchaných programech. V průběhu tří měsíců se na sedmi koncertech, mistrovských kurzech, workshopech či přednáškách představí například Attacca Quartet, Uri Caine, Roscoe Mitchell, kapela Crime & City Solution s Hugo Racem, k slyšení bude i zásadní skladba Karlheinze Stockhausena Aus den Sieben Tagen. Organizátor festivalu klavírista Jan Bartoš pozval na úvodní koncert letošní přehlídky italského klavíristu Michela Campanellu. Ten vystoupil ve čtvrtek 31. března v Sále Martinů na pražské HAMU s lisztovským repertoárem.

Čtyřiasedmdesátiletý Michele Campanella, který do Prahy přijel po třiceti letech, je proslulý svou interpretací díla Franze Liszta. Nejenže jeho skladby hojně uvádí na svých koncertech, ale plánuje i vydat dvanáctidílný komplet CD s dílem tohoto autora. Ostatně nahrávky Liszta ho vedle jiných skladatelů (má na kontě kromě jiného komplety Beethovena, Mozartových klavírních koncertů, Brahmsovy variace a Uherské rapsodie) provázejí během celé profesionální kariéry, získal za ně i řadu ocenění. Italský klavírista spolupracoval s mnoha orchestry a dirigenty předních jmen, například s Claudiem Abbadem, Charlesem Mackerrasem, se Zubinem Mehtou… Je ředitelem neapolského festivalu Maggio della Musica a inklinuje i k jazzu. Se saxofonistou Javierem Girottem vydal dvě alba improvizací na hudbu Ravela, Debussyho a Rachmaninova.

Pro pražský recitál si vybral dvě Lisztova díla: Léta putování (Druhá kniha – Itálie) a Sonátu h moll, S. 178. Mimořádné artikulační kvality, promyšlenost složité textury, zvuková kultivovanost (i když o kvalitě klavíru ještě bude řeč) a v neposlední řadě úchvatné dynamické proměny se dotkly posluchačů od prvních taktů. Hovoří-li se někdy o splynutí interpreta se skladatelem a jeho hudbou, ten večer to platilo vrchovatě.

Léta putování patří do zralého období Lisztovy tvorby. Spojuje v nich mimohudební – literární, výtvarné a filozofické – myšlenky s hudební řečí. Meditativní stránku díla Michele Campanella vyjádřil dokonale. V úvodním Sposalizio (Zaslíbení) upoutal svou mimořádnou škálou dynamiky – od jemných, ale zřetelných pianissim po důrazné forte. Téma, pojaté velebně, leč tlumeně, neomračovalo virtuozitou, ale hloubkou. Vůbec neokázalost je jednou z hlavních charakteristik Campanellovy osobnosti i hry. Attacca připojené Il penseroso, rytmicky až svíravě přesné, upoutalo plynulými dynamickými přechody na malé ploše a oblým úhozem, v dalších částech klavíristovy ruce vyjadřovaly poetické rozpoložení i filozofické zahloubání. Byli jsme svědky vynikající práce s agogikou, nepřehnaných (takřka neznatelných) rubat, ztišené dynamiky i exponované dramatičnosti. Campanellovo umění gradace je kapitola sama o sobě. Suverénní vedení hlasů připomíná vyprávění, udivující zpěvnost tónu i pestře, různorodě rozvíjená témata tomuto vnímání napomáhají. V částech inspirovaných Petrarcovými sonety ohromoval klavírista nejen technikou – rychlými skoky a běhy na klaviatuře, současnou hrou několika hudebních pásem, přehmatáváním levé ruky na horní část klaviatury (někdy nad pravou rukou, jindy pod ní), trylky v rozběhnutých pasážích –, ale i už zmíněnou dynamikou a zabarvením hry. Asi nejmeditativněji a nejhlouběji v Campanellově podání vyzněl Petrarcův sonet č. 123 As dur, v němž se mísila lehkost trylků a běhů po klaviatuře s promyšlenou prací s časem a pauzami. Proslulou část Après une lecture de Dante (Po čtení Danteho) zahrál Campanella grandiózně, s bohatstvím dynamických škál a závěrečná Fantasia Quasi Sonata byla potvrzením strhujícího, do posledního tónu i pauzy promyšleného výkonu s takřka orchestrálním zvukem.

Po přestávce zařazená Sonáta h moll, S. 178 potvrdila dojem z předcházející interpretace. Virtuózní tempo, pevný úhoz, naléhavost opakování tématu, gradace i zlom do lyrické pasáže, to vše v první větě Lento assai – Allegro energico – Grandioso zaujalo, ale překvapivě rušily (podobně jako v předcházejícím cyklu) ostré až nahrublé akordy ve vyšších polohách. Jistě tato zvuková kvalita nebyla záměrem klavíristy, který má pod kontrolou všechny aspekty výstavby skladby. Spíše to lze přičíst nedostatečné přípravě Steinwaye v Sále Martinů. Je s podivem, když koncert spolupořádala katedra klávesových nástrojů HAMU, že škola nezajistila špičkovému interpretovi i náležitě intonovaný klavír. Jen tímto zásahem je možné dosáhnout rovnoměrné barvy a síly tónů v celém rozsahu nástroje. Klavírista, který si jistě byl vědom jistého diskomfortu, se však nenechal vyvést z míry a nádherně měkkým úhozem s úchvatnými ppp v druhé větě Andante sostenuto vyjádřil její krystalickou čistotu. V bouřlivé větě Allegro energico stály za pozornost přesné vedení hlasů a úhozy různých barev. Smíření, které přichází na konci sonáty, zasáhlo celé auditorium.

Michele Campanella, který si posluchače získal svým vstřícným a neokázalým vystupováním, neopakovatelně zahrál jako přídavky skladbu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Fantasii d moll Wolfganga Amadea Mozarta. Při odchodu mě napadlo: Kde ten večer byli studenti uměleckých škol, že si nechali ujít takovou osobnost?

Foto: Marek Bouda