„K interpretaci dvou novodobých premiér z 18. století byl přizván soubor Musica Figuralis s vedoucím Markem Čermákem a kvarteto sólistů, kteří jsou publiku známí ze spolupráce s barokními soubory.“

„Opis žalmu Miserere c moll Josepha Puschmanna byl nalezen ve sbírce augustiniánského kláštera v Brně a nyní byl uveden v novodobé premiéře.“

„Další skladba byla rovněž českou novodobou premiérou. Serenata affettuosa per la Quaresima od Antona Zimmermanna, jehož skladby byly někdy mylně připisovány Haydnovi, což dokladuje jejich kvalitu.“

Na Velikonoce se prý dějí zázraky. Letos určitě, protože po třech létech mohl management Filharmonie Brno konečně spustit realizaci Velikonočního festivalu. Dva ročníky musel festival zrušit, letos konečně v neděli 10. dubna v chrámu svatých Janů „U Minoritů“ prvním koncertem festival zahájil a pomalu nabírá na obrátkách.

Celý festival dostal do vínku téma Tělo/Vtělení/Oslavení. To vše ve spojení se znovuzrozením rezonuje úzce s propojením předešlých dvou neuskutečněných ročníků. Zahajovací koncert dostal název Affettuoso a skutečně se odehrával „s mocným vzruchem duševním“. K interpretaci dvou novodobých premiér z 18. století byl přizván vokálně-instrumentální soubor Musica Figuralis s vedoucím Markem Čermákem a kvarteto sólistů, kteří jsou publiku známí ze spolupráce s barokními soubory.

Zdejší prostor bohatě zdobeného barokního chrámu je proslulý svou akustikou (mimochodem i proto, že sošky andělíčků a ostatní zdobení v prostoru nejsou samoúčelné, ale jsou akustickými nosiči), a proto zde je možné provozovat hudbu niternou, intimní, která si neklade za cíl posluchače ohromovat, ale rozechvívat jeho duši paletou něžných tónů. Právě tenhle záměr měla dramaturgie prvního koncertu, když nabídla jako první novodobou premiéru žalmu Miserere c moll Josepha Puschmanna. Skladatel a kapelník olomoucké katedrály žil v 18. století a jeho skladby se objevují v evropských sbírkách. Opis uvedeného žalmu byl nalezen ve sbírce augustiniánského kláštera v Brně a nyní byl tedy uveden v premiéře. Zajímavá je technika zpracování, kdy se v dialogu střídají části pěveckého čtyřhlasu s doprovodem varhanního basu, kdy zpěváci jsou postaveni do boční kaple, s chorálem v podání druhého pěveckého kvarteta. V intimní zpovědi kajícníků nechybějí působivé postupy ani chromatika, hraná jen na pozitiv, violoncello a kontrabas. Interpretace byla působivá a precizní a oba soubory na sebe v projevu přesně navazovaly.

Další skladba byla rovněž českou novodobou premiérou. Serenata affettuosa per la Quaresima od Antona Zimmermanna, který působil v 18. století jako chrámový varhaník v Hradci Králové a v Bratislavě (Prešpurku). Byl to plodný autor, jehož skladby byly někdy mylně připisovány Josephu Haydnovi, což dokladuje jejich kvalitu. Uvedená Serenata affettuosa se dochovala v Náměšti nad Oslavou. Je pětivětá, se dvěma menuety, druhý obsahuje trio „De Lamentatione“. Je to skladba čistě instrumentální, před oltářem dominovalo velké cembalo, za ním dvoje housle, dvě violy, dva klarinety, fagot, dva lesní rohy a kontrabas, všechno samozřejmě historické nástroje. Překvapily zvukově historické lesní rohy, které zajistily dramatický náboj kulatým a pevným zvukem. Emotivní prvek vnášely do skladby klarinety, které přinesly expresivní výraz a melodickou linku. Škoda, že totéž nedokázaly první housle, kterým chyběla nosnost a ztrácely se ve zvuku orchestru. Efektně vyzněla pátá část Finale, nasazená v rychlém tempu, ve které se střídaly melancholické vstupy, až se postupně skladba dostala do klidného spočinutí.

Třetí, poslední skladbou bylo Salve Regina g moll Hob.XXIIIb klasicistního skladatele Josepha Haydna. Čtyřvětý cyklus má formu malé symfonické kantáty. Smyčcový orchestr je prokládán vstupy varhan. Je to cyklus prosebný, naléhavý a melodický, přednášený kvartetem pěvců. Sopránu se ujala Lenka Cafourková-Ďuricová, která si dala záležet na vroucnosti a sladkosti výrazu, mezzosoprán zpívala Monika Jägerová, jejíž sametový tmavý hlas hladil a konejšil, svůj tenor propůjčil skladbě Matúš Šimko, který zpíval kultivovaně, ale poněkud se ztrácel. Basový part s přirozenou a bezpečnou rezonancí podal Tomáš Šelc. Pěvci byli ve výrazu kultivovaní a v dynamice vyrovnaní a jejich hlasy spolu příjemně ladily. V závěrečné části O clemens vyniklo střídání pěveckých a varhanních částí a závěrečné vyslyšené prosby ve jménu Matky boží.

Koncert byl dramaturgicky velmi zajímavý a posluchačsky vděčný a plně obsazený prostor chrámu vyzařoval klidnou a pozitivní atmosféru, která předznamenala celý festival.

*******

Foto: Petr Francán