„Rozhodli se uspořádat festival a nazvali ho Schubertiáda. Přihlásili se tak k tradici vídeňských koncertů, které pořádali Schubertovi přátelé ve Vídni.“

„Festival pojali organizátoři jako dvoudenní průnik přednášek a master classů završených koncerty. Do akce byly zapojeny všechny jesenické kulturní instituce a prostory v Jeseníku.“

„Po přestávce následovalo překvapení, protože přijely dvě ukrajinské klavíristky. Anhelina Kydora a Kristina Borbat tvoří klavírní duo, které se úspěšně profiluje na mezinárodních soutěžích.“

Během uplynulého víkendu hostil Jeseník Schubertiádu, festival klavírních duí. Jeho součástí byly přednášky, master classes a pochopitelně i koncerty, na nichž se představili jak zkušení klavíristé, tak studenti akademií a konzervatoří a v neposlední řadě žáci základních uměleckých škol.

Franz Schubert a Vlastimil Lejsek – co mají společného? Oba klavíristé, oba hudební skladatelé. Potkávají se imaginárně ve městě Jeseník, přestože Franz Schubert se narodil ve Vídni a Vlastimil Lejsek pochází z Brna. Jesenicko se jim ale oběma stalo osudným. Rodiče Franze Schuberta odtud pocházeli, matka ze Zlatých hor a otec z Vysoké, pak se tito slezští Němci přestěhovali do Vídně. Manželům Vlastimilovi a Věře Lejskovým naopak učarovalo Jesenicko natolik, že se usadili na Rejvízu. A protože se jedná o mezinárodně proslulé klavírní duo, založili v roce 1978 v Jeseníku mezinárodní soutěž v tomto oboru.

I když je soutěž organizována jako bienále, konání 22. ročníku překazila covidová pandemie. Protože je však rok 2022 rokem výročí jak pro Franze Schuberta, který má letos 225 let od narození, tak pro Vlastimila Lejska, který by oslavil letos 95 let, rozhodli se v Městských kulturních zařízeních Jeseník spolu se ZUŠ uspořádat ve dnech 23. až 24. dubna festival a nazvali ho Schubertiáda. Přihlásili se tak k tradici vídeňských koncertů, které pořádali Schubertovi přátelé ve Vídni a které takto nazývali na jeho počest. Jednalo se vesměs o studentská a intelektuální hudební setkání, která byla trnem v oku rakouské policii.

Festival pojali organizátoři jako dvoudenní průnik přednášek a master classů završených koncerty. Do akce byly zapojeny všechny jesenické kulturní instituce a prostory v Jeseníku a byla to velká událost. V sobotu dopolední zahájení v bývalé Kapli Voršilek, kde je akusticky příjemný a půvabný sál, patřilo studentům brněnské konzervatoře, nejprve čtyřruční hra Terezy a Elišky Horákových, půvabných dvojčat, která přednesla Rondo B dur Franze Schuberta a Rondo, Na čekání a Z bouřlivých dob Antonína Dvořáka. Po dívenkách, jejichž největší hřivnou je muzikálnost a schopnost niterního propojení při hře, vystoupili chlapci Jakub Černý a Jakub Smekal, kteří hráli na dva klavíry. Okouzlili bojovností a energií při přednesu skladby Vlastimila Lejska Pan Rachmaninov ve Španělsku ze sbírky Tanečky mistrů.

Následovala přednáška s názvem Franz Schubert – král písní a klavíru, které se ujal laureát první Schubertovy soutěže z roku 1978, klavírista a pedagog na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy PhDr. Vít Gregor, Ph.D. Zajímavé postřehy o podrobnostech ze skladatelova života prokládal ukázkami z jeho tvorby, na kterých poutavě demonstroval vývoj Schubertovy osobnosti.

„Franz Schubert byla sice geniální, ale nešťastná osobnost. Byl malé postavy a neprůbojný, takže v profesi učitele, kterou mu rodiče určili, vydržel jen dva roky, neboť již tehdy trpěl šikanou ze strany žáků. Jako skladatel si stále nevěřil, což se odráží i v jeho harmonických a kompozičních postupech.“ Následné srovnávání, jak téma zpracoval Schubert a jak by k němu přistoupil Beethoven, mimoděk vyzvedlo Schubertův emoční náboj a schopnost ho promítat do hudby. „Schubert měl kolem sebe přátele, kteří mu pomáhali, přesto neměl mnohdy ani na notový papír. Proto mu malovali na papír notové linky přátelé malíři.“ Vyzdvihl skladatelovu touhu se stále vzdělávat, neboť jen dva měsíce před smrtí se přihlásil ke studiu kontrapunktu u Simona Sechtera, přestože ho skvěle ovládal, byl mimo jiné žákem Salieriho.

„Schubert byl nesmírně plodný skladatel, přestože se jeho dílo začalo katalogizovat až dlouho po jeho smrti, odhaduje se, že napsal přes 1500 skladeb. Psal všechny žánry, dokonce opery, které jsou dnes zcela neznámé. Největší hodnota jeho skladeb je v oblasti písňové, kde jsou nejznámější jeho písňové cykly Spanilá mlynářka a Zimní cesta, a v oblasti klavírní. Zemřel v jednatřiceti letech, prý na otravu rtutí, jenže všichni víme, co se tehdy rtutí léčilo. V lásce opravdu neměl štěstí. Repertoár pro klavírní dua je nepřeberný, a i proto má zde v Jeseníku jeho soutěž pro klavírní dua své opodstatnění.“

Odpoledne probíhala na ZUŠ přednáška uměleckého ředitele Schubertovy soutěže Martina Hršela o problematice hry v klavírním duu a následovaly master classy pro účastníky, kterých se sjelo téměř dvacet z České republiky i ze Slovenska.

Večerní koncert v Kapli byl slavnostní, v první části vystoupilo slovenské klavírní duo Ida Černecká a František Pergler, oba vyučující VŠMU v Bratislavě. Jejich podání Schubertových skladeb Allegro moderato C dur a Andante a moll D 968 bylo radostné a pohodové, zato stěžejní dílo, Fantazie f moll op. 103, D 940, znělo naléhavě a závažně a bralo za srdce. Následující výběr devíti skladeb z cyklu francouzského klavíristy a skladatele Jeana Françaixe Patnáct portrétů dětí podle obrazů Augusta Renoira bylo pohodové a milé vykreslení charakterů. Po přestávce následovalo překvapení, protože přijely oproti očekávání dvě ukrajinské klavíristky. Studentky VŠMU Anhelina Kydora (Kyjev) a Kristina Borbat (Lvov) tvoří pod vedením doc. Františka Perglera klavírní duo, které se úspěšně profiluje na mezinárodních soutěžích. Tmavovlasá Anhelina a křehká blond Kristina se na pódiu skvěle doplňují a jejich mohutná energie a emoce, které jsou schopny do klavírní hry vložit, překvapují v kontrastu s něžnou dívčí konstitucí. Na otázku, co se stane s klavírním duem, jestliže se některá z nich, či obě, zamilují, reagovaly shodně se smíchem: „Bude z nás komorní soubor! Musí to být muzikanti, ale nesmí to být klavíristé, čtyři klavíry bychom do obýváku nedaly!“ Zahrály výběr ze Slovenské suity op. 22 pro dva klavíry Jána Cikkera, efektní skladbu Carlose Guastavina Las Niñas de Santa Fe pro dva klavíry a ohromily energií při přednesu Concertina op. 94 pro dva klavíry Dmitrije Šostakoviče. Na závěr nemohla chybět náročná, přesto hudebně svěží skladba Vlastimila Lejska Toccata pro dva klavíry, kterou napsal na paměť svého profesora Františka Schäfera.

V neděli 24. dubna probíhaly master classy už od devíti hodin a vedli je renomovaní klavíristé a pedagogové a současně vybírali účastníky odpoledního koncertu. Vedle už zmíněných slovenských klavíristů Idy Černecké a Františka Perglera to byl rovněž Martin Hršel a dále přijely z Brna klavíristky a pedagožky Ema Jedlička Gogova a Inna Aslamas. Po obědě se ještě všichni sešli v hudebním sále knihovny na besedě s jedinou žijící zakladatelkou Schubertovy soutěže, s paní profesorkou Věrou Lejskovou, jejíž elán a smysl pro humor strhl všechny účastníky. „Byli jsme taková svatá trojice, můj manžel Vlastimil Lejsek, já a tehdejší ředitel ZUŠ Jeseník, hudební historik Alois Složil. Já už opravdu nevím, kdo řekl to první stěžejní slovo ‚soutěž‘. Ale protože jsem jediná ještě žijící, mohu směle tvrdit, že jsem to byla já,“ pronesla s nakažlivým humorem stará dáma, které dosud nezmizel z tváře úsměv ani ji neopustil životní elán. „Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám až dosud pomáhali a kdo skvěle organizačně soutěž i dnešní festival zajistili. A také obyvatelům Jeseníku, kteří jsou na soutěž hrdí. Zejména sochaři Romanu Borečkovi, jehož busta Franze Schuberta zdobí pódium v Kapli a jejíž miniatury můžeme dávat vítězům jako ceny.“ Nezapomněla na nikoho.

Během nedělního odpoledne od 15 hodin defilovaly před nabitým sálem naděje klavírní hry a dojímali zejména ti malí, kteří svá vystoupení brali velmi zodpovědně. Zuzana Buchtová a Alžběta Šmýdová, obě desetileté, ze ZUŠ Střelice a ZUŠ Smetanova Brno přehlídku odstartovaly, následovaly Magdaléna Plucarová a Šárka Misařová, dvanáctileté dívenky ze ZUŠ Jihlava, dále Hana Molvová a Jan Molva, sourozenci 12 a 15 let ze ZUŠ z Jihlavy, Regina Mládková a Štěpánka Langhammerová ze ZUŠ Jaroslava Kvapila a Fratniška Jílka z Brna a Julie Rajsiglová a Marek Peňáz, studenti 19 a 20 let z Konzervatoře Brno.

Slavnostní odpoledne završilo vystoupení ukrajinského dua Angheliny Kydory a Kristiny Borbat a finále zajistilo společné vystoupení na osm rukou studentů konzervatoře v Brně, kterého se s vervou zhostili Tereza a Eliška Horákovy, Jakub Černý a Jakub Smekal. Úprava Slovanského tance op. 46 č. 8 g moll Antonína Dvořáka nadchla publikum, které se rozcházelo s pocitem, že v Jeseníku se stalo něco výjimečného, co vejde do hudebních dějin. Akcí se účastnila i starostka města Jeseník Zdeňka Blišťanová. Ocenila, že festival i soutěž přinášejí do města kulturní život a že díky soutěži město nabývá i mezinárodního věhlasu, a slíbila soutěži podporu i v dalších ročnících. Akce získala i podporu Ministerstva kultury, jehož zástupkyně Alena Kunčíková se nadšeně účastnila všech akcí, které festival nabízel.

Další ročník soutěže se už nyní chystá a všichni účastníci i organizátoři věří, že se uskuteční už v mírovém čase a že přijedou i ti zahraniční účastníci, kterým to současná neklidná situace neumožňuje. A všichni samozřejmě předpokládají, že je opět na soutěži bude povzbuzovat její zakladatelka, paní profesorka Věra Lejsková, které popřáli všichni pevné zdraví.

Foto: archiv soutěže, Wikipedia, archiv Vlastimila Lejska