„Symfonický orchestr železničářů postupně generačně zanikl v roce 1994. Několik hudebníků na dechové nástroje se ale běhu času vzepřelo a založili Komorní dechovou harmonii a hrají dodnes.“

„Jsme hodně flexibilní, jsme vlastně zdvojené dechové kvinteto, ke kterému přidáváme i bicí. Dokážeme hrát i jako trio v různých obsazeních a jsme tedy jako hudební složka dost oblíbení.“

„Své ostruhy si tu brousili dnes už ostřílení profesionálové, jako jsou Jakub Hrůša, Jakub Klecker nebo Robert Kružík. A souborem prošli i mnozí špičkoví instrumentalisté ještě jako studenti.“

Na prvního máje v Hvězdárně Brno výjimečně astronomie ustoupila hudebnímu umění a jako hvězda zde zazářila Komorní dechová harmonie. Soubor pod taktovkou Filipa Urbana zahrál koncert k poctě pětasedmdesátých narozenin svého zakladatele, klarinetisty Zdeňka Mikuláška, profesí astronoma, vysokoškolského pedagoga a popularizátora astronomie.

Amatérské muzicírování si představujeme především v salonech 18., 19. a ještě snad i 20. století, ale s rozvojem elektroniky a médií, které nám až do uší přinášejí reprodukovanou hudbu v kvalitním provedení, už si nedokážeme představit, že někdo hraje jen tak s přáteli pro potěšení.

A přece jsou mezi námi lidé, kterým působí radost, že si sednou s přáteli a zahrají klasickou hudbu, přestože jejich interpretace nedosahuje špičkových parametrů. To, že společně vytvářejí hudební produkci, kterou pak mohou předvést svým přátelům, je naplňuje hrdostí. Ještě v polovině tohoto století byly amatérské hudební soubory běžné. V Brně existoval Symfonický orchestr železničářů, který ale postupně generačně zanikl v roce 1994. Několik hudebníků na dechové nástroje se ale běhu času vzepřelo a založili Komorní dechovou harmonii a hrají dodnes.

„Hrajeme pro naše fanoušky minimálně tři koncerty za rok, ale je jich ve výsledku daleko víc. Jsme hodně flexibilní, jsme vlastně zdvojené dechové kvinteto, ke kterému přidáváme i bicí. Dokážeme hrát i jako trio v různých obsazeních a jsme tedy jako hudební složka dost oblíbení,“ pochvaluje si duše a zakladatel souboru, profesor Zdeněk Mikulášek, který hraje výborně první klarinet. „Hrajeme nejen klasicismus, ale i romantismus a i třeba francouzský impresionismus. Dokonce pro nás píší i současní brněnští skladatelé!“ chlubí se hrdý oslavenec.

A opravdu, prvomájový koncert, který byl původně připravován už loni jako koncert vánoční, přinesl skladbu Ludwiga van Beethovena Allegretto ze Symfonie č. 7 A dur, op. 92, kterou napsal v lázních Teplice. Vtipná a svižná skladba brněnského skladatele Pavla Blatného Prolog a Epilog byla napsána přímo pro tento soubor, ale autor loni zemřel, takže už ji tentokrát neuslyšel. Premiéroval ji v roce 1998 mladý David Mareček. Následovala Pavana fis moll francouzského novoromantika Gabriela Faurého a na závěr zazněla Symfonie č. 101 Hodiny Josepha Haydna, která patří do jeho „londýnských“ symfonií a je častým repertoárovým kusem. Skladby známé a efektní a v uskupení tak malém znělo kupodivu vše docela kompaktně i plasticky, přestože se intonační nepřesnosti samozřejmě objevily, ale byly hned zažehnány.

Před uskupení se postavil mladý dirigent Filip Urban, student magisterského studia JAMU, který byl podporován svým pedagogem Janem Zbavitelem. Spolupráce souboru s mladými dirigenty je už tradiční, své ostruhy si tu brousili dnes už ostřílení profesionálové, jako jsou Jakub Hrůša, Jakub Klecker nebo Robert Kružík, dokonce si zde dirigentské umění vyzkoušel i dnešní ředitel České filharmonie David Mareček. A souborem prošli i mnozí špičkoví instrumentalisté ještě jako studenti, kterým se tato praxe velmi hodila do symfonického či divadelního orchestru.

„Instrumentaci dělám sám společně s kolegou klarinetistou Jaroslavem Strmiskou. Oba jsme matematici a přistupujeme tedy k úpravám stejným způsobem. Hudba má mnoho společného s matematikou, když se do toho člověk ponoří, najde v partituře matematické systémy, které když dodrží, je možné i symfonickou skladbu zkoncentrovat pro uskupení, jako je naše. To není nic nového, vždyť na to přišel už Jean-Jacques Rousseau nebo Pythagoras,“ prozradil Mikulášek. Sám hrál na klarinet už jako gymnazista, ale dal před JAMU přednost studiu na Přírodovědecké fakultě, kde je dnes profesorem v oboru teoretická fyzika a astrofyzika. I když zastával mnoho let funkci ředitele brněnské Hvězdárny, stále se hudbě a souboru Komorní dechová harmonie věnoval. Proto také dodnes na Hvězdárně koncerty provozují a dávají této instituci širší společenský a kulturní rozměr. Takový koncert krásné hudby pod zářícími hvězdami, ten má neopakovatelné kouzlo. Hvězdy a hudba odedávna patří k sobě a domácí muzicírování zde má jedinečnou atmosféru. Koncert na počest oslavence a zakladatele souboru měl velký ohlas a jistě bude mít brzy další pokračování.

Foto: ilustrační – archiv Komorní dechové harmonie