středa, 03 srpen 2022 12:07

Los Temperamentos – Latinská Amerika v Německu a v Praze

Autor:

„Soubor má objevitelské ambice, tak charisma, s nímž výsledky dramaturgického rozhlížení prezentuje.“

„Cembalistka se opakovaně přidávala druhým hlasem ke zpěvu a hlavní vokální sólistka naopak brala do ruky altovou zobcovou flétnu.“

„Jediný zádrhel – sopranistka zpívala hudbu obou kontinentů podobně: s trochu folklorním, laškovně hravým a neodolatelně komunikativním přístupem.“

 

01

 

Předposlední koncert pražských Letních slavností staré hudby vyprodal historický sál Trojského zámku. Soubor Los Temperamentos, usazený v Německu, ale tvořený zčásti hudebníky jihoamerického původu a zčásti příslušníky dalších národností, nezůstal nic dlužen svému názvu a evropskou i latinskoamerickou barokní hudbu rozezněl opravdu poutavě a temperamentně.

Program pondělního koncertu vyrůstal z okruhu repertoáru, kterým se soubor Los Temperamentos, mající domicil v Brémách, zabývá soustavně a jedinečně: z barokní hudby severoněmeckého protestantského okruhu a z hudby související s evropskou kolonizací Jižní Ameriky, zejména s působením jezuitského řádu katolické církve. Respektive z jejich kontrastní, ale nekonfliktní konfrontace, a to ve světské i duchovní rovině. Zvláště druhý okruh nepatří v tuzemských programech k často frekventovaným a nevelké muzikantské formaci nelze upřít jak objevitelské ambice, tak charisma, s nímž výsledky dramaturgického rozhlížení za moře prezentuje. A tak se střídala hudba Bachova, Telemannova a Graupnerova s anonymními ukázkami z kodexů a dalších pramenů z Mexika, Bolívie a Peru, aranžovaných uměleckým vedoucím souboru.

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura08

 

Tím je Néstor Fabián Cortés Garzón, hráč na barokní violoncello, který nicméně při koncertě nepůsobil nijak nápadně. Pozornost se samovolně, celkem přirozeně soustřeďovala především na sopranistku Swantje Tams Freier a z hráčů na kytaristu a loutnistu Huga Miguela de Rodas Sanchez. Na pódiu byly ještě dvě houslistky, flétnista a cembalistka. Zajímavé ovšem bylo, že se cembalistka opakovaně přidávala druhým hlasem ke zpěvu a že hlavní vokální sólistka naopak brala do ruky altovou zobcovou flétnu.

Koncert nesl název Los caminos del agua – Cesty vody. A skutečně, tématem skladeb byl vodní živel a řeky. A přeneseně i to, že šlo o hudbu ze dvou břehů Atlantiku. Hudebně byly rozhodujícím obsahem večera skladby jihoamerické provenience, výrazně zabarvené charakteristickými metrorytmickými prvky, ale samozřejmě i zvukem a výrazem. A právě v něm byl jediný zádrhel interpretace. Sopranistka zpívala hudbu obou kontinentů podobně: s trochu folklorním, laškovně hravým a neodolatelně komunikativním přístupem, to znamená s dikcí vycházející velmi vstříc rytmu slov, ale také s houkavou výslovností, glissandy a najížděním na tóny. U písní z kolonie v pořádku, autentické, u Graupnerovy a Telemannovy chrámové hudby při detailním, „evropsky“ ukotveném poslechu už méně.

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura20

 

Vodní inspirace programu se odrazila i v Bachově chorálu An Wasserflüssen Babylon (žalmový text Při řekách bablonských). Ani Telemannovým instrumentálním suitám – třebaže to byly ty výrazně programní, spojené s vodou, totiž lázeňská „Pyrmonter Kurwoche“ a „Hamburger Ebb´ und Fluth“ – neodňal soubor svůj charakteristický projev, jednoduše popsatelný jako španělský kolorit. Pokud to je snad záměr, pak je potřeba ho přijmout jediným logickým způsobem: jako možnost vhledu do dobové situace, kdy se evropská hudba dostávala za moře.

Program otevřely světské melodie se španělskými texty. Jednak takové, které shromáždil v Paříži na začátku 17. století Gabriel Bataille, jednak z rukopisu z Mexika. Základem zpěvů sdílených mezi Evropou a Amerikou byl andaluský původ, to znamená i sefardský či islámský, prolínající se ovšem současně s tradičními melodiemi z předkolumbovské doby. Rozdíl mezi zpěvem námořníků a příklady misijního baroka, tedy tvorby duchovní, není v tomto repertoáru po hudební stránce příliš velký.

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura37

 

Svorníkem je hudba taneční, patřící ke slavnostem a zachycená především v památce známé jako Codex Martínez Compañón, v rukopisu zaslaném v 18. století peruánským arcibiskupem španělskému králi. Právě z něj zaznělo několik čísel i v druhé polovině večera, včetně závěrečných písní Cachua la Serranita, která je svérázným mariánským chvalozpěvem, a Tonada la Lata, která je naopak pijáckou písní z prostřední námořnictva: „Dej si, dej si, mulatko, to tys popíjela z placatky…

Publikum pražského koncertu, s překlady textů v ruce, bylo v tomto repertoáru svědkem zaníceného a zažitého hudebního výkladu, rytmicky strhujícího, epického, vášnivého, téměř exotického. Ať už šlo o vokální, nebo o ryze instrumentální skladby. Přídavek to korunoval: ve variační skladbě, snad kolumbijského původu, se postupně nad opakovaným basovým motivem vystřídali postupně všichni členové souboru. Znělo to hodně improvizačně a byla to z hlediska interpretace v daném stylovém okruhu mistrovská tečka. Skoro jako když jazzmeni jamují.

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura16

 

*******

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura12

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura21

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura02

 

20220801LSSHLos-caminos1100pxPetr-Chodura33

 

Foto: Petr Chodura

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.