„Čajkovského velkolepé dílo zaznělo v pojetí Riccarda Mutiho oproštěně od všech patetických nánosů jak architektonický klenot.“

„V architektonické klenbě s mnoha tematickými oblouky zářilo Lisztovo dílo zvukovým espritem, ve zpěvnosti melodií i svítivosti tónomalby.“

„Ruský basista Ildar Abdrazakov, který zpíval part Mefistofela, byl pěvecky i v dramatické interpretaci vynikající.“

Vídeňští filharmonikové vystoupili na Salcburském festivalu 15. srpna pod taktovkou Riccarda Mutiho. Koncert otevřeli Symfonií č. 6 „Patetickou“ Petra Iljiče Čajkovského, kterou doplnili Lisztovou symfonickou básní Od kolébky do hrobu a Prologem v nebi z opery Mefistofele Arriga Boita. Pěveckých partů se zhostili Koncertní sdružení sboru Vídeňské státní opery, Salcburský festivalový a divadelní dětský sbor a basista Ildar Abdrazakov.

Program 102. ročníku Salcburských festivalových her, probíhajících od 18. července do 31. srpna, zahrnul do svého plánu koncerty Vídeňských filharmoniků s dirigenty Christianem Thielemannem, Andrisem Nelsonsem, Riccardem Mutim, Danielem Barenboimem a Esou-Pekkou Salonenem. Filharmonické koncerty jsou každoročně pořádány ve Velkém festivalovém domě. V plánu festivalu ve dnech 14. až 22. srpna 2022 byly už dlouhodobě pro Vídeňské filharmoniky stanoveny koncerty s Danielem Barenboimem a Riccardem Mutim.

Oba slavní dirigenti jsou pro hráče velkou motivací i v průběhu zkoušek. Andreas Grossbauer, v letech 2007 až 2014 šéf plesu Vídeňských filharmoniků, od roku 2014 do 2017 pak jejich předseda, se během našeho setkání v Rakousku dokázal upřímně zamyslet nad vlivem dirigentů na vídeňskou tradici a proměnou charakteristického zvuku světoznámého tělesa. „Velké osobnosti vnášejí do orchestrálního dění vždy silné podněty. Při práci je důležitá otevřenost na obou stranách. Zvuk tělesa je závislý na dirigentech, přičemž každý z nich chce u nás ukázat své nejhezčí stránky, proto se snažíme jim umožnit interpretovat díla, která jsou jim blízká,“ upřesnil Grossbauer a se zápalem pokračoval v zamyšlení: „Pro mne je fascinující, když mohu dirigenty pozorovat při spolupráci. Velmi inspirativní jsou přípravy náročného a pestrého programu Novoročních koncertů. Stále vnímám v tělese hluboké zakotvení tradice specifického vídeňského zvuku. Náš zvuk se udržuje u Vídeňských filharmoniků po generace, předáván je výukou mezi pedagogy a studenty i hráči v tělese. Když si poslechneme staré nahrávky a srovnáme je s novějšími, můžeme zpozorovat vývoj a je dobře, že nezníme v současnosti stejně jak před mnoha lety. Usilujeme o zvuk, který považují naši hudebníci společně za správný.“

V den rakouského státního svátku Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. 2022 se konal ve Velkém festivalovém domě tradiční slavnostní koncert. Vídeňští filharmonikové se opět po roce na festivalu setkali ke svátečnímu programu s Riccardem Mutim.

Mimochodem, v letech 2020 a 2021 hráli ve sváteční den Vídeňští filharmonikové velká klasicistní díla Ludwiga van Beethovena, předloni u příležitosti 250. výročí skladatelova narození Symfonii č. 9 d moll, op. 125 a vloni Missu solemnis D dur, op. 123. Obě kompozice nastudoval s obrovským úspěchem Riccardo Muti. Na tehdejší mimořádné zemské výstavě v Nové rezidenci, nazvané „Velké světové divadlo – 100 let Salcburských slavnostních her“ byl Riccardo Muti zařazen mezi nejvytíženější dirigenty festivalové historie.

Riccardo Muti dirigoval poprvé na Salcburském festivalu v roce 1971, pozvání ke koncertu s Vídeňskými filharmoniky přijal tenkrát od Herberta von Karajana ve třiceti letech. Od té doby s orchestrem úzce spolupracuje a v roce 2021 řídil už pošesté proslulý Novoroční koncert ve Zlatém sále Hudební spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni. V současnosti je hudebním ředitelem Chicago Symphony Orchestra a šéfdirigentem italského Orchestra Giovanile Luigi Cherubini. Ve své kariéře zastával post hudebního ředitele Teatro alla Scala v Miláně a obdržel mnoho ocenění. Získal dvě ceny Grammy a třináctkrát byl na nejprestižnější hudební cenu nominován. Za umělecké zásluhy úspěšné spolupráce se světoznámým rakouským orchestrem obdržel Zlatou medaili Otty Nicolaie, zakladatele Vídeňských filharmoniků.

Letos zařadil orchestr s dirigentem na slavnostní festivalový program romantické skladby Petra Iljiče Čajkovského, Franze Liszta a Arriga Boita. Volba kompozic symbolicky korespondovala s rakouským státním svátkem.

Slavnostní koncert otevřela Symfonie č. 6 h moll, op. 74, „Patetická“ Petra Iljiče Čajkovského. Velkolepé dílo, které zejména v podání ruských dirigentů bývá interpretováno s prvky silného emocionálního náboje a patosu, zaznělo v pojetí Riccarda Mutiho oproštěně od všech patetických nánosů jak architektonický klenot.

Kompozici prodchnul Maestro nesmírnou hloubkou interpretace s dominantní krásou barevné, dynamické a tektonické výstavby díla. S obrovským nadhledem skladbě vtiskl odlehčenost. Šíře emocí se přelévala hravě, radostně, místy až tanečně nebo trýznivě s akcentující zpěvností. Fráze dýchaly a mnohovrstevnatost znění přednesu skladby byla ohromující.

Velmi působivě se měnil zvuk tělesa i z pohledu kreativity v síle nasazení a artikulaci frázování. Úžasná byla pestrá škála kontrastní souhry motivů a gradace témat napříč sekcemi zpestřená i nádhernými sóly orchestrálních hráčů. Atmosféru díla komponovaného skladatelem v poslední fázi jeho života vystihl Riccardo Muti s Vídeňskými filharmoniky překrásně.

Když posléze zazněla Symfonická báseň č. 13 „Od kolébky do hrobu“ Franze Liszta, která programově zhudebňuje cyklické fáze lidského života a v závěrečné třetí větě se otevírá dle názvu i životu budoucímu, symbolicky a emocionálně souzněla s předchozím dílem programu a se státním svátkem. V architektonické klenbě s mnoha tematickými oblouky zářilo Lisztovo dílo zvukovým espritem, ve zpěvnosti melodií i svítivosti tónomalby.

Volbou zařadit na závěr „Prologo in cielo“ z opery Mefistofele Arriga Boita se zesílila symbolika vnímání lidského života až do roviny metafyzické. Prolog v nebi ze čtyřaktové opery hrál orchestr znamenitě s krásou exprese. Majestátnost vyznění posílily s pěknými barvami ve hlasových skupinách v širší dynamické škále obě vokální tělesa, Koncertní sdružení sboru Vídeňské státní opery (sbormistr Huw Rhys James) i Salcburský festivalový a divadelní dětský sbor (sbormistr Wolfgang Götz). Ruský basista Ildar Abdrazakov, který zpíval part Mefistofela, byl pěvecky i v dramatické interpretaci vynikající. Koncert ocenili diváci bouřlivými ovacemi vestoje s provoláváním „Bravo, bravo, bravo.“

Foto: SF / Marco Borrelli