„Vyrovnaný ve svém unisonu, s velkým rozpětím dynamickým a vynikající v intonaci za suverénního řízení svého sbormistra přispěl Kühnův smíšený sbor k mohutnému účinku díla.“

„Jako trombonista se představil Tomáš Trnka. Zaujal krásně znělým nosným tónem a neselhávající technikou.“

„Irena Chřibková provedla obtížnou a technicky velmi náročnou skladbu se suverénním nadhledem.“

Na první zářijový večer připadl na Mezinárodním varhanním festivalu u svatého Jakuba koncert Ireny Chřibkové. Varhanice si k sobě přizvala mužskou část Kühnova smíšeného sboru se sbormistrem Jaroslavem Brychem a trombonistu Tomáše Trnku. Společně posluchačům připravili program „Světlo v temnotách“.

V rámci Svatojakubského mezinárodního varhanního festivalu vystupuje každoročně titulární varhanice baziliky a organizátorka celého cyklu Irena Chřibková. Je výraznou osobností české varhanní školy, orientovanou přednostně na dílo Petra Ebena a francouzské skladatele, ale její repertoár je obdivuhodně všestranný a obsahuje díla ze všech stylových období od baroka až po současnost. Do svých festivalových programů ráda zařazuje proti ostatním ryze varhanním pořadům i zajímavé spoluúčinkující v promyšleně volených skladbách – v poslední době například Janáčkův Otčenáš. Letos zvolila dvě skladby velké osobnosti varhanní a duchovní hudby 20. století Petra Ebena, jehož patnácté výročí úmrtí si připomínáme. V programové sestavě velkých stylových kontrastů zazněl Eben–Bach–Eben–Franck.

Skladatelská orientace Petra Ebena a celoživotní směřování k duchovní hudbě je o to obdivuhodnější, že jeho Missa adventus et quadragesimae vznikla v temných dobách největšího náboženského útlaku ateistickým komunistickým režimem na začátku padesátých let minulého století. Skladba používá jednohlasý mužský sbor s barvitým varhanním doprovodem. Protože je určena pro dobu adventní a postní, schází v ní Gloria, naopak je přidáno Offertorium. Byla vytvořena za Ebenových studií na AMU. Vyzařuje z ní hluboké pochopení liturgického textu, nápadité harmonické prostředky jsou využity střízlivě a vzhledem k tomu, že jde o studentskou práci, jedná se o dílo překvapivě zralé. Sborového partu se ujala mužská část Kühnova smíšeného sboru v nastudování sbormistra Jaroslava Brycha. Výkon sboru byl pozoruhodný. Vyrovnaný ve svém unisonu, s velkým rozpětím dynamickým a vynikající v intonaci za suverénního řízení svého sbormistra přispěl k mohutnému účinku díla. Nedílnou součástí byl velmi rytmický varhanní doprovod v rukou Ireny Chřibkové. Znalecky využila bohaté palety rejstříků svatojakubských varhan. Skoro bylo možno litovat, že skladba tak zajímavá a výrazově proměnlivá byla zařazena hned na úvod koncertu.

Další Ebenova skladba vznikla víc než pětatřicet let později na objednávku festivalu v New Prague ve státě Minnesota v USA. Dvě invokace pro trombon a varhany zpracovávají barokní verzi svatováclavského chorálu a využívají především slavnostních zvukových poloh obou nástrojů. Jako trombonista se představil Tomáš Trnka, v současné době sólotrombonista orchestru Gewandhausu v Lipsku, kde také vyučuje na Vysoké škole hudby a tance. Zaujal krásně znělým nosným tónem a neselhávající technikou. Varhanní part byl možná proti pronikavému trombonu někdy až příliš zvukově decentně tlumený a zvlášť v mezihrách mohl více „zabouřit“.

Mezi obě Ebenovy skladby byla vložena Chorální partita na „Sei gegrüsset, Jesu gütig“ Johanna Sebastiana Bacha. Z autorových skladeb této formy se jedná o nejrozsáhlejší a nejzávažnější dílo. Téma a následujících jedenáct variací nevzniklo v jednom období. Několik počátečních manuálových variací bylo patrně napsáno ještě za Bachových gymnaziálních studií v severoněmeckém Lüneburgu. Bach jako varhaník u vévodského dvora ve Výmaru se později ke skladbě vrátil, doplnil a rozšířil ji o řadu dalších variací a zakončil mohutným pětihlasým uvedení chorálu v plenu. Pro interpreta nabízí Partita nepřebernou možnost zvukově barevného odstínění jednotlivých částí a uvážlivou volbu návaznosti temp, aby složitá stavba rozsáhlého díla vyzněla v celé své kráse. Irena Chřibková pojala skladbu hodně v komorním duchu a z velké nabídky rejstříků svatojakubského nástroje vybrala především jemně znějící. Při vynikající akustice kostela byly slyšitelné, ale ne vždy zcela naplnily velkolepý prostor původně gotického chrámu.

U Césara Francka si letos připomínáme dvousetleté výročí narození. Franckův ambiciózní otec chtěl z něj a jeho bratra utvořit duo klavír–housle, ale Césarovo směřování bylo ke kompozici a varhanám. Když se stal varhaníkem v pařížském chrámu svaté Klotyldy, prvním v novogotickém slohu na půdě města, postavil tam nejvýznamnější francouzský varhanář 19. století Aristide Cavaillé-Coll třímanuálové varhany. Inspirován jejich zvukem, napsal Franck mezi léty 1860 a 1862 Šest skladeb pro varhany a podnítil tím vznik francouzského symfonického varhanního slohu. Na něj navázali především Guilmant, Widor a později Vierne, Dupré a další skladatelé. Šest skladeb vrcholí virtuózním Finalem B dur. Skladba je komponována na dvě témata. Energické první exponuje autor úvodem ve dvou pověstně obtížných pedálových sólech. Druhé, kontrastní zpěvné téma vytvořilo k prvnímu náležitý kontrast a kombinací obou je vystupňován mohutný závěr skladby, patrně nejvirtuóznější ze všech skladeb svého autora. Irena Chřibková provedla obtížnou a technicky velmi náročnou skladbu se suverénním nadhledem. Jen intenzitou zvuku poněkud šetřila, hlavně v závěru, kde se obecenstvo velmi dobře navštíveného koncertu nedočkalo očekávaného varhanního plena, při kterém z přívalu zvuku až mrazí. Spíš lyrické vyznění koncertu podtrhl i přídavek – varhanní úprava Debussyho Dívky s vlasy jako len.

Foto: Mezinárodní varhanní festival