„Český filharmonický sbor Brno přijel tentokrát s čistě sborovým programem, a dokonce se soudobou hudbou, naplněnou duchovním rozměrem i obsahem.“

„Provedení řídil celý večer sbormistr Petr Fiala a dařilo se mu přivést sbor k sevřenému a vyváženému přednesu, naplněnému dynamickými efekty a duchovním nábojem.“

„Poslední skladbou, která na tomto koncertě zazněla, byla skladba sbormistra Petra Fialy Křest svaté Ludmily. Jedná se o oratorium na text Zuzany Novákové-Renčové.“

V neděli 4. září se konal už čtvrtý koncert Svatováclavského hudebního festivalu, tentokrát v obci Ludgeřovice. Nádherný kostel s dobrou akustikou i varhanami přivítal Český filharmonický sbor Brno vedený sbormistrem Petrem Fialou a sólisty Richarda Samka a Pavlínu Švestkovou. Dramaturgie duchovního koncertu připravila průřez časem a program vyvrcholil skladbami Leoše Janáčka a Petra Fialy. Publikum v plně obsazeném kostele přijalo koncert s vděčností a nadšením.

Obec Ludgeřovice na okraji Oderských vrchů s přibližně pěti tisíci obyvatel upoutá na první pohled upraveností a půvabem, ale největším překvapením je kostel z červených cihel, který se tyčí nad obcí. Je z roku 1907 a nahradil starší menší barokní kostel, který nestačil pojmout obyvatele z rychle se rozvíjejících okolních přifařených obcí. Ještě lépe působí vnitřní prostor kostela s nádhernými varhanami, které jsou v tak dobrém stavu, že se mohly použít i při tomto koncertě.

Koncert byl zcela vyprodaný a nebyl to program, který by lákal na hvězdy, líbivost či myšlenkovou relaxaci. Český filharmonický sbor Brno přijel tentokrát s čistě sborovým programem, a dokonce se soudobou hudbou, naplněnou duchovním rozměrem i obsahem. Byl to malý průřez duchovní tvorbou skladatelů v čase a ve středoevropském prostoru. Překvapila vyspělost publika, které přijalo náročný program s nadšením.

Nejprve zahájily místní varhany v podání Martina Jakubíčka v čistém a mohutném zvuku, aby uvedly offertorium Laudetur Jesus Christus pro sbor a cappella Bohuslava Matěje Černohorského. Tento minoritský kněz, působící převážně v Římě a později v Padově, je považován za představitele českého vrcholného baroka, který byl v Itálii známý jako „padre Boemo“. Provedení řídil celý večer sbormistr Petr Fiala a dařilo se mu přivést sbor k sevřenému a vyváženému přednesu, naplněnému dynamickými efekty a duchovním nábojem.

Dalším bodem programu byl výběr z duchovních motet Antona Brucknera, shodou okolností v den jeho narozenin, 4. září (1824). Moteta jsou charakterizována krátkým, výstižným textem, který je postupně v hudebním proudu opakován. Byla oddělena krátkým vstupem varhan na kůru, který určoval sboru tóninu. Dále už většinou zpíval sbor a cappella. Nejprve zazněl Afferentur regi WAB 1, výňatek ze žalmu 45 o triumfálním průvodu před králem Šalamounem, ve kterém je vedena i krásná dívka spolu se svými družkami. Radostnou hudbu moteta provádí čtyřhlasý sbor s lehkým podkresem varhan. Následovalo Ave Maria WAB 5, a to ve druhé skladatelově verzi pro sedmihlasý sbor a cappella. Nástup ženského sboru v pianissimu a následný nástup mužského sboru rovněž v pianissimu navodily niternou atmosféru, která se postupně rozvinula až do vrcholu ve fortissimu, vyvedeného decrescendem do piana, aby se dynamicky rozvinulo závěrečné Amen.

Locus iste WAB 23 bylo napsáno pro vysvěcení Votivní kaple nové katedrály v Linci. Zahájily pevné a hutné basy, následované lehkými tenory a něžným ženským sborem. Dynamické vlny dílo oživovaly a dávaly mu napětí, až ho dovedly do ztracena. Tota pulchra es WAB 46 je latinská antifona byla napsána pro účely výročí biskupského svěcení. Je zahájena tenorovým sólem, kterého se zhostil příjemným, čistým a zvučným hlasem člen sboru Tomáš Chloupek. Sólo se střídá se sborovými částmi, jde o dialog, ke kterému se přidávaly i varhany. Z niterného piana sbor přešel do fortissima, aby byla skladba v závěru ukončena plnými hlubokými basy v pianissimu. Dalším motetem bylo Christus factus est, WAB 11, které provedl sbor s dynamickými vlnami a s echy, s efektním vrcholem, vyvedeným do ztracena ke konci. Posledním motetem bylo Os justi, WAB 30 na text z výňatku z 37. žalmu. Fuga, ve které se prolínaly jednotlivé hlasy, ze kterých tentokrát vynikaly niterným pianissimem soprány, aby v závěru zaznělo chlapské Alleluia. Přednesením motet sbor prokázal svoji výjimečnou erudici, která ho řadí kvalitou mezi světovou špičku.

Jako dramaturgický, nikoli však tematický protipól zazněla ve druhé polovině koncertu hudba soudobých skladatelů. Henryk Górecki, polský skladatel z nedalekých Katovic, který zemřel v roce 2010, je považován za zakladatele nové polské školy. Dílo Totus tuus napsal u příležitosti třetí návštěvy papeže Jana Pavla II. v Polsku na text básně současné polské spisovatelky Marie Boguslawské. Dílo je pro sbor a cappella, vyzařuje pohodu a klid, vyniká bohatostí a barevností harmonie, dynamickými efekty, měkkostí a niterností pianissim při opakování jména Marie a je postupně uzavíráno slábnoucím brumendem do ztracena.

Další skladbou byl Otče náš brněnského skladatele Leoše Janáčka. Kantátu složil Janáček na téma výstavy obrazů polského malíře Józefa Krzesze a podařilo se mu vytvořit sevřené, úderné a silně působící dílo. Kantáta je pro smíšený sbor, varhany, harfu a tenor a je rozdělena podle jednotlivých veršů do samostatných částí. První věta patří sboru, který uvádí kantátu (Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé). Nastupuje tenorové sólo (Ó, přijď nám království tvé), které podal s žesťovým témbrem a vyrovnaným příjemným tenorem Richard Samek, stejně jako následující verš (A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům), ve kterém dokázal zvroucnit hlas až do měkkého piana. Sbor uzavřel pevným fortissimem (Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého) až do závěrečného crescenda, končícího Amen.

Poslední avizovanou skladbou byla kompozice sbormistra Petra Fialy Křest svaté Ludmily. Jedná se o oratorium na text Zuzany Novákové-Renčové, které sugestivně líčí radostné pocity mladé kněžny, pro kterou je křest jak silným duchovním zážitkem, tak prostředkem nabytí ochrany prostřednictvím božské síly i získání lásky nastávajícího manžela. Sugestivní text je určen pro recitátora, kterým byl člen sboru Vítězslav Šlahař a dal do něho jak údernost, tak duchovní prožitek. Pocity Ludmily, v té době mladé dívky, svěřil skladatel sopránu, v tomto případě ho zpívala rovněž členka sboru, Pavlína Švestková. Překvapila volně znějícím, jásavým a kulatě zbarveným sopránem, který dobře korespondoval s flétnou, do kterého dokázala dát vroucnost a pravdivost výrazu. Doplňovaly ji na flétnu krásným tónem Martina Venc Matušínská a na harfu Dominika Svozilová. Skladba vrcholila sborovými vstupy z počátečního pianissima do závěrečného úderného fortissima do oslavy křesťanského nadšení.

Pro Český filharmonický sbor Brno to byl koncert, ve kterém měli zpěváci příležitost předvést veškeré finesy svého pěveckého umění. Přinesli tak posluchačům pocit nadšení a uspokojení z poslechu krásné hudby, což publikum dalo najevo nadšeným ohlasem, kterým si vytleskalo ještě přídavek v podobě Mozartova Ave verum corpus.

Foto: SHF, Fb obce Ludgeřovice