KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Spektakulární Katta – osobnost s neuvěřitelným nábojem, která svítí jasným a čistým plamenem english

„Na varhanních koncertech se obvykle nekřičí a nejásá, ale Katta zjevně dokáže bořit anachronické konvence.“

„Katta věří své intuici, jednotlivé části své meditace spojila do úchvatného univerzálního celku, který gradoval až do poslední chvíle.“

„Tato dáma rozhodně patří na mezinárodní pódia a její koncerty jsou jednoznačným audiovizuálním zážitkem.“

Katta je v českých luzích a hájích poměrně ojedinělým příkladem varhanice, která interpretačně nežije pouze z minulosti. Koncert v opavském kostele svatého Václava rodačku z nedalekého Havířova představil nejen jako znamenitou hráčku, ale také jako pozoruhodnou skladatelku a zpěvačku. Díla Johanna Sebastiana Bacha, Philipa Glasse a vlastní kompozice Katty naznačily, že Svatováclavský hudební festival je chvályhodně otevřen i osobnostem, které hudební historii nenásilně protínají současným pohledem na svět.

Chci mít svobodu a možnost dostat se tam, kde varhany běžně zaznít nemohou,“ vysvětluje Katta, co jí přivedlo k myšlence sestavení vlastního mobilního nástroje. Snadno přenosné čili mobilní varhany Kattě postavila česká firma Shan Eduarda Tomana a tento blankytně bílý nástroj upoutal pohled hned při vstupu do kostela svatého Václava. Vypadá andělsky, ale současně vzbuzuje očekávání svými četnými klaviaturami a noblesními tvary. Propojení s ozvučovací technikou, vokální mikrofon a dva notebooky naznačily, že zde nepůjde o běžný varhanní recitál.

Katta přišla na pódium v černých střevících a zvlněné, barevně žíhané sukni. Nejenom v hudbě jsou důležité funkce jednotlivých barev. K nástroji ovšem usedla bosonohá, jak dobře vědí všichni, kteří ji neslyšeli naživo poprvé. Nejdřív zazněla Toccata a fuga d moll, BWV 565. Všeobecně známou skladbu Johanna Sebastiana Bacha Katta zahrála přesvědčivě. S vlastním pohledem na článkování hudebních frází a agogiku. Se zajímavě kombinovanými varhanními rejstříky.

Čtvrtý tanec pro varhany amerického minimalisty Philipa Glasse ukázal, že i v této oblasti je Katta jako ryba ve vodě. Její prsty elegantně a třpytivě otiskovaly do kostelního prostoru akordické rozklady, které rotovaly v ustálených sekvencích. S jistotou, vířivou brilancí, ale i vášnivým zaujetím, které této slavnostní kompozici svědčí.

Potom se rozezněly zvony. Krásné, pestrobarevné hlasy kostelních zvonů a lidé, kteří nejsou z Opavy, zvedali s údivem hlavy do kostelních výšin, odkud ten zvuk přichází. Samozřejmě to už byla součást další kompozice, konceptuální skladby Vox Organi, kterou napsala Katta. Její podstatou je volná kombinace prvků liturgické mše, ovšem sesbíraných z různých konfesí. Katta navíc proložila jednotlivá vokální čísla Kyrie, Stabat Mater Dolorosa, In ParadisumAgněče Bóžij instrumentálními meditacemi.

Výsledný dojem byl magický. Vox Organi Katty není typicky náboženská hudba. Je to progresivní názor, osobitá syntéza hudebních stylů počínaje neoklasickými prvky přes artrockové názvuky à la Pink Floyd až po zvukovou instalaci a prostorovou kompozici. Katta věří své intuici, jednotlivé části své meditace spojila do úchvatného univerzálního celku, který gradoval až do poslední chvíle.

Její hlas není z těch, které by na první dojem zaujaly dokonalým ztvárněním a rafinovanými technickými prostředky, ale vůbec to nevadilo. Je tady, protože přináší naléhavé emoce. Docela obnažený, syrový a drsný v altových hloubkách, ve výškách ovšem čím dál tím víc sametový a průrazný. Vox Organi na mne velice zapůsobila, rozhodně jde o jednu z nejzajímavějších kompozic současnosti, která je posluchačsky přístupná, a přitom využívá i poměrně rafinované rytmické a harmonicko-melodické postupy. Její největší síla spočívá ve spektakulární hudební barevnosti a obrovském citu pro témbrové kombinace.

Na varhanních koncertech se obvykle nekřičí a nejásá, ale Katta zjevně dokáže bořit anachronické konvence. Její recitál byl publikem přijat s nadšením, nechyběly ovace vestoje, během kterých se sympatická hudebnice vyznala z magického pouta k rodnému kraji. Po skvěle zahrané Bachově Toccatě d moll, BWV 538 následoval ještě přídavek v podobě lidové písně Lásko, Bože, lásko. A byl jedním slovem nádherný! Protestovat proti rozkošatělé dramaturgii by mohl snad jen hnidopich, který nenaslouchá hudbě, ale svým osobním ambicím.

Katta je posedlá zvukem a dokáže člověka vzít do mystických sfér, kde je člověku dobře. Nebojí se radovat se ze zázraku hudby, nestydí se o to podělit a vnímá svou roli jako poslání. Škoda, že je u nás tak málo varhaníků, kteří by tento jedinečný nástroj otevřeli podobné multižánrové dimenzi. Katta rozhodně patří na mezinárodní pódia a její koncerty jsou jednoznačným audiovizuálním zážitkem.

Foto: SHF /  I. Korč

Milan Bátor

Milan Bátor

Hudební publicista, pedagog, kytarista

Rodák z Opavy, pochází z umělecké rodiny, bratr David je básník, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým básnířkám. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde završil studia doktorským titulem v oboru Hudební teorie a pedagogika. Dlouhá léta působí jako hudební pedagog, na kytaru a etnické strunné nástroje hrál v kapelách Pearl Jam Revival, Nekuř toho tygra, Nisos, aj. Jako korepetitor a kytarista získal v ústředních kolech soutěží řadu diplomů za vynikající umělecký doprovod. Rád píše a přemýšlí o hudbě a interpretaci, spolupracuje s Českým rozhlasem a tištěnými časopisy a internetovými portály. Na hudbě miluje svobodu, mnohotvárnost a dar spojovat. 
 



Příspěvky od Milan Bátor



Více z této rubriky