KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Koncert Elīny Garanči vrcholem Svatováclavského hudebního festivalu english

„Koncertní mistr Jakub Černohorský dal do hry sladké chvějivé piano a niterný přednes, který bral za srdce, a orchestr filharmonie mu vytvářel něžnou oporu.“

„Efektní zarzuela Ruperta Chapího s pasážemi lehkých trylků, při kterých se diva procházela po kostele mezi lavicemi, a s výškou jako z polnice na závěr, která přiváděla publikum do extáze.“

„Garanča byla skutečnou hvězdou večera, který byl špičkovým koncertem festivalu. Na takový zážitek se nezapomíná po celý život.“

Vrcholnou akcí Svatováclavského hudebního festivalu bylo vystoupení světové mezzosopranistky Elīny Garanči a dirigenta Karla Marka Chichona, který řídil Janáčkovu filharmonii Ostrava. Operní gala se konalo v pondělí 19. září a bylo doplněno orchestrálními skladbami. Sólistka přednesla árie ze světových oper, ve kterých prokázala skutečné pěvecké mistrovství. Koncert v Evangelickém Kristově kostele v Ostravě byl zcela vyprodaný a publikum odměnilo umělce nadšenými ovacemi.

Elīna Garanča pochází z lotyšské Rigy a je mezzosopranistkou, které se od jejího debutu na Salcburském festivalu v roce 2003 podařilo dobýt všechny nejvýznamnější světové operní scény a získat za své nahrávky ty nejprestižnější ceny. Vládne objemným hlasovým fondem s velkým rozsahem a vynikající technikou. Její sametově zbarvený hlas má lehkost, jas i průraznost a Garanča jím dokáže vyjádřit všechny emoční záchvěvy. Je to inteligentní a vysoce muzikální pěvkyně s vnitřní sebekázní a charismatem, se kterým si podmaňuje obecenstvo na všech světových scénách. To, že se managementu festivalu spolu s Janáčkovou filharmonií podařilo tuto hvězdu získat pro účinkování, je téměř zázrak. Navíc to bylo její jediné vystoupení v České republice a přijela se do Ostravy představit s novým Operním galakoncertem.

Celý večer dirigoval Karel Mark Chichon, který je zpěvaččiným manželem. Je nositelem Řádu britského impéria, který mu udělila královna Alžběta II. v roce 2012. Diriguje ve všech světových operních divadlech, včetně Metropolitní opery, a spolupracuje s mnohými významnými symfonickými orchestry. Janáčkovu filharmonii Ostrava inspiroval k výsostnému výkonu a podařilo se mu dát orchestru exkluzivní zvuk a esprit. Vybičoval orchestr k maximálním výkonům jak po stránce virtuozity, tak ve výrazu a dokázal, že společně se sólistkou vytvořili niterné propojení.

Zahájení koncertu patřilo orchestru. Předehra k opeře Luisa Millerová od Giuseppe Verdiho otevřela publiku dveře do světa opery. Orchestr v Evangelickém Kristově kostele zněl plasticky a mohutně, zvuk se nesl nezkreslený a nástroje zněly přirozeně, propojené širokým volumenem. Plně obsazený symfonický orchestr se pochopitelně před oltář nevešel, a proto musely být umístěny na jedné straně tympány a všechny bicí a na druhé vyčnívaly kontrabasy s harfou. I přes tu velkou vzdálenost zněl orchestr kompaktně.

Operní diva sklidila dlouhé ovace už při příchodu. Zlaté šaty působily noblesně a elegantně, účes měla přirozený až dívčí. Zahájila árií Santuzzy „Voi lo sapete, o mamma“ z opery Pietra Mascagniho Sedlák kavalír a zpívala ji plným hlasem tak přirozeně, jako by to byla nenáročná píseň. Následovala orchestrální skladba z opery Thaïs od Julese Masseneta, známá jako Meditace, plná kouzla a sladké něhy, kterou na housle přednesl se smyslem pro kontrasty primárius Janáčkovy filharmonie Jakub Černohorský. Dal do hry sladké chvějivé piano a niterný přednes, který bral za srdce, a orchestr filharmonie mu vytvářel něžnou oporu.

Jako protiváha následovalo oratorium Faustovo prokletí, op. 24 Hectora Berlioze, árie D´amour l´ardente flamme. Byla to příležitost pro sólový anglický roh, který korespondoval s kovovou barvou hlasu zpěvačky, který se linul v krásném legatu. Do jiné dimenze dostal publikum Menuet a Farandole ze suity Arlézanka č. 2 Georgese Bizeta. Mělo to odpich a postupné accelerando bylo divoké a nespoutané. Francesco Cilea a jeho Adriana Lecouvreur má v opeře postavu intrikánky, kněžny de Bouillon, jejíž árii přednesla sólistka s krásnými hloubkami a s vnitřním napětím.

Oproti programu přišla desetiminutová přestávka, po které orchestr zahájil ruskou část koncertu předehrou k opeře Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky. V tempu, jaké nasadil dirigent, to jistě ještě nikdo v České republice nehrál, možná by se i autor divil. Hudebníci hráli s maximálním nasazením a hudba jiskřila a burácela, lehounká piana zářila. Poté nastoupila sólistka v ohnivě oranžových rozevlátých šatech a následovala hudba Petra Iljiče Čajkovského. Nejprve árie z jeho Panny Orleánské, s krásným hornovým sólem, následovala árie Johanky z Arku Již nastal čas, plná odhodlání, pevným hlasem a se zářivou výškou. Valčík z baletu Labutí jezero sice působil v kostele poněkud nepatřičně, ale neztratil lehkost a půvab.

V závěrečné části koncertu zněla hudba španělská, která umělkyni velmi sluší. Zahájila píseň Lela od Rosenda Mata Hermidy, melodická a pohodová, následovalo orchestrální Preludium ze zarzuely El bateo Federica Chuecy, kterému dal dirigent odpich a hudební styl vídeňských operet. Následnou píseň Musica proibita Stanislaa Gastaldona aranžoval pro orchestr dirigent. Vášnivá a dramatická melodie v podání pěvkyně zněla uhrančivě, a to jak ve vypjatých výškách, tak v hlubokých polohách. Francesco Paolo Tosti byl italský skladatel, nicméně jeho písně jsou rovněž vášnivé a melodické. Non tʼamo più je spíše pomalejší chanson, Marechiare má charakter tarantelly s italskými melodickými finesami a efektními výškami (zaznělo rovněž v aranži dirigenta). Nadšený potlesk vestoje neutichal a logicky následovaly přídavky. Nejprve efektní zarzuela Ruperta Chapího s názvem Carceleras, s pasážemi lehkých trylků, při kterých se diva procházela po kostele mezi lavicemi, a s výškou jako z polnice na závěr, která přiváděla publikum do extáze. A na úplný závěr to byla Habanera z opery Georgese Bizeta Carmen, která pěvkyni před téměř deseti léty katapultovala mezi hvězdné umělkyně.

Operní gala není typickou formou koncertu, který by se měl hrát v kostele, ale v Evangelickém Kristově kostele je ideální akustika a také je dost velký na to, aby pojal všechny nadšené obdivovatele fenomenální pěvkyně. Program, který byl provedený v Ostravě, je zcela nový, před evropským turné zazněl v Ostravě jako premiéra. Byl to koncert snů, krásná a oduševnělá pěvkyně s barevným, objemným a zářivým mezzosopránem, s obdivuhodnou muzikalitou a schopností vyjádřit ve svém přednesu výraz, s dravostí vulkánu i se schopností něžného piana, to je skutečný unikát. Podpořená manželem dirigentem, se kterým byla napojená i bez potřeby jakkoli komunikovat během přednesu a který dokázal vybičovat orchestr Janáčkovy filharmonie k vrcholovým výkonům, byla skutečnou hvězdou večera, který byl špičkovým koncertem festivalu. Na takový zážitek se nezapomíná po celý život.

*******

Foto: SHF / I. Korč

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky