„Už dlouho svatojakubské varhany nezněly tak zajímavě a barevně jako v tomto Scherzu.“

„Na závěr koncertu zazněla netrpělivě očekávaná improvizace. Tématem byla barokní verze Chorálu Svatý Václave.“

„Celý koncert měl vynikající atmosféru a pozorné a vnímavé posluchače, kteří Cassanovu výkonu bouřlivě aplaudovali.“

Na závěrečném koncertě Mezinárodního varhanního festivalu u svatého Jakuba vystoupil francouzský varhaník David Cassan, laureát mnoha mezinárodních varhanních soutěží. V Praze nehrál poprvé a jeho závratné technické dispozice a velké umění rejstříkování přivedly na koncert četné obecenstvo.

Francouz David Cassan je jedním z nejvýraznějších varhaníků mladší generace. Do této pozice ho katapultovalo vítězství v deseti mezinárodních soutěžích, mezi nimi v Chartres, St Albans a Haarlemu. Vystudoval na konzervatoři v Caen a na Vysoké hudební škole v Paříži a Lyonu. Koncertuje po celém světě a vyučuje na konzervatoři v Nancy. Zvlášť je oceňováno jeho fenomenální umění improvizace. Je vynikajícím reprezentantem francouzské varhanní školy. Ovládá nástroj technikou, která nemá hranice, a dokonalým smyslem pro zvukové barvy, tak typickým pro varhaníky z této oblasti. Na festivalu u svatého Jakuba nevystoupil poprvé, a doufejme ani naposled, s promyšleně vystavěným programem na základě kontrastu převážně francouzských autorů, korunovaným závěrečnou improvizací.

Zahájil Chorálem E dur Césara Francka, jedním ze Tří chorálů, posledních a vrcholných skladeb, dokončených skladatelem těsně před smrtí. Spíš lyrické a mohutně gradující dílo v Cassanově pojetí se v úvodu těžce prodíralo mnoha zastaveními a zámlkami k plynulejšímu pohybu. Nenápadně směřovalo k závěrečnému hymnickému závěru, který potvrdil skladatelovo velké umění hudební stavby, ale zároveň i interpretovu schopnost vystihnout při vší romantické výrazovosti obrovský vnitřní náboj díla.

Scherzo Maurice Duruflého je skladbou čtyřiadvacetiletého autora. Střídá v rychlém sledu meditativní polohy s laškovnými scherzovými ve zcela impresionistickém duchu především v harmonii. Cassan si s dílkem zkušeně pohrával v tempech, a především se zvukem. Už dlouho svatojakubské varhany nezněly tak zajímavě a barevně jako v tomto Scherzu.

Do vážnějších poloh koncert převedl Final z cyklu Evocation Marcela Duprého z roku 1941. Skladba je plná překvapujících rozeklaných rytmů. Vyzařuje z ní tíživá válečná atmosféra, na kterou je poněkud neústrojně nasazen durový závěr.

Andantino g moll Césara Francka z padesátých let 19. století bylo ukázkou jeho hledání vlastního stylu. Střízlivý „přiznávkový“ doprovod, vybavený nenápaditou harmonií, podporoval melodii, která ještě vůbec neprozrazovala pozdější skladatelovu výrazovou osobitost. Zařazení po vrcholném Chorálu E dur nebylo příliš vhodné a bylo programovým krokem zpět.

Pierre Pincemaille je autorem varhanní úpravy baletu Igora Stravinského Pták Ohnivák. Jeho tři vybrané části provedl David Cassan na obrovské virtuózní úrovni. Četná tremola a opakované tóny v ďábelském tempu prokázaly, že vládne i brilantní klavírní technikou. Úprava byla stylizačně velice vynalézavá, ale ve srovnání se Stravinského brilantní orchestrací přece jen zvukově chudší. Stále se nabízí otázka, proč takové varhanní verze vznikají, když originál většinou jen ilustrují a plnohodnotně nenahradí.

Na závěr koncertu zazněla netrpělivě očekávaná improvizace. Tématem byla barokní verze Chorálu Svatý Václave. Interpret se v souladu s charakterem nápěvu harmonicky „krotil“, zpracovával ho po úvodní harmonizaci střídavě v manuálu a pedálu, připojil krátké fugato a vystupňoval do efektní citace v plenu celého nástroje. Celý koncert měl vynikající atmosféru a pozorné a vnímavé posluchače, kteří Cassanovu výkonu bouřlivě aplaudovali.

Rád bych vyzdvihl ještě obětavou přípravu a perfektní naladění velkého a komplikovaného svatojakubského nástroje, který už několikátý rok udržuje Václav Vála. Pro hladký průběh festivalu i dalších akcí je jeho nenápadná a skrytá práce víc než důležitá a žádá si nejvyšší ocenění.

Foto: Zdeněk Chrapek