„Oliemans zaujal svou decentností a přitom srozumitelností, vynikající deklamací německého textu písní, velmi barevným hlasem a celkově přirozeným projevem.“

„Výsledek vzájemné spolupráce, která vznikla pouze na generální zkoušce, byl naprosto přesvědčivý.“

„Precizní nastudování Iwasakiho bavilo jak hráče orchestru, tak posluchače zcela zaplněného Velkého sálu Měšťanské besedy.“

„Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce.“ „Interpretovat hudbu není složité, chce to jen stisknout správnou klávesu ve správný čas.“ Tyto citáty zazněly z úst náměstkyně pro kulturu primátora města Plzně Elišky Bartákové a ředitelky filharmonie Lenky Kavalové v úvodu zahajovacího koncertu nové sezóny Plzeňské filharmonie. Orchestr otevřel sezónu pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho.

Čtvrteční koncert nebyl ale zdaleka prvním koncertem orchestru po dovolené. Orchestr Plzeňská filharmonie účinkoval už na Litoměřických svátcích hudby, multižánrovém plzeňském festivalu Živá ulice v celém galavečeru na náměstí Republiky nebo na festivalu Dvořákova Praha. Orchestr už také zahájil 14. září svou novou Chrámovou koncertní řadu v nově opravené Velké synagoze v Plzni a jako pořádající instituce koncertů Kruhu přátel hudby načal i tento cyklus klavírním recitálem Marka Kozáka.

Přes všechna přání zdárné sezóny začala ta letošní v Plzni několika kuriózními situacemi. Během klavírního recitálu praskla na koncertním nástroji struna, během generální zkoušky na zahajovací koncert se prvnímu flétnistovi pokazila flétna a sólista večera nemohl přiletět na zkoušku s orchestrem z důvodu zrušeného letu.

Navzdory těmto skutečnostem podala Plzeňská filharmonie na zahajovacím koncertě úctyhodný výkon. Velmi zajímavá dramaturgie večera přivedla v první polovině večera před orchestr barytonistu, který od prvních taktů výběru z cyklu Chlapcův kouzelný roh Gustava Mahlera nadchl publikum. Thomas Oliemans totiž nepoužil techniky podbízení se publiku přehnaným patosem nebo afektem svého hlasu, ale jeho projev zaujal svou decentností, a přitom srozumitelností, vynikající deklamací německého textu písní, velmi barevným hlasem a celkově přirozeným projevem využívajícím spíše nižších dynamických poloh. Se zpěvákem, kterého letos publikum slyšelo mimo jiné v operních domech v Berlíně, Madridu nebo v koncertním sále Concertgebouw v Amsterodamu výborně spolupracoval šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki. Plzeňská filharmonie byla sólovému hlasu oporou, zvukově ho nepřekrývala a výsledek vzájemné spolupráce, která vznikla pouze na generální zkoušce, byl naprosto přesvědčivý. V orchestru se díky bohaté autorově instrumentaci objevil anglický roh, basový klarinet, kontrafagot, harfa, tam tamy… Houslové sólo přednesla svítivým tónem Hana Hložková. Jediné minus jsem viděl v absenci tištěných textů českého překladu písní, který by přes sólistovu dokonalou výslovnost německého textu posluchači přeci jen obsah písní přiblížil ještě lépe.

Ve druhé polovině večera zaznělo významné dílo symfonické literatury 20. století, Koncert pro orchestr Bély Bartóka. K bohaté instrumentaci Mahlera přibyla ještě pikola, basový trombon, tuba, nebo druhá harfa. Pro každý orchestr je nastudování tohoto díla výzvou. Díky četným názvukům folkloru, střídání metra taktů, použití polyfonní práce a jiným pro Bartóka charakteristickým kompozičním prostředkům vyznívá dílo jako celek velmi zajímavě. Ve druhé části se vynikajícím způsobem postupně představily dvojice hráčů – nejprve fagoty, hoboje, klarinety, flétny, trubky i lesní rohy. Hráči jednotně frázovali a byli dokonale sehraní. Rovněž bezproblémově vyšel další vývoj, kdy se intervaly dvojic staly disonantní. Precizní nastudování Iwasakiho bavilo jak hráče orchestru, tak posluchače zcela zaplněného Velkého sálu Měšťanské besedy. Dirigent se rozhodl použít autorovu alternativní, efektnější verzi závěru díla.

*******

Foto: Filharmonie Plzeň