„Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr podle Erbenovy balady, kterou složil Antonín Dvořák, to je dílo, které spolehlivě okouzlí a dojme.“

„Filharmonie Hradec Králové se zhostila svého úkolu se ctí. Vedená dirigentem Tomášem Braunerem zněla v chrámovém prostředí hutně a kompaktně.“

„Výrazným spoluhráčem orchestru byl Český filharmonický sbor Brno, který má v kantátě úlohu vypravěče a který dokázal vygradovat účinnost díla na maximum.“

Závěr Svatováclavského hudebního festivalu se konal na svátek svatého Václava, 28. září v Katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Vystoupila Filharmonie Hradec Králové, Český filharmonický sbor Brno a sólisté Pavla Vykopalová, Richard Samek a Svatopluk Sem, za řízení dirigenta Tomáše Braunera. Obecenstvo projevilo nadšení a odměnilo účinkující dlouhotrvajícím potleskem.

Svatováclavský hudební festival lákal celé září na koncertní zážitky v kostelích. A nebyly to zážitky ledajaké. Luxusní program a kvalitní výkony se odehrávaly v lokalitách, které udivovaly krásou i umístěním. Doma byl festival v Ostravě, kde se rovněž nacházejí kostely, ve kterých je koncert krásné hudby zážitkem. A tím byl i poslední koncert, který se konal na výročí svatého Václava, 28. září, v Katedrále Božského Spasitele.

Ve výběru programu se dramaturgie festivalu nemohla mýlit. Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr podle balady Karla Jaromíra Erbena, kterou složil Antonín Dvořák, to je dílo, které spolehlivě okouzlí a dojme. A ještě je-li provedeno umělci, kteří jsou stálicemi na uměleckém nebi, není možné, aby se nejednalo o výjimečný večer.

K realizaci byla oslovena Filharmonie Hradec Králové s dirigentem Tomášem Braunerem a spolu s nimi vystoupil Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, který je rezidenčním sborem festivalu. Sólisty byli renomovaní pěvci, sopranistka Pavla Vykopalová, tenorista Richard Samek a barytonista Svatopluk Sem. V katedrále je dobrá akustika, a tedy všichni návštěvníci měli zajištěno, že poslech bude kvalitní.

Dvořákova hudba je jímavá a zpěvná, orchestr je plastický a instrumentálně barevný, nechybí zvukomalebné efekty ani vroucí zbožnost, kterou oplývá především postava dívky, která prosí Pannu Marii o navrácení milého. To, že se odvážila prosit o zvrácení osudu, je považováno za hřích a dívka má platit příliš krutě. Přesto je její zbožnost vyslyšena a dívka je zachráněna. Dvořák nešetří ani jímavými piany, ani silnými hudebními efekty, zvukomalebným líčením bouře a větru a efekty vzbuzujícími hrůzu. Tady je silná role orchestru, ale především je to úkolem sboru, aby vylíčil duševní hnutí všech tří postav.

Filharmonie Hradec Králové se zhostila svého úkolu se ctí. Vedená dirigentem Tomášem Braunerem zněla v chrámovém prostředí hutně a kompaktně a i přes občasné intonační nepřesnosti v dechové sekci byl její výkon barevný a dramatický. Tomáš Brauner dal dílu vypjatou emocionalitu a napětí, které zvyšovalo účinek nejen dramatických celků, ale i částí v něžném pianu. Výrazným spoluhráčem orchestru byl Český filharmonický sbor Brno, který má v kantátě úlohu vypravěče a který dokázal vygradovat účinnost díla na maximum. Hutné basy a úderní tenoři se proplétaly s něžnými a svítivými soprány a barevnými alty a společně vytvářeli kompaktní a vyrovnanou zvukovou plochu, která se v dynamických vlnách vznášela prostorem. Osmnáct zpěvních čísel kantáty uváděl právě sbor, něžný a měkký ve výrazu a klidný a jásavý v líčení prvního obrazu.

Postavu dívky, která se modlí u obrázku Bohorodičky za návrat milého z ciziny, ztvárnila sopranistka Pavla Vykopalová. Její svěží a sladký témbr se nesl prostorem a jasné výšky zvonily. V melodických a dojemných pasážích ji podporovaly sólovými vstupy flétna, hoboj, klarinet i lesní roh. Partnerem jí byl tenorista Richard Samek. Dal postavě Umrlce žesťově zabarvený témbr hlasu a dokázal vykouzlit působivá piana („Má milá, nic se nebojíš?“) i podmanivé výšky. Dvojici doplňuje postava Vypravěče, barytonisty, který spojuje dramatické části děje. Partu se ujal Svatopluk Sem, který mu dal průraznost i dramatičnost.

Hutná a dramatická plocha kantáty se přerušuje v pianu a po malém odsazení („Křížek jí vzal a zahodil a byli skokem třicet mil“) pokračuje nástupem orchestru a sboru líčením budovy kostela. Zde se charakter kantáty poněkud změnil a pokračuje dialogem dívky a umrlce. Barytonista vstupuje líčením umrlčí komory, do které se dívka ukryla a dál je to o dialogu sboru a barytonu. Plocha hudby pomalu narůstá až do vroucí modlitby sopránu, kdy se dívka obrací k Panně Marii s uznáním své chyby. Dramatický proud hudby se mění ve sladkou a čistou modlitbu sopránu a závěr kantáty patří sboru, který spolu s orchestrem graduje dílo do dramatického fortissima.

Těžko si představit emotivnější a důstojnější závěr Svatováclavského festivalu než kantátu Antonína Dvořáka, naplněnou vroucí zbožností a kvalitně provedenou profesionálními umělci, kteří dali do provedení nejen své technické schopnosti, ale především srdce a emocionální náboj. Obecenstvo pochopilo a přijalo provedení díla nadšeně a vděčně, potlesk vestoje byl poděkováním nejen umělcům, ale i pořadatelům festivalu, kteří letos připravili svým návštěvníkům kvalitní a zajímavá díla v provedení světově proslulých umělců i souborů. Tak zase za rok, ať se další Svatováclavský festival opět povede!

Foto: SHF/ I. Korč