„Pro majestátní program nedal Ensemble Inégal dohromady okázale monstrózní kapelu a sbor.“

„Sbor věděl, o čem zpívá, radosti zde bylo dosti a její zvěst zde byla krásně slyšet.“

„Jistota, že Bůh je dobrý a nemá nic proti radosti svých oveček, byla v díle všudypřítomná.“

Už několik let po sobě festival Lípa Musica, který je rozkročený na různých místech severních Čech, navštěvuje také blízké saské příhraničí. Kromě jiných destinací také evangelicko-luteránský kostel ve Waltersdorfu. V pondělí večer tam přijel s programem Händelových Chandoských žalmů Ensemble Inégal.

Výběr z díla oslavujícího Boha, ale svým názvem také Händelova mecenáše vévodu z Chandosu, načal žalm O Sing Unto the Lord a New Song. Oslavný a děkovný charakter díla, který byl patrný už z předehry, velmi konvenoval večeru, který byl pro české diváky v kostele možná jenom obyčejným, všedním a pošmourným úterým, zato německé publikum mělo za sebou posvícenský víkend, u stropu kostela dosud visel dožínkový věnec, a především na tento den spadal svátek sjednocení tehdejšího východního a západního Německa v roce 1990. Najednou bylo pro náležitou hudební oslavu důvodů více než dost.

Pro majestátní program nedal Ensemble Inégal dohromady okázale monstrózní kapelu a sbor. Včetně vedoucího Adama Viktory hrálo všehovšudy osmero muzikantů a sbor čítal včetně sólistů šest členů. I v tomto počtu se však odehrála skvostná muzika a zvuk souboru byl překvapivě silný a plný. Ne zcela lehkou pozici měl tenorista Jakub Kubín, který během večera zaskakoval za onemocnělého Tobiase Hungera. Jím brzy po úvodu večera provedená árie The Waves of the Sea Rage Horribly vyžadovala temperamentní a velmi silový hlasový přístup. Intonačně působil Jakub Kubín velmi dobře, ve výrazu ze sebe dostal, co v dané chvíli mohl. Ladněji jeho zpěv působil hned v následujícím duetu O Worship the Lord, který zazpíval společně se sopranistkou Gabrielou Eibenovou.

Méně radostný a více pokorný byl opět už v předehře následující žalm Have Mercy upon Me, o God. Tato předehra zněla velmi dobře, byla z ní cítit závažnost, kterou posluchač u duchovních skladeb požaduje. V provedení Ensemblu Inégal byla znát velká erudovanost, zkušenost a cílevědomost. Soubor a jeho vedoucí vědí přesně, co ze sebe potřebují dostat. Adam Viktora při řízení tohoto soukolí dociluje silného dojmu bez známek pachtění se za výsledkem. Prostřední z uvedených žalmů skutečně působil velmi dobře a upomínal na to, že je Händel poprávu řazen mezi největší „anglické“ komponisty a jeho žalmy pro vévodu z Chandosu patří mezi vrcholy anglikánské duchovní hudební tvorby.

Tak jako v prvním uvedené žalmu, byla největší pěvecká zodpovědnost uvalena na hostujícího a zaskakujícího Jakuba Kubína. Zde si byl jistější sám sebou a disponoval lépe probarveným výrazem než v začátku koncertu. I v druhém, převážně zpytujícím žalmu však přišel čas i na určitou exaltovanost a radost, zejména tehdy, když celý sbor (tedy šest zpěváků!) provedl velmi silně a intenzivně Thou Shalt Make Me Hear of Joy and Gladness. Sbor věděl, o čem zpívá, radosti tu bylo dosti a její zvěst zde byla krásně slyšet. Naproti tomu velmi krásně a jemně zněla následující prosba o očištění v provedení sopranistky Lenky Cafourkové, to bylo možná nejkrásnější sólo večera. Večera, který měl jasnou koncepci a velmi přirozený a dobře plynoucí spád. Adam Viktora, který takřka nehne brvou, se na své spoluhráče a hudební svěřence po provedení druhého žalmu krátce pousmál, a věru měl proč.

Do finále večer dospěl třetím žalmem O Be Joyful in the Lord. Jeho poselstvím byla radost z Boží přítomnosti. Byl to velmi pěkný a pozitivně myšlený, napsaný i provedený kus. My, vycházející z kontinentální evropské katolické barokní tradice, nejsme až tak uvyklí těmto veselým formám. Potřebujeme nebo čekáme od baroka závažnost, autoritativní témbr vyžadující pokoru, sklonění se před božským dramatem. Anglikánský hudební servis jako by se Boha méně bál, jako by o duši věřícího usiloval s menším vypětím, už proto byly ústřední formou díla nekomplikované a radostné sbory jako Serve the Lord with Gladness. Jistota, že Bůh je dobrý a nemá nic proti radosti svých oveček, byla v díle všudypřítomná. Händel toto duchovní sdělení velmi dobře pochopil a stejně tak interpreti jeho díla ve Waltersdorfu. Ensemble Inégal byl zdravě energický, do provedení se položil, ale netlačil na něj. Do hudebního a myšlenkového formátu díla se dobře integroval, a to i zaskakující Jakub Kubín. Velmi hezky to bylo cítit například v triu For the Lord Is Gracious provedeném se sopranistkou a basem. Závěrečné sbory dovedly večer do velmi povedeného finále.

*******

Foto: Martin Špelda