„Od té doby jde Nombulelo od vítězství v jedné mezinárodní soutěži k druhé.“

„Níže položené písně lépe odpovídaly hlasovému fondu pěvkyně, a tak zmizely ostré tóny, soprán se zakulatil, vyniklo frázování.“

„Po přestávce ovšem následoval přímo gejzír belcanta.“

Spolek přátel hudebních talentů představuje každý rok v koncertním cyklu Talenty světové opery vítěze velkých mezinárodních soutěží. Díky tomuto cyklu máme možnost poznat umělce, jejichž kariéra sice teprve začíná, ale kteří už mají jisté mezinárodní renomé. V letošním roce to je obzvlášť zajímavá umělkyně. Vždyť kdy se nám podaří slyšet belcanto z úst pěvkyně z Jihoafrické republiky... V Praze vystoupila 9. října Nombulelo Yende. 

Yende – to jméno je většině melomanů známé. Pretty Yende je dnes už skutečná mezinárodní star, která se uvedla v Metropolitní opeře tím, že za týden – někteří tvrdí, že dokonce za jedinou noc – nastudovala na záskok postavu Adély v Rossiniho Hraběti Orym. V roce 2010 vyhrála Concours international de Belcanto Vincenzo Bellini ve francouzském Vendôme… O osm let později se jméno Yende opět objevilo mezi soutěžícími. Do Francie přijela mladší sestra Pretty, Nombulelo. A vyhrála. Navíc získala i cenu publika. Od té doby jde Nombulelo od vítězství v jedné mezinárodní soutěži k druhé. Nadšená z jejího projevu bývá nejen porota, ale i publikum, a tak Nombulelo ze soutěží odchází ověnčená cenami.

Zpěv studovala pouze na Univerzitě Kapské Město (UCT). Po maturitě sice nastoupila studium lékařství, ale nakonec, i pod vlivem starší sestry, přestoupila na studium zpěvu. Její profesorkou byla Virginia Davis, hlasovým koučem John Davis, mentorem na Operním studiu UCT Jeremy Silver. Na rozdíl od svých vrstevníků, kteří obrážejí různé mistrovské kurzy, Nombulelo poctivě studuje postgraduál stále na své alma mater. Od loňské sezóny se stala členkou operního studia Opery Frankfurt, kde dostane příležitost vystoupit v Čajkovského operách Eugen Oněgin a Čarodějka a v Humperdinckově opeře Jeníček a Mařenka i v Elektře Richarda Strausse.

Návštěvníci jejího recitálu ve velkém sále Novoměstské radnice se těšili na řadu árií italského belcanta. Večer ovšem začal árií Alžběty Dich, teuer Halle z druhého dějství opery Richarda Wagnera Tannhäuser. Soprán Nombulelo Yende si s árií poradil celkem dobře, bohužel ve vyšších polohách dobrý projev narušily ostřejší tóny.

Pak přišlo dramaturgické překvapení. Tři písně z cyklu Acht Gedichte Richarda Strausse. Strauss psal tyto písně ve věku jedenadvaceti let na verše Hermanna von Gilm z jeho sbírky lyrických básní Sofiiny písně. Písně jsou psány pro tenor, Strauss je věnoval bavorskému dvornímu pěvci Heinrichu Voglovi. Celý cyklus se dnes hraje zřídka, stále se ale na programu objevuje úvodní píseň Zueignung (Přisvojení) a závěrečná píseň Allerseelen (Dušičky). Nombulelo k nim přidala ještě prostřední Die Nacht (Noc). Níže položené písně lépe odpovídaly hlasovému fondu pěvkyně, a tak zmizely ostré tóny, soprán se zakulatil, vyniklo frázování. Nombulelo Yende ukázala, že se nemusí bát eventuálně ani dramatického sopránu.

Lyrický soprán nabídla Nombulelo v árii Mimi Donde lieta usci z třetího dějství opery Giacoma Pucciniho Bohéma. Bohužel opět byly slyšet, byť méně než ve Wagnerovi, ostré vyšší tóny. První půli zakončila árie Wally Ebben! Ne andrò fontána z prvního dějství opery La Wally Alfreda Catalaniho. Je to opera u nás takřka neznámá, v Praze jsme ji viděli díky festivalu Opera 2013, kdy ji přijelo představit Národní divadlo moravskoslezské. Catalani patří do okruhu veristických skladatelů, a přestože za svůj velmi krátký život (zemřel v devětatřiceti letech na tuberkulózu) napsal šest oper, přežila horkotěžko pouze jediná – právě La Wally, a to ještě většinou pouze na italských jevištích. Koncertně žije jen árie, kterou si vybrala Nombulelo. Tentokrát jí árie pěvecky sedla. Skvěle frázovala, dobře intonovala, tytam byly ostré tóny. Jen potvrzení, že s dramatickým oborem nemá problémy.

Po přestávce ovšem následoval přímo gejzír belcanta. Škoda, že oproti ohlášenému programu nakonec nezazněla skladba Bachianas Brasileiras č. 5, nádherná kantiléna, od nejvýznamnějšího brazilského skladatele 20. století Heitora Villa-Lobose.

Jedna z mnoha prvních cen, které Nombulelo Yende získala, byla i cena v Mezinárodní pěvecké soutěži Stanisława Moniuszka ve Varšavě. A poněvadž pěvkyni při koncertu skvěle doprovázel jako klavírista Mariusz Kłubczuk, Nombulelo se mu odvděčila árií Halky ze čtvrtého dějství stejnojmenné opery Stanisława Moniuszka Ha! Dítě nám umírá, umírá hlady. A opět perfektně. Pokud takhle zpívala ve Varšavě – to nešlo nevyhrát.

Na vrchol večera jsme nemuseli dlouho čekat. Árie z Ciléovy opery Adriana Lecouvrer a dvě árie z oper Vincenza Belliniho, jedna lepší než druhá. Nombelelo Yenda má Belliniho samozřejmě skvěle přečteného z dob, kdy se připravovala na soutěž ve Vendôme, je ale vidět, že na áriích pracovala i po soutěži. Pěvkyně dokázala zvukově absolutně strhnout. Dynamicky propracované do naprostých detailů, „italský“ timbr, emočně uchvacující. Ať už to byla árie Giulietty Eccomi in lieta vesta … Oh! Quante volte ti chiedo z prvního dějství opery Kapuleti a Montekové, nebo slavná Casta Diva z prvního dějství opery Norma, to přímo uchvátilo publikum. Bylo až dojemné vidět ty starší pány i dámy, jak v nadšení vyskakují ze židlí a křičí jak za svých studentských let – Brava.

Poděkování nadšenému publiku přišlo s přídavkem. Árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém. A poněvadž publikum si stále žádalo další přídavek, přišel na řadu opět Puccini a jeho jednoaktová opera Gianni Schicchi a samozřejmě slavná árie Lauretty O mio babbino caro.

Pak už klavíristovi došly noty, takže večer zakončila Nombulelo Yende a cappella jihoafrickou lidovou písní kmene Zulu Mntanami Ukuphi. Nombulelo Yende má smůlu – stále bude ta mladší sestra Pretty Yende. Vypadá to ale, že ji čeká stejně oslnivá kariéra.

Foto: Petr Dyrc