„Liškova mimořádnost spočívala právě v tom, že dokázal neomylně vycítit náladu a vnitřní rytmus filmového záznamu.“

„Večer byl oživen promítáním ukázek, které demonstrovaly důležitost Liškovy hudby pro celkové vyznění filmu.“

„Jen nemnoha lidem se podaří dosáhnout naprostého vrcholu ve své profesi. Zdeněk Liška to nesporně dokázal.“

Zaplněný sál českolipského kina Crystal si v pátek 14. října připomněl mimořádného tvůrce, hudebního skladatele Zdeňka Lišku, od jehož narození letos uplynulo už celé století. Komponovaný pořad vytvořený na objednávku festivalu Lípa Musica připravil klavírista a skladatel Petr Malásek a ke vzpomínání si přizval dirigenta Maria Klemense a filmového producenta a zvukaře Michala Pekárka, neboť jak známo „tres faciunt collegium“.

Posluchači pak mohli během večera nahlédnout nejen do tvůrčí dílny Zdeňka Lišky, ale i pod pokličku toho, jak se tvoří zvuková stopa filmu. Na té se dnes podílí množství technologií a tvůrců nejen hudby, ale i takzvaného sound designu. Jak vyplynulo z živé diskuse výše zmíněných odborníků na filmovou hudbu, spočívala Liškova mimořádnost právě v tom, že dokázal neomylně vycítit náladu a vnitřní rytmus filmového záznamu a zkomponovat hudbu, která k němu padla „jako ulitá“, vytvořila patřičnou atmosféru a zároveň suplovala i dnešní prostředky sound designu.

Řeč pochopitelně nebyla jen o Liškovi. Vyprávění často přirozeně sklouzlo „k historkám z natáčení“, ke vzpomínkám na režiséry i na osobní zkušenosti všech tří ostřílených matadorů české filmové hudby s živým procesem nahrávání, které už z podstaty věci vždy vzniká v časovém presu, neboť hudba se nahrává až na finální sestřih, který vždy má skluz, zatímco termín premiéry se nemění… Posluchači mohli nahlédnout do světa nahrávacích studií, který zůstává běžně skryt, a porovnat dnešní tvorbu usnadněnou možností digitálního střihu, přesné časové koordinace a nahrávání do mnoha separátních stop, které se výsledně smíchají v počítači, s dobou, v níž tvořil Zdeněk Liška. Tehdy, jak vzpomínal Mario Klemens, bylo vše v rukou dirigenta, nahrávalo se komplet přímo na promítaný obraz, bez časových kódů, kliku a sluchátek, partitura musela být perfektně připravena.

Večer byl oživen promítáním ukázek, které demonstrovaly důležitost Liškovy hudby pro celkové vyznění filmu. Ze stovek filmů, ke kterým Liška napsal hudbu, vybral Petr Malásek nejprve tři ukázky z Vynálezu zkázy, na kterých mimo jiné demonstroval suplování ruchů ve filmu hudbou a připomněl komplexní tvůrčí vklad skladatele do struktury filmu – režisér Karel Zeman prý přistoupil na Liškův návrh, aby se některé pasáže filmu celkově zrychlily! Už v tomto raném díle si Zdeněk Liška vybudoval pozici tvůrce, jehož režiséři respektují jako komplexního spoluautora díla.

Následovalo několik ukázek ze slavného Vláčilova filmu Markéta Lazarová, na němž se dá výborně ukázat svébytná a novátorská práce s hlasem, ať už sólovým, či ve sboru, která je pro Liškovu tvorbu velice typická. Ukázky ze Spalovače mrtvol Juraje Herze zase upozornily na geniální užívání kontrastních nálad hudby k obrazu – viz omamná sladkost opulentního Liškova valčíku k hororovým scénám z krematoria.

Jako demonstraci významu, který hudba pro celkové vyznění filmových záběrů má, připravil Petr Malásek několik verzí úvodní sekvence seriálu 30 případů majora Zemana. Nejprve promítnul jen obraz znělky bez zvuku a poté stejný obraz podložil různou hudbou Zdeňka Lišky, což v sále vzbudilo opravdové veselí. Takováto hříčka každému názorně ukázala, jaký význam filmová hudba má a jak obrovskou imaginací musí skladatel filmové hudby disponovat.

Celý večer pak zakončila připomínka skladby, která se z Liškova díla dosti vymyká: hudby komponované k oslavám 2500 let perské monarchie, projekt se jmenoval Heritage of Ages – Dědictví věků. V letech 1971 až 1978 tak vznikla suita z kompozic, které Liška skládal pro Persii, pro šáha Rézu Pahlavího a císařovnu Farah. Je to zřejmě jediná dochovaná Liškova autonomní hudba, neboť jinak platilo to, co skladatel sám o sobě říkal: „Píšu jen pod obrázky!“

Jen nemnoha lidem se podaří dosáhnout naprostého vrcholu ve své profesi. Zdeněk Liška to nesporně dokázal. Jak připomněly vzpomínky na Leonarda Bernsteina či Herberta von Karajana, šlo o tvůrce navzdory železné oponě mezinárodně respektovaného. Za Liškovým úspěchem stojí kromě nesporného talentu i obrovská píle, vždyť celkový počet Liškových filmových kompozic se blíží těžko uvěřitelným pěti stům! A fascinující je nejen jeho mimořádná škála výrazových a stylistických prostředků, ale i to, že každý film opatřil jinou, zcela svébytnou hudbou, která je srostlá s obrazem a spoluutváří celek uměleckého díla. Je dobře, že si tohoto mimořádného umělce díky festivalu Lípa Musica připomínáme.

Foto: Martin Špelda