„Česká filharmonie hrála díla Manuela de Fally pod taktovkou Juanja Meny akademicky, vřele a s charakterem lehčí estrády.“

„Clara Mouritz zazářila na koncertě v provedení třech songů, který byl výběrem z Pěti černošských písní Xaviera Montsalvatgeho.“

„Ve Dvořákově síni Rudolfina podal Pablo Sáinz-Villegas oslnivý virtuózní výkon.“

Česká filharmonie zahájila nový rok slavnostním koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. Ve srovnání s Vídeňskými filharmoniky, jejichž Novoroční koncert patří k nejvýznamnějším společenským světovým hudebním událostem a jeho programovou doménou jsou vždy skladby slavného rodu generace Straussů, vedení našeho prvního tělesa letos nabídlo posluchačům výhradně španělskou hudbu, uvedenou bez bližší souvislosti s českou kulturou. Dramaturgicky i interpretačně byl ovšem program velkou výzvou nejen pro orchestrální hráče, ale i pro přizvané hostující umělce ze Španělska, kteří v Praze s naším prvním tělesem debutovali.

Po dohodě s vedením České filharmonie se rozhodl renomovaný španělský dirigent Juanjo Mena nabídnout posluchačům díla z historie svých krajanů a ve svém výběru upřednostnil skladby Manuela de Fally, Joaquína Rodriga, Joaquína Turiny a Xaviera Montsalvatgeho. K programu přizval ze své rodné vlasti i významnou mezzosopranistku Claru Mouriz a proslulého kytaristu Pabla Sáinze-Villegase.

Odpolední i večerní koncert České filharmonie se stejnou koncepcí a repertoárovou nabídkou moderoval ve Dvořákově síni Rudolfina Jiří Vejvoda, který posluchače provázel už dopoledním Novoročním koncertem Vídeňských filharmoniků ze studia na Kavčích horách. Přenos do mnoha zemí světa vysílala Česká televize v přímém přenosu. Večerní koncert našeho prvního orchestru mohli diváci rovněž sledovat na svých obrazovkách.

Hudbu z prostředí Pyrenejského ostrova, největší země jižní Evropy, reprezentoval 1. ledna 2023 v úvodu slavnostního programu České filharmonie skladatel Manuel de Falla, z jehož tvorby zazněla Mezihra a tanec z opery La vida breve / Krátký život a posléze ze stejného díla árie Salud „Kdo se směje, žije, kdo pláče, zahyne,“ kterou přednesla mezzosopranistka Clara Mouritz.

Andaluský komponista a klavírista Manuel de Falla patřil společně s Isaacem Albénizem, Franciscem Tárregou a Enrique Granadosem k nejvýznamnějším španělským hudebníkům první poloviny 20. století. Stal se nejslavnějším skladatelem své země a jeho díla baletní, operní, orchestrální i komorní jsou uváděna po celém světě. Česká filharmonie hrála zatím jeho tvorbu na téměř třiceti koncertech.

Od skladatele zařadil dirigent na závěr v hudebním dramaturgickém oblouku ještě dvě suity, které Manuel de Falla vytvořil ze svého baletu El sombrero de tres picos / Třírohý klobouk. Interpretaci díla, zpestřila opět svým výkonem pěvkyně Clara Mouritz, která nezpívala na pódiu před orchestrem, ale nad tělesem před varhanami na hlavní empoře.

Slavný komponista vetkal do řady svých děl melodiku i rytmy španělské lidové hudby, přičemž ovlivněn byl zejména andaluským flamencem. Nejen v opeře Krátký život, ale i ve Suitě č. 1 a Suitě č. 2 z baletu Třírohý klobouk velmi invenčně pracoval s charakteristickými hudebními prvky španělských lidových tanců.

Česká filharmonie hrála díla Manuela de Fally pod taktovkou Juanja Meny akademicky, vřele a s charakterem lehčí estrády. Díla interpretoval dirigent s tlumenou vášní, více plošně a v místech, kdy musel stahovat prudčeji dynamiku z orchestrálního do komornějšího znění, byl vnitřní puls rytmů poněkud zběsilý. Česká filharmonie nemá příliš zkušeností s častým hraním oper, koncertní verze operních děl hraje výjimečně. V emocionálním prožitku operní či baletní hudby Manuella de Fally inklinoval orchestr k akademismu, nejen v provedení hudby tanečního charakteru, ale i v orchestrálních sólech. Zejména v zakončení frází dirigent na odpoledním koncertě nechal orchestr znít až estrádně. Rozšířená rytmická sekce občas byla forzírovaná. Škoda, že v baletní hudbě byl málo slyšet klavír, hráč seděl z pohledu od hlediště až před levými vstupními dveřmi na pódium. Mimochodem velmi pěkné je album Noches en los jardines de Espaňa (Teldec) s nahrávkami děl Manuela de Fally s Plácidem Domingem, Jennifer Larmore a Danielem Barenboimem, na kterém zní i výběr z baletu Třírohý klobouk.

Mezzosopranistka Clara Mouriz ve Dvořákově síni Rudolfina procítila hudbu více v baletní hudbě než operní, árii Salud zpívala z not a emotivně spíše tíhla k projevu se zastřeným a bolestnějším výrazem než k radostnému vyjádření určitých situací v libretu Carlose Fernándeze-Shawa. Pěvkyně měla pěkné barevné nižší polohy, ve vyšší poloze oslnila jen výjimečně. Clara Mouritz zazářila na koncertě v provedení třech songů, který byl výběrem z Pěti černošských písní Xaviera Montsalvatgeho. Významný katalánský skladatel 20. století kompozici ozvláštnil vlivem lidové kubánské hudby.

V akademickém duchu byla provedena Českou filharmonií i skladba Hýření z Fantastických tanců, op. 22 Joaquína Turina. Skladatel tvořící převážně ve 20. století v díle představil v zajímavé orchestrální struktuře tanec farruca z Andalusie, který je jednou z variant flamenca. Turinova a Montsalvatgeho díla zařadila Česká filharmonie poprvé na Novoročním koncertě do svého pestrého a širokého repertoáru.

Přesně po sedmi letech se vrátila Česká filharmonie k nastudování slavného Aranjuezského koncertu pro kytaru a orchestr Joaquína Rodriga. Na Nový rok 2016 hrála skladbu pod taktovkou Jakuba Hrůši, sólového partu se tehdy zhostil černohorský kytarista Miloš Karadaglić. Tentokrát přizvalo vedení našeho prvního tělesa světoznámého sólistu.

Pablo Sáinz-Villegas je v mezinárodním kontextu považován za velvyslance španělské kultury. Po svém mimořádně úspěšném debutu s Newyorskou filharmonií, se stal jedním z nejžádanějších kytaristů. Vystoupil na nejslavnějších pódiích, například v newyorské Carnegie Hall, Čajkovského koncertní síni v Moskvě, v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni či v pekingském Národním centru múzických umění. V listopadu a prosinci loňského roku zasedl v porotě „Virtuoso show“ vysílané i v ČT. Kytarista má exkluzivní smlouvu u Sony Classical. Nedávno vydal své sólové album The Soul of Spanish Guitar / Duše španělské kytary.

Ve Dvořákově síni Rudolfina podal Pablo Sáinz-Villegas oslnivý virtuózní výkon. Brilantní ve smyslu spojení s působivým emotivním vyzněním byl zejména ve druhé větě Adagio, kde s krásou tónomalby nechal rozehrát pestrou barevnou paletu svého nástroje. Česká filharmonie doprovázela sólistu velmi citlivě, jemnost znění přirozeně akcentovala orchestrace bez sekce bicích nástrojů s dúrazem na klasické obsazení smyčcových nástrojů v souladu s dvojím zastoupením v harfách, trubkách a lesních rozích. Sekce první skupiny houslí s koncertním mistrem Janem Fišerem hrála ve všech skladbách programu v souzvuku krásně kompaktně.

Dirigent s hráči popřáli posluchačům „Šťastný nový rok.“ Česká filharmonie připravila koncert ve spolupráci s festivalem Prague Sounds.

Ve srovnání s Českou filharmonií, která zatím nezveřejnila jméno dirigenta, který nastuduje s orchestrem slavnostní program koncertu v nadcházejícím Novém roce, vedení Vídeňských filharmoniků včera oficiálně oznámilo, že Novoroční koncert 2024 bude řídit německý Maestro Christian Thielemann. Proslulý dirigent se zhostí slavnostního programu ve Zlatém sále Společnosti přátel hudby ve Vídni ve své kariéře podruhé a tentokrát po pěti letech. Stane se tak v jubilejním roce u příležitosti stého výročí narození Antona Brucknera. Filharmonici s dirigentem plánují dokončit k vydání album nahrávek všech skladatelových symfonií, což bude vůbec poprvé v historii světoznámého rakouského orchestru.

*******

Foto: Petra Hajská