„Od prvních tónů zazněla hudba plná optimismu v průzračné interpretaci orchestru.“

„Baborákova hra je suverénní, plná odstínů, nadchne jeho nosný legato tón, srozumitelná artikulace i v šestnáctinových pasážích.“

„Sekerova hra je nesmírně kultivovaná a plná noblesy.“

Další abonentní koncert Západočeského symfonického orchestru nesl název Mozart gala. Šéfdirigent orchestru popřál posluchačům hned v úvodu koncertu, ať si Mozartovu narozeninovou party užijí. Přestože Mozart neslaví žádné kulaté výročí narození ani úmrtí, nápad uspořádat mozartovský program, kde jsou vedle jeho osvědčených děl zařazeny i dvě rané symfonie, se setkal s úspěchem.

Úvodem zazněla Symfonie č. 17 G dur, K. 129. Svěží rané dílo, které Wolfgang Amadeus Mozart napsal jako šestnáctiletý v Salzburku. Dílo je určeno pro malé obsazení. Pouze pro smyčce, lesní rohy a hoboje. Již od prvních tónů zazněla hudba plná optimismu v průzračné interpretaci orchestru. Šéfdirigent Radek Baborák dodržoval autorem předepsané repetice. Bylo potěšením poslouchat skupinu vrchních smyčců a jejich lesklý zvuk. Velmi zaujalo opakování hlavního tématu ve druhé repetici 2. věty Andante v působivém pianissimu. V poslední části Allegro použil Mozart stejnou hlavu tématu, jakési vyzvání k lovu, jako ve své poslední Sonátě pro klavír D dur, K. 576 z r. 1789. V této části také vyniklo precizně artikulované místo kontrapunktického dialogu mezi skupinou prvních a druhých houslí.

Jako druhé dílo večera uvedl Baborák Koncert pro lesní roh č. 4 Es dur, K. 495 z r. 1786. Zároveň přednesl skvělým způsobem sólový part. Baborák byl mezi lety 2003 až 2010 sólohornistou Berlínské filharmonie. Jeho hra je suverénní, plná odstínů, nadchne jeho nosný legato tón, srozumitelná artikulace i v šestnáctinových pasážích. Jeho mistrovství vyniklo v kadenci první věty Allegro, kde si mohl dovolit bez spoluúčasti orchestru ještě větší dynamické rozdíly a předvedl zajímavý efekt dvojhlasu, kde použil také svůj hlas. Ve finálním Rondu. Allegro vivace využil v sebevědomém tempu autorem předepsanou náladu věty.

Po přestávce dal dirigent prostor představení mladičkého, teprve třináctiletého místního rodáka Sebastiana Cretana, který přesvědčivým způsobem interpretoval v úpravě na baryton druhou větu z Koncertu č. 3, K. 447 Wolfganga Amadea Mozarta pro lesní roh a orchestr. Mladý umělec, který zároveň studuje s výbornými výsledky hru na klavír, dosáhl již několik ocenění v republikových soutěžích. Zato poslední (je jedním z lednových vítězů soutěže Zlatý oříšek) dostal příležitost si znovu zahrát s tímto orchestrem.

Následovalo provedení další rané Mozartovy Symfonie č. 16 C dur, K. 128, kterou zkomponoval také v r. 1772 v Salzburku. Toto dílo má ale navzdory své tónině trochu jiný charakter, než symfonie uvedená v úvodu večera. Allegro maestoso je plné motivické práce s triolami. Ve druhé větě Andante grazioso se Mozart spokojí jen s obsazením pro smyčcový orchestr. Ve finále Allegru autor často moduluje. Také toto dílo interpretoval orchestr stylově čistě a precizně.

Na závěr večera bylo zařazeno provedení často uváděného Mozartova Koncertu pro klavír č. 23 A dur, K. 488, který napsal ve Vídni r. 1786. K provedení sólového partu byl přizván vynikající český klavírista Miroslav Sekera. Jeho hra je nesmírně kultivovaná a plná noblesy. Sekera také dobře pracoval s časem, dopřál klid nástupu vedlejšího tématu v úvodním Allegru, vychutnal si celou v tomto koncertu již autorem zapsanou kadenci. Rozhodl se jednotlivé části koncertu napojit tak, že nevznikly pauzy plné rušivého odkašlávání publika. Ve finále Presto chvíli trvalo, než se sjednotily představy sólisty a dirigenta o tempu. Sekera se také díky ojedinělému výpadku paměti připojil se svým opožděným nástupem závěrečného tématu nechtěným unisonem ke znění tématu v orchestru, ale vzápětí okamžitě naskočil zpět do svého partu. Publiku se musel odvděčit doslova mistrnou interpretací poslední, deváté variace z Variací na Duportův Menuet K. 573 z jeho 6. Sonáty pro violoncello op. 4.

Foto: Jiří Pužej