„Od začátku bylo uvažováno o pravidelných varhanních koncertech, konaných jednou měsíčně během sezony od září do června.“

„Polyfonie pod jeho rukama zní obdivuhodně zřetelně, velmi živě a sdělně. Srozumitelnosti přizpůsobuje počet zvolených rejstříků.“  

„Coufalova hra sršela energií a interpretovo zaujetí skladbou elektrizovalo publikum.“

Pražský kostel U Salvátora byl postaven v letech 1611-14 pro německé evangelíky. Nesloužil jim však dlouho. V době pobělohorské převzal kostel s klášterem řád paulánů, kteří byli zrušeni v roce 1789. Z kostela se stalo skladiště, později mincovna. Původní varhany byly převezeny do Litoměřic. V 19. století byl kostel odkoupen českými evangelíky a od roku 1865 začal opět sloužit svému účelu, včetně nových dvoumanuálových varhan z dílny varhanáře Karla Vocelky. Ty sloužily až do celkové rekonstrukce celého objektu, která proběhla za výrazného finančního přispění norských fondů. Při této příležitosti byly postaveny nové třímanuálové varhany se 48 rejstříky od saské firmy Hermann Eule z Budyšína. Firma také převzala sedm rejstříků z Vocelkova nástroje a ponechala varhanám původní prospekt. Do provozu byly slavnostně uvedeny v dubnu 2011. Od té doby se v kostele uskutečnila už stovka varhanních podvečerů, protagonistou toho stého byl 1. března Josef Coufal.

Od začátku bylo uvažováno o pravidelných varhanních koncertech, konaných jednou měsíčně během sezony od září do června. Volba padla na první středu v měsíci s názvem „varhanní podvečer.“ V Praze probíhají sice varhanní festivaly i s mezinárodní účastí, ale jedná se většinou jen o několik koncertů v krátkém časovém rozmezí. U sv. Jakuba Mezinárodní varhanní festival osm koncertů v srpnu a září, v katedrále sv. Víta pět koncertů na přelomu června a července, v Jeruzalémské synagoze šest koncertů od května do října, dále u sv. Ludmily a na Vyšehradě… Symfonický orchestr FOK pořádá v sezoně tři varhanní matiné ve Smetanově síni, Česká filharmonie, která mívala úspěšný cyklus Varhanní pondělky ČF v Rudolfinu, naopak již mnoho let nechává varhany ve Dvořákově síni jako sólový nástroj nečinně stát. Evangelický Salvátor tak vyplňuje svými deseti “varhanními podvečery“ v podzimních, zimních a jarních měsících jako jediný možnost slyšet královský nástroj v kvalitním koncertním repertoáru. Činí tak skromně a nenápadně a orientuje se především na mladší domácí interprety. Ovšem, vystoupili i renomovaní umělci jako Karel Paukert z USA a profesoři Ludger Lohmann ze Stuttgartu či Wolfgang Zerer z Hamburku. I přes covidové omezení v roce 2018 a 2019 dospěly „podvečery“ právě v těchto dnech k obdivuhodnému počtu 100.

Na jubilejním stém podvečeru vystoupil Josef Coufal. Vystudoval fyzikální chemii na Univerzitě Pardubice, ale zároveň hru na varhany na Pardubické konzervatoři i na hudební fakultě AMU v Praze. Pracuje jako výzkumný analytik ve farmaceutické laboratoři a jako varhaník evangelických sborů ve Strašnicích, na Smíchově či u Martina ve Zdi. Na salvátorských „varhanních podvečerech“ vystupuje pravidelně a vždy přichází s nápaditým programem, který často přináší objevné i málo hrané skladby. Je varhaníkem vysoké úrovně s jasným interpretačním názorem. Polyfonie pod jeho rukama zní obdivuhodně zřetelně, velmi živě a sdělně. Srozumitelnosti přizpůsobuje počet zvolených rejstříků. Používá jich raději méně, než aby skladbu zahltil zvukem, přičemž nepoužívá žádné bombastické pleno. Barokní hudba u něj vyznívá v křišťálové čistotě vedení jednotlivých hlasů.

První polovina jeho vystoupení byla věnována dvěma velkým mistrům. Severoněmeckému Buxtehudemu a Johannu Sebastianu Bachovi. Úvodní Preludium fis moll Dietricha Buxtehudeho ve formě toccatové fugy znělo v decentních barvách a střední dynamice, která dala vyniknout neobvyklým harmonickým spojům v recitativních partiích. Coufal pokračoval zajímavou konfrontací. Na stejný chorál „Der Tag, der ist so freudenreich“ provedl za sebou chorálovou předehru Buxtehudeho i Bacha, stejně tak i u „In dulci jubilo“. Zvlášť u druhé předehry u Bacha, zvonily trioly jásavě v manuálových hlasech nádherně nad velmi zřetelnou citací chorálu ve vysoké poloze pedálu.

Barokní část programu byla uzavřena Bachovým Preludiem a fugou a moll BWV 543 možná až v příliš přísném stavebném oblouku, nepřipouštějícím žádné rytmické vychýlení. Šest studií v kánonické formě op. 56 Roberta Schumanna je psáno pro klavír s přivěšeným pedálem pro basové tóny. Nástroj se ale neujal a zahrát se ještě s dalším op. 58 pro stejné obsazení dá pouze na varhany. I zde se Schumann ukazuje jako básník klavíru, ale salvátorské varhany i přes veškerou snahu interpreta zněly příliš konkrétně, zněle a hlučně. Závěrečná Fantasie g moll op.32/2 Miloslava Kabeláče vygradovala Coufalovo vystoupení od meditativního začátku do mohutných gradací v dlouhých plochách ve středu díla a závěrečného hymnického závěru. Coufalova hra sršela energií a interpretovo zaujetí skladbou elektrizovalo publikum. Rádi bychom slyšeli jeho hru častěji.

Foto: ilustrační – ČCE Strašnice, Daniel Jäger a archiv KlasikyPlus