„Díky špičkové akustice jsme se velmi dobře slyšeli navzájem a mohli jsme si doslova hrát se zvukem svých nástrojů, jejich barvou, zacházet do takových pianissim, která jsou v jiných sálech nemyslitelná. Podle mne to byl akusticky nejlepší sál v Kansas City, “ svěřil se klarinetista Lukáš Daňhel.“

„Koncerty v Brně v Janáčkově divadle byly návratem do domácího prostředí a musely být pro hudebníky tvrdou realitou. Několik zkoušek v sále Besedního domu, kde se navzájem hudebníci neslyší, neboť se zvuk slévá do jedné zvukové koule, a poté jedna akustická zkouška a následné dva koncerty v Janáčkově divadle.“

„Dvořákova Osmá patří také k niterným skladbám orchestru. Postrádala ale svěžest, dřevěné dechové nástroje se ztrácely oproti ostatním, houslím chyběl vzlet a jen žestě se prosazovaly pevným a jasným zvukem.“

Návrat filharmonie z amerického turné byl v Brně kulturní událostí. Aby dali umělci ochutnat z jeho programu, představili abonentům na koncertě v Janáčkově divadle sestavu nejúspěšnějších skladeb, které v Americe zazněly. Byla to díla Bohuslava Martinů Thunderbolt P-47, Houslový koncert in D Williama Bolcoma, který byl uveden v české premiéře se sólistkou Yumi Hwang-Williams, a na závěr Symfonie č. 8 G dur Antonína Dvořáka. Vše pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Recenze je psána z druhého večera, který se odehrál v pátek 3. března 2023.

Absolvováním amerického turné, které se uskutečnilo mezi osmým a dvacátým únorem 2023, si Filharmonie Brno vydobyla silné renomé jak u odborné, tak zejména u posluchačské veřejnosti. Zprávy o frenetickém přijetí americké premiéry Symfonie č. 12 „Lodger“ skladatele Philippa Glasse, který se koncertu osobně zúčastnil v New Yorské prestižní Carnegi Hall, stejně jako o skvělém přijetí sólistky Angélique Kidjo, pětinásobné držitelky Grammy, se šířily i do České republiky rychle. Koncerty v moderních a akusticky skvělých koncertních sálech dělaly radost především umělcům. „Díky špičkové akustice jsme se velmi dobře slyšeli navzájem a mohli jsme si doslova hrát se zvukem svých nástrojů, jejich barvou, zacházet do takových pianissim, která jsou v jiných sálech nemyslitelná. Podle mne to byl akusticky nejlepší sál v Kansas City, “ svěřil se klarinetista Lukáš Daňhel. Všechny koncerty dirigoval šéfdirigent filharmonie Dennis Russell Davies, který z Ameriky pochází a který turné inicioval a pomáhal ho svými kontakty připravit a zajistit.

Koncerty v Brně v Janáčkově divadle byly návratem do domácího prostředí a musely být pro hudebníky tvrdou realitou. Několik zkoušek v sále Besedního domu, kde se navzájem hudebníci neslyší, neboť se zvuk slévá do jedné zvukové koule, a poté jedna akustická zkouška a následné dva koncerty v Janáčkově divadle, kde divadelní akustika zvuk orchestru spíše tlumí, byl problém. Ten už sice umí řešit zvuková technika, avšak v Janáčkově divadle stále ještě není k dispozici na takové úrovni, jak by bylo pro podobné účely třeba. A navíc tu techniku pak neovládá dirigent, jak by potřeboval, ale konečný výsledek je v rukou zvukaře. Právě proto posluchač v sále Janáčkova divadla neslyší skutečný zvuk orchestru a možnou barevnost instrumentace tak, jak je možné ho slyšet v moderních sálech koncertních. A v případě, jako byl tento, že se koncert nahrává, nelze s úspěchem přizvučování použít již proto, aby se tato dvě zařízení vzájemně nerušila.

Pro brněnský koncert si vybrala dramaturgie nejprve skladbu Bohuslava Martinů Thunderbolt P-47 H 309, Scherzo pro orchestr, která měla premiéru v roce 1945 ve Washingtonu, kde si ji od skladatele objednali. Skladba je velmi zvukomalebná a navozuje atmosféru, jakou mohli zažívat piloti tohoto tehdy nejmodernějšího bombardéru. Úvodní efektní vstup bicích, evokující padající bomby, střídá spěchající rytmus a svištění letadla ve vzduchu, znázorňované lehkými smyčci a štěbetajícími dřevy. Střídání těchto dvou poloh je efektní díky zvukomalbě nástrojů a ostinátnímu rytmu. Melodie ve violoncellech přináší emoční plochu, která přerůstá do napětí a synkopované rytmizace, vrcholící do bitvy, kterou ukončuje vítězný závěr.

Následně byl představen americký autor William Bolcom, který žije nedaleko od města Ann Arboru ve státě Michigen. Zde je proslulá univerzita s nádherným sálem a brněnská filharmonie zde hrála právě jeho skladbu. Houslový koncert D dur, jehož česká premiéra zazněla na koncertě v Brně, hrála Yumi Hwang-Williams, původem z Jižní Korei, žijící v Americe. Mladě vyhlížející, přesto vyzrálá umělkyně, zaujala esteticky již nástupem na jeviště v nádherné, nápadité rudé róbě a sebevědomím. Hraje na housle vyrobené G. B. Quadagninim kolem roku 1748. Housle zaujaly pevnou střední polohou, s dramatickým témbrem a nosností zvuku, který do výšek zjemňoval a ve vysokých polohách jasně zářil. Třívětý koncert zahájila věta Quasi una fantazia, Tempo giusto, Allegro elegiaco, kde si housle odpovídaly s jednotlivými skupinami nástrojů, nicméně ve forte zanikaly. V sólových částech nechyběly trylky, běhy a zvukomalebné efekty, rytmizace a nářek ve stylu klezmeru a tříčtvrtečního rytmu. Druhá věta Adagio non troppo ma sostenuto zahájily dechové nástroje závažným tématem, housle přinesly pomalou melodii v dialogu s flétnou a fagotem, orchestr přinesl rytmizovanou plochu, která přerostla do jazzu a taneční melodie a pomalu narůstající napětí do fortissima. Ve třetí větě, nastupující attacca, Rondo – Finale, přišlo zklidnění a virtuózní plocha pro sólistku spolu s dřevěnými nástroji, poté dospěla skladba do závěru. Publikum odměnilo houslistku i orchestr nadšeným potleskem, ale přídavek se nekonal.

Po přestávce zazněla romantická skladba česká, Symfonie č. 8 G dur, op. 88 Antonína Dvořáka. Tuhle skladbu hráli údajně na turné nejčastěji, i když překvapuje, že Symfonii č. 9, Novosvětskou, hráli pouze jedenkrát, v kalifornském Northridge. Dvořákova Osmá patří také k niterným skladbám orchestru. První větu Allegro con brio zahájil dirigent Dennis Russell Davies poněkud zatěžkaně, přičemž v tomto duchu se nesla symfonie i nadále. Postrádala svěžest, dřevěné dechové nástroje se ztrácely oproti ostatním, houslím chyběl vzlet a jen žestě se prosazovaly pevným a jasným zvukem. Druhá věta Adagio začala sladkým povzdechem, který přinesl krásná sóla hoboje a houslí a který se rozevřel do fortissima, aby usnul v pianissimu. Lesní rohy všechny probudily naléhavým vstupem a v crescendu dospěly smyčce opět do opakující se laškovné melodie, která se vzepjala do žesťového mementa. Alegretto grazioso třetí věty s jímavou melodií ve smyčcích hladilo, dřevěné nástroje bylo ale jen tušit. Břeskné fanfáry trubek otevřely čtvrtou větu Allegro ma non troppo, která přešla do pochodového tempa ve fortissimu. Další decrescendo umožnilo rozvést nadýchanou melodii v pianu, kterému chybělo napětí, ale vzápětí bylo rozvedené do rychlého finále, které ukončilo celou symfonii. Ta bohužel ale postrádala svěžest a napětí, dřevěné dechové nástroje se zvukově ztrácely oproti ostatním, houslím chyběl vzlet a jen žestě se prosazovaly pevným a jasným zvukem. V potlesku bylo cítit rozpaky, ale naštěstí přišel ještě přídavek, Slovanský tanec č. 15 Antonína Dvořáka, který vždy spolehlivě nabudí jak hráče samotné, tak i obecenstvo. Volání bravo a nadšený potlesk ve stoje se přece jen konal a duševní propojení orchestru a obecenstva se dostavilo v plné míře. Publikum dávalo najevo vděčnost svému orchestru, že se vrátil se slávou a že ho zase mohou slyšet doma. Sice jen v Janáčkově divadle, ale zato s vírou, že i Brno konečně dostane přece jen svůj koncertní sál.

*******

Foto: Štěpán Plucar