„Výsledkem souznění nástroje a klavíristky se v Zahradníkově „salónu“ stal krásný hudební večer.“

„I této výzvě však Aneta Majerová dostála s bravurou a elegancí.“

„A i když celý cyklus je intimní zpovědí zamilovaného mladého muže, i žena-klavíristka Aneta Majerová přetlumočila tuto navýsost emocionální hudbu přesvědčivě, s vyhraněným smyslem pro její výrazovou barevnost.“

Epocha měšťanských salónů, k nimž neodmyslitelně patřily i klavírní produkce (tehdy většinou v podání domácích dcerušek nebo synků), patří v současné době minulosti. Jejich duch, tedy setkávání hudbymilovných přátel v příjemném komorním prostředí, které velmi přeje soustředěnému poslechu hudby, naštěstí nezanikl. Dnes už navíc bývá prováděn i na nejvyšší profesionální úrovni.

K těm, kteří tuto tradici v moderním hávu úspěšně oživují, patří i klavírista, hudební skladatel, klavírník, obchodník a vůbec muž mnoho řemesel Jakub Zahradník (rozhovor s ním čtěte zde). Jeho obchod i salón s klavíry Pianotéka v Praze-Braníku byl místem takových setkání již v minulých letech, a to do doby, než vše přerušila covidová pandemie, kterou Zahradník vtipně a působivě reflektoval ve filmové fantazii Piano na křižovatce, která po loňské účasti na dvou festivalech bude mít distribuční premiéru letos 4. dubna v kině Lucerna. Pandemie je šťastně za námi a Jakub Zahradník se rozhodl v započaté tradici pokračovat. Letošní cyklus klavírních recitálů v jeho Pianotéce nese název Blüthneriáda a po zdařilém zahájení v pondělí 27. února bude pokračovat až do listopadu dalšími devíti vystoupeními našich předních klavíristů.

Hlavním protagonistou cyklu je, vedle umělců, velké koncertní křídlo Blüthner, model 1, které „hrálo“ už i ve zmíněném filmu. Zahradník klavírní značku Blüthner, jednu z nejstarších a nejprestižnějších v Evropě, na našem trhu exkluzivně zastupuje, a tak tento vynikající nástroj mohl pro koncerty dát k dispozici. Sólistka prvního večera cyklu, slovensko-pražská klavíristka Aneta Majerová, své pocity ze hry na tento nástroj vyjádřila slovy: „Je to klavír, s kterým jsem se spřátelila na první dotek. Nástroj, který vám přímo vychází vstříc, je velmi přizpůsobivý, měkký, zkrátka jde skladbou s vámi, ne proti vám“.

Výsledkem souznění nástroje a klavíristky se v Zahradníkově „salónu“ stal krásný hudební večer. Pozoruhodná byla už dramaturgie koncertu. Podle Zahradníkových vlastních slov by rád na těchto koncertech přinášel neotřelý klavírní repertoár, který se ve velkých sálech obvykle neslyší. Aneta Majerová tomuto cíli vyhověla na sto procent. Jako první číslo programu zařadila výběr z Dětských sešitů (Childrens Notebooks) židovského polsko-ruského (de iure sovětského) skladatele Mieczyslawa Weinberga (1919-1996). Umělce nesmírně zajímavého, avšak u nás zatím nepříliš hraného, ačkoliv v loňském roce na jaře zazněla například v rámci projektu Musica non grata v české premiéře jeho Symfonie č. 21 „Kaddish“, věnovaná obětem povstání ve varšavském ghettu. Weinberg (v sovětské verzi Mojsej Vajnberg) se narodil v Polsku, ovšem většinu svého života strávil v tehdejším Sovětském svazu, kde se stal jeho mentorem a do jisté míry i ochráncem Dmitrij Šostakovič. Weinbergovo dílo je velmi rozsáhlé. Jen symfonií napsal dvacet dva, přičemž vedle Šostakoviče a Prokofjeva je, po proniknutí jeho hudby i do západní Evropy, řazen k nejvýznamnějším sovětským skladatelům 20. století. Dětské sešity, které čítají celkem 23 drobných klavírních skladeb pod třemi opusovými čísly a vznikly v letech 1943-1947, jsou ovšem „dětské“ jen podle jména a vyžadují plné klavíristické soustředění a um. Aneta Majerová je ostatně také jako teprve třetí interpretka na světě, v roce 2021, nahrála na CD. Obojí ve své interpretaci rozverných, zadumaných i dramatických „kousků“ předvedla beze zbytku a naplnila tak prostor Pianotéky hřejivě intimní atmosférou.

Totéž lze říci i o provedení dalšího čísla programu, Vzpomínek op. 6, cyklu tří skladeb Vítězslava Nováka z roku 1894 (Triste – Inquieto – Amoroso). I tato hudba patří mezi poněkud zapomenuté klavírní perly. Na CD jsou z poslední doby k dispozici pouze jako součást kompletní „novákovské“ nahrávky Martina Vojtíška. Na YouTube najdeme pouze (ještě podstatně dřívější) nahrávku Valentiny Kameníkové. A i když celý cyklus je intimní zpovědí zamilovaného mladého muže, i žena-klavíristka Aneta Majerová přetlumočila tuto navýsost emocionální hudbu přesvědčivě, s vyhraněným smyslem pro její výrazovou barevnost.

Jako poslední část koncertního večera zvolila interpretka naopak cyklus skladeb, který je jedním z vrcholných děl světového klavírního repertoáru a existuje v řadě nahrávek. Šlo o slavný Karneval (Carnaval) op. 9 Roberta Schumanna z let 1834-35. Cyklus 23 miniatur, inspirovaných nejen commedií dell´arte, ale i hravostí Schumannova „tajného spolku“ Davidsbündler (Davidovi spojenci), vyžaduje vedle technické suverenity i „lehkou ruku“ a nadhled v pohrávání si se změnami temp a nálad jednotlivých skladbiček. I této výzvě však Aneta Majerová dostála s bravurou a elegancí, přičemž po „vítězném“ závěrečném zdvihu na konci „Pochodu Davidovců proti Filištínům“ sklidila zasloužený potlesk.

Zahradníkova Blüthneriáda odstartovala více než zdařile. Interprety a program dalších koncertů lze najít na webové stránce www.pianotéka.cz.

Foto: Ondřej Konrád