„Ve zpěvných číslech těchto dvou oper precizně doprovázel pěvce na klavír Zdeněk Klauda.“

„Klaudová potěšila otevřeným zvučným hlasem ve vibratu s propracovanou dynamikou a akcenty, Matoušek souzněl v sonoritě a artikulací.“

„Nepochybně by tomu bylo i v případě, kdyby byl programový leták vybaven zápisem jednotlivých vět, jednak proto, že mnozí z naplněného hlediště divadla si program od uvaděček neodebrali, a jednak proto, tuším, že operní publikum tradičně od nepaměti „ruší“ potleskem po oblíbených číslech.“

Pražské Národní divadlo uspořádalo v neděli 5. března šťastné Matiné k 199. výročí narození Bedřicha Smetany, a to ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany. Reprezentantka tohoto milého sdružení PhDr. Olga Mojžíšová, Ph.D., kurátorka fondu Smetana, vědecká pracovnice Muzea Bedřicha Smetany, připomněla ve svém úvodním proslovu osobnost skladatele a zejména genezi oper, jejichž árie byly na programu Matiné. Byly to Braniboři v Čechách, Dalibor, Čertova stěna a Prodaná nevěsta. Byl to  i Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 Z mého života, kterým dramaturg a inspicient večera Beno Blachut ml. oddělil v programu dramatický a komický žánr. Bonus představovaly tři klavírní drobnosti. Úvodní a následující číslo programu zpívali sopranistka Tamara Morozová jako host opery a sólista opery barytonista Jiří Brückler.

Nejprve to byla scéna Ty zde, pane? Ludiše a Tausendmarka z 1. jednání opery Braniboři v Čechách. Poté následovala árie Milady Jak je mi… z 2. jednání opery Dalibor spolu s árií Vladislava V tak pozdní dobu – Krásný to cíl ze 3. jednání stejného díla. Soprán zněl v úvodní scéně příjemně lyricky, ve vyšší dynamice dramaticky s jistým emočním nábojem, zatímco v Daliborovi byl v hloubkách méně znělý, ve výškách ostřejší. Brückler, jeden z nejlepších barytonistů u nás, naplnil svůj part dramatikou, příjemnou konejšivou charakteristikou, ve Vladislavově vystoupení nosnou majestátností a quasi recitativní polohou hlasu. V árii Voka z 1. jednání Jen jediná mne ženy krásná tvář tak dojala, přidal jeho baryton na náležité zvučnosti. Ve zpěvných číslech těchto dvou oper precizně doprovázel pěvce na klavír Zdeněk Klauda.

Po ukázkách ze dvou oper vystoupila na jevišti Národního divadla mladičká Klára Gibišová se třemi klavírními drobnostmi Bedřicha Smetany. Byly to Jiřinková polka D dur, Chanson a moll z Lístků do památníku op. 2, číslo 2 a Louisina polka Es dur. Zázračné hudební dítě, ročník 2010, má za sebou už řadu veřejných koncertních a mediálních vystoupení a pravidelně sbírá vítězství v soutěžích mladých pianistů. Jiřinkovou polku hrála v uvážlivém pohodovém tempu, v němž se jí výtečně vedlo vůči kontrastně vedené dynamice. Chanson zaujal líbeznou poetikou a Louisina polka byla krásná v tempu a prstové technice.

Další operou na programu Matiné k 199. výročí narození skladatele byly ukázky z opery Čertova stěna. Uvedla je skica ke 3. jednání, ve které zpívali Tamara Morozová roli Hedviky, host opery Markéta Klaudová jako Katuška, Tereza Papoušková jako Záviš a sólista opery Daniel Matoušek v roli Jarka. V sólové části zaujal temnější dramaticky nesený soprán Klaudové, který v souborové partii nedostal adekvátní podporu. Na jeviště pak vstoupil sólista opery Miloš Horák, který zpíval árii Raracha Jen hajej, holátko z 2. jednání, pevným a rovným basem s pěknou charakteristikou recitativní partie. Další sólo měla studentka HAMU v Praze Tereza Papoušková v árii Záviše Jak siré ptáče z 2. jednání. Její mezzosoprán tlumené sonority se na jevišti poněkud ztrácel. Výběr z opery Čertova stěna uzavřela árie Voka Jen jediná mne ženy krásná tvář tak dojala… z 1. jednání v provedení Jiřího Brücklera. Klavírní doprovod měla zde a poté v závěrečné části programu Lucie Pirochová.

Instrumentální mezihrou ve sledu operních árií a scén se stal Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ Bedřicha Smetany. Hráli členové Orchestru Národního divadla v sestavě Ondřej Hás (první housle), Matěj Polášek (druhé housle), Jakub Kocna (viola) a Štěpán Drtina (violoncello). Velmi pěkný výkon s niterným zaujetím a evidentní snahou po vystižení charakteristických okamžiků díla, s náležitou agogikou tlumila otevřenost operního jeviště, nehledě na reakce publika, které tleskalo po každé větě kvartetu. Nepochybně by tomu bylo i v případě, kdyby byl programový leták vybaven zápisem jednotlivých vět, jednak proto, že mnozí z naplněného hlediště divadla si program od uvaděček neodebrali, a jednak proto, tuším, že operní publikum tradičně od nepaměti „ruší“ potleskem po oblíbených číslech. Poslední operou v programu Matiné byla slavná a nesmrtelná Prodaná nevěsta. Nejprve zpívali Markéta Klaudová a Daniel Matoušek ve scéně Mařenky a Jeníka z 1. jednání.  Klaudová potěšila otevřeným zvučným hlasem ve vibratu s propracovanou dynamikou a akcenty, Matoušek souzněl v sonoritě a artikulací. V duetu o věrném milování byli oba skvělí. Program Matiné k 199. výročí narození Bedřicha Smetany uzavřela dvojice Daniel Matoušek a Miloš Horák se scénou Jeníka a Kecala z 2. jednání opery. Bylo to slušné koncertní finale, jak po pěvecké tak po herecké decentní stránce.  U klavíru, na celý večer se hrálo na nástroj německé značky C. Bechstein, byla opět Lucie Pirochová, která navýšila svou korepetitorskou praxi v Národním divadle velmi vyzrálým koncertním doprovodem jak v podpoře hlasů, tak v tvorbě charakteristiky jednotlivých ukázek.

Letošní výročí bylo obsazeno mladými hlasy, včetně adeptů operního jeviště, kterým Národní divadlo skýtá příležitost; přesto bylo velmi různorodé publikum dopoledního matiné rozhodně spokojené a povznesené.

*******

Foto: Daniel Jäger (Facebook), Facebook Kláry Gibišové